Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Jihoafrická republika - 2008 Volvo ocean race
Poslalpepik v Saturday, 07. February 2009 @ 14:31:48 CET
Přispěno Anonymní

Žízniví a hladoví míříme přímo do srdce Watefrontu. Ale ještě si musím nechat zajít chuť. Páni gurmáni samozřejmě nejprve provedou obhlídku bojiště a svého budoucího působiště. Zkoumají jídelní lístky, vyhodnocují rychlost a pohotovost obsluhy, porovnávají ceny, to vše jako chvástavý rituální tanec, který předvádí ženich před svou vyvolenou u rákosové chatrče. Pánové si prodlužují slast čekání. Já bych snědla i hřebíky, nehledě na čerstvě vypečené houstičky, které se na mne smějí z každého fast foodu. Hrdinně odolávám. Koneckonců chci hubnout, přesvědčuji nepřesvědčivě sama sebe. Ale ouha!!!! Na obzoru se rýsuje drobná nestabilita.

Při přesunu od jedné přístavní restaurace ke druhé se nám do cesty nachomýtla zvláštní štíhlá plachetnice. Pánové jako stopaři samozřejmě za ní. A najednou je tu druhá, třetí, čtvrtá. Našli jsme jich na Waterfrontu několik. Trůní na vyvýšených dřevěných kozách, pyšně vystrkují na odiv své hrdé a sošné stožáry, chlubí se štíhlými boky - ty budu asi taky mít, když chlapi se k jídlu zatím nedokážou rozhoupat, myslím si naštvaně. Ti, jindy vždy tak hladoví, dnes s otevřenými ústy obhlížejí ty dlouhé potvory.

Devátý ročník největšího mezikontinentálního závodu světa
Po chvíli zaslechnu obdivné: Volvo ocean race!!! Že nevíte, co to je? Nezoufejte, já to taky nevěděla. Dnes už jsem chytřejší a můžu se s váma o nabyté moudrosti podělit. Race – závod. Ocean napovídá, že asi nebude nikde na silnici ani na poušti. A Volvo? Tahle švédská bohatá automobilka celý ten jachtařský cirkus zaštiťuje. Takže suma sumárum: Volvo ocean race je nejznámější, největší a nejprestižnější mezikontinentální jachtařský závod na světě. Asi taková lodičková Formule 1. Letos se jede po deváté a závodu se účastní sedm lodí, na každé je cca 10 mužů – Puma tým má například 10 námořníků a s sebou jednoho novináře, který vše dokumentuje a píše ze závodu aktuální zprávy. Po dvou jachtách má Ericsson a Telefonica. Jachty obeplouvají celý svět: závod začíná v říjnu ve španělském Alicante a skončit by měl v červnu v Petrohradě (viz mapička). My jsme je tady chytili hned po první etapě, která trvala skoro měsíc, a námořníci ujeli 6 500 námořních mil, tedy asi 12 000 km. Nejnáročnější etapa se pojede od února do dubna z čínského Qindaa do Rio de Janeira, což bude asi 22 800km. Celkem by měli zdolat 37 000Nm, což je asi 68 000km. Posádky jsou, jak jsme měla možnost pozorovat, složené z nejrůznějších mužských typů. Babu jsem tu vyjma manželek a milenek, ano, trasu závodu na souši kopírují i některé partnerky s dětmi, žádnou nezaznamenala. Koneckonců snad ani formuli 1 žádná baba nejezdí. Pozor dámy, tady je zatím námi ještě dost nevykrytý prostor!!!!

Překvapilo mne, že cena pro vítěze je vlastně minimální. Nějaký pohár, kytka, možná šampus. Vítězství v tak prestižním závodě je bráno jako ohromná čest, ale odměna pro vítěze prý vlastně žádná. Přesto jsou chlapi ze závodu celí odvázaní, platí zde asi parafrázované není důležité zvítězit, ale být při tom a být viděn. Pánové jsou normální žoldáci moře, dostávají pravidelný měsíční plat.

Vidět svatou trojici na vlastní oči
Kluci pořád oblejzají lodě, každá prý stojí cca 20 – 30 milionů dolarů. Cena se mi nechce věřit, ale poučují mne, že na těchto nejrychlejších jachtách na světě je spousta ruční práce, hafo elektroniky, dřevo se nahrazuje karbonem atd. atp. Veliký a bohatý cirkus, který se během roku přemísťuje z přístavu do přístavu kolem celého světa. Jak jsme se mohli přesvědčit, jachtařské stáje mají v každém přístavu své vlastní zázemí. Lodě na moři, na souši je dohánějí jejich týmy. Závodní plachetnice následují pojízdné doky, speciální obchody s jachtařským vybavením, dokonce pro každou stáj jezdí malé taxíky, které posádky rozvážejí do luxusních hotelů. Také jsme do jednoho takového zavítali. V době světového závodu bylo i zde vše vzhůru nohama. V krásné obrovské a luxusní hale se pohybovali frajeři v teplácích, portýři zvyklí na dámy v koktejlkách a pány ve smokinzích jim nevěnovali sebemenší pozornost a když jsme se mezi ně suverénně vetřeli, klidně by všichni uvěřit, že k nim patříme.

A proč se toto vše děje? Odpověď nám dají mimo jiné i obrovské propagační stany, kde se prezentují a nabízejí auta, stejně jako lodě i jachtařské vybavení. Příkladná ukázka toho, jak se dá spojit velký business s extrémním sportovním výkonem, vzdychne Vašek. My vzali za vděk propagačními materiály a zhlédnutí filmových šotů ze samotného závodu. Tady jsme stáli s pusou otevřenou svorně všichni. Kluci obdivovali jachtařské umění a vybavení lodí, já němě zírala na krásné jako z filmu větrem ošlehané mužské. A když jsem se nazítří trochu otrkala (ano, samozřejmě, moji kapitánové na jachty čuměli každý den), tak jsem už mezi návštěvníky přístavu bezpečně rozeznala jednotlivé posádky. Kluci a chlapi byli každý jiný: malý, velký, hubený či sošný (nikoli ovšem tlustý), černovlasý, blonďák i přírodní skin. Černý, žlutý i běloch…. Jedno však měli stejné: určitou noblesu, suverenitu a sebevědomí. Chodili vzpřímeně a hrdě ve sportovním, většinou v nenápadných teplákách s firemním označením. Vůbec se nechovali povýšeně ani nafoukaně, ale jako pupkatý Venca od sousedů fakt nevypadali. Měla jsem na co koukat.

Takže Volvo ocean race nám navždy zůstane spjat s Kapským Městem, mně navíc s pocitem hladu a žízně. Když jsem se několikrát ošívala a dožadovala se večeře, namítl Vašek: nediv se, pro nás amatérské jachtaře je to jako vidět Svatou trojici na vlastní oči v životní velikosti. Konečně spadl nekompromisní soumrak, na jachty už není vidět a u mých prožitky zmámených společníků se probudí zmrtvělý hlad. To byste se divili, jak rychle zakormidlovali k nejbližší restauraci. Teď už žádné zkoumání lístků, žádné porovnávání vinných nabídek, žádné vybírání a koštování. Hlad rozhodl rychle a nutno říct i dobře.

V restauraci na Waterfront, jméno jsem zapomněl a není důležité, je teplo a příjemně. U praskajícího krbu provádíme degustaci následujících pokrmů:
Předkrmy : Carpacio a
grilované sepie s rýží
Hlavní: Steak ze pštrosa s pečeným bramborem – Květa – jen se blaženě usmívá, my ostatní Curry ale Mosabic s tygřími krevetami a rýží /Curry omáčka byla vylepšena opečenými rambatany a liči; Line fish s rýží a grilovaná zelenina; Grilovaná telecí žebírka s rýží.
Dobroty zapíjíme víny vybraných značek. Vše bylo rámováno nevšedně pozornou a diskrétní obsluhou, takže odcházíme s vlídně pohlazenými žaludky, ve kterých se snoubí to spektrum nádherných chutí.

A venku se začínají ženit čerti.




 
Příbuzné odkazy
· Více o Jihoafrická republika - 2008
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Jihoafrická republika - 2008:
První horké hodiny


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.5
Hlasů: 4


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy