Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Jihoafrická republika - 2008 Camphill Hermanus
Poslalpepik v Saturday, 07. February 2009 @ 14:21:05 CET
Přispěno Anonymní

Na zpáteční cestě do města stavíme ve velkém nákupním centru. Ocitli jsme se snad v Americe? Mnoho obchodů a obchůdků, perfektně zásobených, ceny potravin pro nás velmi příznivé, výběr obrovský. Až nám ze všeho přechází hlava kolem. Samozřejmě si uvědomujeme zrůdnost globalizace, neboť v regálech Supersparu nacházíme úplně stejné zboží jako v Itálii či na Chodově. Přesto se plně lacině seberealizujeme, ochmatáváme, ochutnáváme, oceňujeme a podléháme kouzlu nákupů. Na závěr ovocný bar s koktejly, kousky ovoce a báječným jogurtem. Tak a mohlo by stačit!! Obtěžkáni taškami s potravinami opouštíme chrám konzumu meditujíc o nespravedlnosti světa. Jedna část země hladoví, druhá se topí v přepychu…..

Setkání s Dášou
Jestli to bylo nastoleným tématem či jen naším hulákáním a překřikováním se, to už dnes nezjistím. Jisté ale je, že se za námi ozývá: Promiňte, slyším mluvit česky. Vy jste turisté? S úžasem se otáčíme. Za nám stojí subtilní vysoká žena s mírným a odzbrojujícím úsměvem. Dáša. Žije zde na farmě Camphill, kde pomáhá handicapovaným lidem. Nadšeně povídá o malém hospodářství, které se svým manželem a přáteli obhospodařuje. Celou dobu, kdy mluví páté přes deváté, ji sleduji bez dechu. Ne, to nemůže být pravda! Takové náhody se nedějí!! Nedělej ze sebe blbce, přesvědčuju sama sebe. Po marném boji nesměle špitnu: Dášo, nejste náhodou z Kladna? Nevím, zda mi uvěříte, ale v tu chvíli, kdy přitakala, jsem měla husí kůži snad i na patách. Jižní Afrika má asi 50 milionů obyvatel, je šestkrát větší než Anglie. Já si z Prahy vezu pouze jeden jediný kontakt: telefon na dceru kolegyně mé nejlepší kamarádky, která prý žije někde na farmě v JAR. Kdyby něco …. Neměla jsem vůbec v úmyslu zkoumat, v které části těch šesti Anglií ta farma leží. A ona dívčina z farmy nás v malém městě, kam jsme původně vůbec nechtěli jet, sama osloví. Život nám někdy připraví obrovské náhody.

Do pozdního večera pak meditujeme o tom, že to snad ani náhoda být nemohla - osud musel tomuto neskutečnému setkání chtít a někdo nás svedl záměrně dohromady. Vždyť Dáša dle svých slov do města nejezdí denně, většinou prý ani nenakupuje, a my, jak už bylo řečeno, do Hermannu původně ani jet nechtěli. Dáša zatím mluví a mluví, šťastná, že si může popovídat česky. Ani nevnímá, jaké náhody se stala aktérkou. A jak ji na oplátku já neposlouchám, dostalo se nám na večer pozvání na farmu. Kluci radostně přijímají. Vždyť máme tolik nezodpověděných otázek, které se nahromadily během našeho jihoafrického putování!!

Pozvání se neodmítá
Odpoledne tedy dostalo svůj řád a plán na večer je jasný. Kupujeme víno, Pepík obstaral kytku a dáváme se všichni do pucu, abychom na farmě neudělali ostudu. Poté odpočíváme v našem krásném domečku. Lenošíme na sluncem zalité terase, opájíme se šuměním moře, fotíme, fotíme, fotíme. Vlny, domeček, ptáky, moře, západ slunce, všechno.

Musíme se navečeřet, abychom nebyli jak hladoví somráci, velí Pepík. Proč, Dáša slíbila sýr, oponuje Vašek. Ivoš je na vážkách. Večeři by nějakou spořádal, ale Vašek nekompromisně vytahuje pádný argument: budeme hubnout!! A tak my s Pepíkem konzumujeme další maso, kluci ladí hlad na večer.

Kluci vymydlení, navonění, natěšení. Kytku nakonec třímám já, protože zase až tak daleko moji ostřílení hoši nejdou, aby žmoulali květiny. Maximálně prý předají víno. Jemně prší, v kopečkách za Hermanusem jsme ztraceni. Dášin plánek nás dovedl správně, ale farma je veliká, rozlehlá a příjemní a usmívající se handicapovaní obyvatelé nedisponují pro nás přijatelnou angličtinou a bohužel nám nedokáží pomoci. Až jedna milounká slečna zavolá šedovlasého menšího muže středního věku. Později se dovídáme, že je to sám velký šéf, který se s Dášou telefonicky spojí a už nám naše hostitelka kráčí v ústrety.

Jednodenní kuřátka
Šeří se, mží, Dáša v slamáku provázena psem. Celý zážitek je neskutečně snový. Mladá žena je evidentně šťastná, že si může popovídat mateřštinou, my krapet rozpačití z otevřenosti, vstřícnosti a jisté bezbrannosti, která z ní čiší. Vdala se před nedávnem, neví, zda nebude muset JAR po šesti letech opustit, protože politická situace je alespoň dle jejích slov dost nepřehledná a pro bílé imigranty mírně pesimistická.

Na farmě pracují Dáša i manžel jako dobrovolníci, nedostávají žádný plat, pouze kapesné. Jídlo a ubytování mají zdarma. Pokud se chce podívat do Čech, musí se sejít rada celé farmy a domluvit se, zda letenku uhradí. Už dva roky své rodné Kladno neviděla. Na farmě chovají asi 20 krav, dojí mléko, vyrábějí sýry, tvaroh a jogurty a vše v Hermanusu prodávají. Celkem slušný byznys je také podle Dáši výroba svíček. Zároveň mají příjmy od rodičů či příbuzných handicapovaných, sponzoruje je také vláda.

Nejnovější hit na farmě jsou jednodenní kuřátka. Zrovna v den našeho setkání je Dáša s manželem opatřili a nyní mají strach, aby kuřátka přežila. Husband Terry bední kurník a my trneme, když prší stále víc a stále víc se ochlazuje. Kuřátka, to je téma na celý večer.

Bohemia
Prohlížíme si malý mlékárenský provoz a stále se na něco vyptáváme. V koutě zahlédnu bandasku s nápisem Bohemia. To je dlouhá historie, usmívá se Dáša. Ale pak se pustí do vyprávění. Někteří starší opuštění a majetní lidé si na podobných farmách pro postižené postaví dům. Většinou velký a prostorný dům. Žijí ve velkém společenství handicapovaných a po smrti všechen svůj majetek komunitě odkážou. Dům zdědí farma a mohou se sem nastěhovat další potřební klienti – proto se dům staví velký. No a jeden ze zakladatelů farmy a jeden z těch, kteří si tu postavili dům, byl z Čech. Dům, který už má dávno zcela jiné majitele, se teď po něm jmenuje Bohemia. A bandaska se vždy ráno zaplní mlékem, které putuje právě za obyvateli tohoto „českého“ domu.

Domů je na farmě asi deset, lidé se tu k sobě chovají velmi přátelsky a atmosféra je velmi příjemná. Dáša nás do jednoho baráčku vezme, představí, všichni se usmívají…. Z návštěvy na farmě jsme však všichni drobet rozhození. Když si večer otevřeme víno a konzumujeme domácí sýry, které jsme od Dáši dostali (Vašek se opravdu dočkal), klademe si spoustu otázek a zároveň zpytujeme svědomí, zda bychom se my dokázali takto obětovat pro druhé. Farma ztracená v lesích za malým jihoafrickým městečkem. Uzavřená komunita lidí. Nejistá a nestabilní politická situace. Minimum společenského života, velmi slabé finanční zázemí. K tomu všemu se Pepík vžívá do role otce vystudované mladé a pěkné inženýrky, která svůj život zasvětila takovému poslání…. Nutno říct, že setkání s Dášou byl jeden ze silných okamžiků naší cesty. Tímto bych jí chtěla poděkovat za to, že naše obzory a náš život obohatila o další dimenzi. Setkáním jsme byli ale tak fascinováni, že ani jeden z nás nesáhl po foťáku. A tak si představte, že Dášu vůbec nemáme vyfotografovanou.

My jsme se s podobným stylem života setkali poprvé, ale komunity Camphill jsou dnes rozšířeny ve více než dvaceti zemích světa. První z nich založil již v roce 1940 židovský doktor Karl Konig ve Skotsku, jedna z Camphill komunit existuje dokonce i u nás, a to v Českých Kopistech nedaleko Terezína.

Vaškovo filozofování
Toto setkání u mne vyvolalo zamyšlení nad smyslem života, nad tím, co je normální a co není normální. Zda naše honba za spotřebními statky, která vyvolává další a další honbu, která každodenně roztáčí kola té naší takzvané moderní společnosti, je to, co je normální. Nebo zda je normální obětovat se pro druhé při činnosti, která vlastně z našeho konzumního pohledu nemá smysl. Jestli není lepší mít jedny holínky a slaměnej klobouk, ale být svým způsobem svobodnej a šťastnej. A možná svobodnější než my.



 
Příbuzné odkazy
· Více o Jihoafrická republika - 2008
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Jihoafrická republika - 2008:
První horké hodiny


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.75
Hlasů: 4


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy