Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Jihoafrická republika - 2008 Hermanus a jeho velryby
Poslalpepik v Saturday, 07. February 2009 @ 14:13:59 CET
Přispěno Anonymní

Plni dojmů z tajemného mysu přijíždíme v pohodě do malého městečka Hermanus. Nasměroval nás sem Max s ubezpečením, že tady zcela jistě uvidíme velryby. Přestože z Prahy jedeme s informací, že v listopadu na velryby šanci nemáme, věříme a doufáme. Už jsme v parcích viděli všechna myslitelná zvířata, jen ta velryba sýrobřichatá, jak neustále melduje Václav, ta nám chybí.

Na bývalou rybářskou osadu s dnešními 25 000 obyvateli se docela těšíme. Správně tušíme, že v malém městě nebude problém se zorientovat a na maloměstě nepředpokládáme ani žádná bezpečnostní rizika. Ubytování máme nastudované z průvodce a jedeme tedy najisto. Vybraný hotel poloprázdný, přesto nás zaskočily oproti očekávání dosti vysoké ceny. Hotelový pokoj neochotně odemčený znuděným pacholíkem, všudypřítomný smrádek a žádní hosté – to nás opravdu nenadchlo…. Ale ten výhled!! Z okna zíráme přímo na zátoku Walker Mosel Bay.

Na dva dny jsme majitelé vily
S očima upřenýma na výjev pořádáme bleskovou poradu, zda obětujeme peníz, který se našemu dennímu rozpočtu dosti vymyká. Obětujeme, zní jednomyslný verdikt, ale přesto se pojďme podívat, jestli zcela náhodou není poblíž něco stejně atraktivního a přiměřeného našemu budgetu. A stal se zázrak. O pár metrů dál si pronajímáme podstatně levnější a podstatně lepší domeček s obrovskou prosklenou stěnou a navíc bez otravného personálu!!! Stáváme se pány v nemovitosti čítající dvě terasy, tři koupelny, dvě ložnice, obrovský obývák a perfektně zařízenou kuchyň. Slogan z prospektu „z postele můžete pozorovat velryby“ v tomto případě sedí stoprocentně. Jako omámení s očima vcucnutýma v dalekohledu sledujeme bouřící oceán, kde se jak na objednávku povalují dvě velryby. Plavou tam a zpět, laškují, vyfukují vodu, prostě se nám předvádějí. Stojíme u stěny jako přibití, naše výkřiky nadšení jsou kolemjdoucím pro smích. Ale kdopak z nich tuší, že čtyři stoprocentní suchozemci poprvé v životě pozorují ve volné přírodě takové královny moří, jakými velryby bezesporu jsou. Kašleme na mytí, na jídlo a do posledního zbytečku světla se kocháme tou nespoutanou a přirozenou krásou. „Ty bláho, to bylo něco,“ ozve se s přicházejícím soumrakem, „ale já mám hlad!!!“

Ještě že jsme předem stačili ve večerce nakoupit. A tak Pepík roztápí gril, Vašek připravuje maso, já dělám salát a Ivoš griluje. Výsledkem bezchybné souhry je snová večeře při svíčkách. Zdejší stejky jsou jedinečné, a i když jsme je trochu přičmoudli a i když se Vašek později přiznal, že se mu už zdály „krapet voňavé“, moc jsme si pochutnali. Nálada stoupá s množstvím vypitého vína, zdejší červený Shiraz je už náš dobrý kamarád. Už ani nevím, kdo první vyřkl myšlenku, abychom tady neplánovaně zůstali dvě noci. Kdo to byl nevím, ale vím, že proti nebyl ani jeden hlas. Ubytování v komplexu Esplanade spolu se slunečným počasím, modrým mořem a obdivuhodnými velrybami slibuje totiž jedinečné zážitky.

Večeře: vzhledem k možnosti použít gril rozhodujeme se tentokrát uvařit večeři sami: grilované klobásky a steaky zakoupené v místní večerce nemají chybu a vrcholem je objev naší cestovatelky Květy: grilovaný banán s třtinovým cukrem politý Baileys.

Tedy Hermanuské banány ala Květa:
Banán se ogriluje ve slupce cca 10 minut až do prasknutí černé slupky, pak se vykostí a posype cukrem a,polije likérem Baileys. Šlehačku jsme neměli, ale určitě by to nezkazila. To přátelé nemá chybu.

Výpava za velrybami
Ráno vstáváme poměrně brzy, abychom již v devět mohli z přístavu vyrazit na loďce pozorovat velryby. Z průvodce víme, že si zdejší obyvatelé z pozorování velryb udělali docela slušný business. Donedávna sice považovali velryby, které sem připlouvají porodit a vychovat mládě, za přirozenou věc, ale když zjistili, že svět je jejich velrybami nadšen, bezostyšně na těchto velkých savcích vydělávají. Ale bůhví, kde se v nás vzala ta drzost předpokládat, že na nás budou čekat a neobjednané nás vezmou s sebou. Ale Pepík si usmyslel, že to tak bude. Tak ráno vstávat a naslepo do přístavu. A to ani nevíme, kde je přístav, bloudíme, ptáme se, pospícháme. Ale věřte či ne, jeho předpoklad se bezezbytku naplnil. Ledva v přístavu zaparkujeme, už na nás mávají, už nás chtějí, tedy už chtějí naše peněženky. Nejprve si vyslechneme úžasnou přednášku o životě velryb, která byla spíše zahraná než přednesená korpulentním černým papá. Ne že bychom jeho afrikánské angličtině úplně rozuměli, ale když jsme dali pochycená fakta dohromady, máme docela slušný obrázek:

Velryby jižní, které měří asi 16m (občas sem zabloudí i plejtváci s 33m), připlouvají do zdejších vod porodit mládě, jež jim v těle dospívá po dobu jednoho roku. Další rok pak matka mládě kojí. Na to, že velrybí námluvy trvají pouze 1 – 2 hodiny, si velrybí matka užije daleko víc s miminkem než s jeho otcem. Ve zdejších vodách se velryby zdržují každoročně od června do listopadu.

Po přednášce způsobně zatleskáme, oblékáme záchranné plovací vesty, což nás vzhledem ke zdejší studené vodě, kde nevydržíte plavat ani minutu, dost pobaví. Ale vesty obléká i posádka a za chvíli pochopíme proč: na moři fouká studený vítr a v objetí smradlavých vest je příjemné teploučko. Zima není, slunko svítí, moře vytváří krásné čepice, fotíme se, šprýmujeme, pozorujeme a pomlouváme spolucestovatele …. a najednou zjišťujeme, že se krapet nudíme. Velryba totiž žádná. Prvotní pohyb na mořském horizontu mají na svědomí jen delfíni a my teď marně vyhlížíme jakoukoliv změnu na hladině. S ubíhajícím časem začíná být nervózní i kapitán, 500 randů na osobu jen za projížďku takovou malou kocábkou, to by asi žádný z dvanácti turistů nevydýchal….. Až najednou!! Plavčík s úlevou natahuje ruku směrem, kde dovádí velrybí matka se svým potomkem. Aspoň to tak tvrdí, nám se zdá, že jsou obě těla stejně velká. Hrají si, třou se o sebe, ponořují se, skákají, vy*****ují vodní tříšť – no paráda!! Cvak, cvak, cvak, cvak!!!! Divadlo úžasné, kapitán má u nás k dobru, že přestože se čas již nachýlil, nechal nás dostatečně dlouho plácat filmy, i když jsme se do přístavu vrátili dvacet minut po smluvených dvou hodinách. A tak se vyloďujeme spokojeni. Splnil se nám další z našich velkých snů - velryby hotové, odškrtnuté.



 
Příbuzné odkazy
· Více o Jihoafrická republika - 2008
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Jihoafrická republika - 2008:
První horké hodiny


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.66
Hlasů: 3


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy