Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Jihoafrická republika - 2008 Mys Dobré naděje
Poslalpepik v Saturday, 07. February 2009 @ 14:40:25 CET
Přispěno Anonymní

První ráno v Kapském Městě nás zastihne odpočaté a připravené věnovat se opět cestovatelskému údělu. Město nám neuteče, zvlášť když se zahalilo do neprostupného mlžného oparu a zvlášť když Stolová hora, na kterou jsme se těšili nejvíce, má na sobě pověstný bělostný ubrus, takže z ní jsou vidět pouze tak cudné kotníčky zpod stolu vykukující. Lanovka kvůli silnému větru a díky mlze nejezdí, nahoru se za těchto podmínek přímo zakazuje vystupovat. A co teď?

Tak nastupujeme do auta, které černoušek celou noc poctivě hlídal, a vyrážíme na námořnické cíle: dva pověstné mysy - Kapský a Dobré naděje. Kapitáni i přes nepříznivé počasí nadšení a já už konečně pochopila, proč Pepík navrhl a Vašek souhlasil s cestou, i když koupat v teplých vodách se nemůžeme. Vždyť my vlastně letos absolvujeme místo zájezdu pravý námořnický sen: spousta mysů a Volvo ocean race jako prémie navrch.

Budiž jim přáno, já jsem spokojená i s takovouto námořnickou odysseou. A když vidím, jak se jim při návštěvě každého splněného cíle zalesknou oči, mám radost s nimi. Je to príma, cestovat s třemi chlapy!! Nemusím tahat těžké kufry, všechny ženy na mne závistivě pohlížejí, i když, co vy víte, dámy…. Nějaké nevýhody takové nevyvážené společenství také má: pokud pominu hlasité spaní, občas nevyměněné ponožky, s nechutí po sobě umývané nádobí či neustálý mírný chaos v autě, který ze slušnosti nechci nazývat nepořádkem, jedna zásadní skutečnost je neoddiskutovatelná: v každém našem přechodném bydlišti se mohu spolehnout, že záchodové prkénko bude za všech okolností vždy nahoře)

Table Mountain National Park
Takže jedeme zdolávat další námořnickou metu. Z města vykličkujeme kupodivu velmi dobře. a míříme na mys Dobré naděje. Kdybych nebyla objektivní, budu Vám líčit, jak jsme stanuli v místě, kde se tříští vlny, kde duje strašně silný vichr, kde se ani nedalo pořádně fotit, protože slaná vodní tříšť zahalovala vše kolem. A vůbec bych nelhala. Ale jako pravdomluvná skautka, dcera staré rádkyně, musím dodat: vjeli jsme do chráněného přírodního parku Table Mountain National Park a poctivě (nic jiného samozřejmě nezbývalo) zaplatili vstupné. Moře úchvatné, počasí opravdu jako pro ostřílené mořské vlky. Jakmile však dojedeme k místu M, kde je vichr nejdivočejší, poryvy nejsilnější a vlhká mlha nejintenzivnější, musíme se o zážitky dělit s turisty z autobusů, z terénních i výletních vozů. Pánové samozřejmě krapet zklamáni, že z poutního námořnického místa je skoro Matějská pouť – podezírám místní, že i tu cukrovou vatu a suvenýry tady, pokud je příznivější počasí, prodávají. Ale to dnes nehrozí. Dnes je hodně nepříznivo. Chvíli sedíme zklamaně v autě a pozorujeme turisty, jak vyběhnou na pobřeží, nechají sebou chvilinku cloumat větrem, nějak se naštelují k nápisu, který jim doma dosvědčí, že tady opravdu byli, a podle nátury si nechávají více či méně zničit foťák všudypřítomnou slanou tříští. A zase zběsile zpět do bezpečí vozidla.

Konečně nějaké malé dobrodružství
Tak co, jdeme na věc taky. Vyjít, zavrávorat, vyfotit se, ať to stojí, co to stojí a rychle zpět. Tak takhle tedy ne, vzpírají se moji ostřílení námořní vlci. Znovu ven a nechat sebou cloumat o pár minut déle. Mezitím se vyměnily asi dva autobusy, moji chrabří cestovatelé pořád ve vichru a slané vodní tříšti. Pepík nachází kousek mokré usušené vodní rostliny a s myšlenkou na domácí námořnický koutek ji hází do kufru. Tak víc už tady asi opravdu nespravíme, jedeme dále!!! Počkej ještě, škemrají oba. Přeci to tu jen tak nemůžeme opustit…. Tamhle vede cesta nahoru na útes, špitne nesměle Pepík. Ty jsi se snad zbláznil, křičí moje ochranitelská duše. Za takového větru a šplhat po slizkých a klouzavých kamenech, když stejně nic není k vidění, no to ne, to ti nedovolím. Jasně, přidává se Ivoš, to by byl strašný hazard a nerozum. Vašek mlčí, ani nedutá. Tak co, Admirále, nadějeplným hlasem se ozve Josef. No když půjdeš ty, tak já taky, dostane se mu váhavé odpovědi. A už oba s potměšilým úsměvem otvírají dveře. Když vy, já taky, ječím bláznivě s nadějí, že je venku ještě přesvědčím, aby se vrátili. Hlídám auto, zcela věcně a rozumně se rozhoduje Ivoš.

Na útes nikdo v dnešním počasí ani nepomyslil, natož aby se šplhal nahoru. Vyhýbáme se několika třepotajícím se turistům a s výrazem uličníků, kteří provádějí zakázanou a nebezpečnou akci, se Pepík s Vaškem hrnou nahoru. S úzkostí vlaju za nima. Kameny kloužou přesně tak, jak jsem očekávala, vichr nás sráží zpátky, chytit se není čeho. Situace je natolik vážná, že Vašek ani nefotí. Přesto zarputile stoupáme vzhůru. Ráda bych je přesvědčila k návratu, ale veškeré zvuky mi vítr trhá od úst. A najednou se stal zázrak. Uzounká klouzavá cestička se stočí a během chvilky jsme na závětrné straně. Najednou můžeme dýchat, mohla bych jim i nadávat, ale jsem tak překvapená, že bez řeči za nimi stoupám dále. Po cestě pozorujeme nějaká zajímavá zvířátka: musí to být buď nějaká zajícomorčata nebo kočkohraboši. Myšky jsou ochočené, některá z nich dokonce i chvilku Vaškovi pózuje.

Idyla samozřejmě netrvá dlouho, pokračujeme ve výstupu a vám je určitě jasné, že cesta se opět stáčí. Čím jsme ale výše, tím je paradoxně síla větru menší, skály nás krapet chrání. Nahoře se ale vichřice rozdovádí s plnou silou. Není slyšet vlastního slova, větrovky naduté k prasknutí. Z posledních sil se držím, aby mne vítr neshodil dolů. Pánové na vrcholu blaha: tak to je něco jiného, než se fotit dole na pláži. Do jejich duší nevidím, ale že je to pro ně nekonečná slast stanout na takovémto bodu, to jim prýští z každičkého póru. Pod námi se lámou vlny, jejich bílé čepice se tříští o skaliska. V dáli jen obzor a nekonečný rozlícený oceán. Připadám si jak na konci světa. Nikde nikdo, jen my tři. Bojim, bojim, pojďte rychle zpět. Teprve teď se pánové proberou a já to s nimi tak lehké mít nebudu. Tady se musíme vyfotit!!!!

Zkuste si na sebe pustit větrák asi tak 100km rychlostí, stoupněte si na posmrkaný balon, jednou rukou se přidržujte drolící se skály a teď se natáčejte, vřele usmívejte, střídejte partnery a tvařte se nesmírně šťastně. Tak tomu jsem nahoře neušla. Kluci vše zvládají s noblesou, adrenalin jim dává křídla. Když už jsme do obou karet ve foťáku udělali docela obstojnou díru, konečně se vracíme.

Dolů celkem v pohodě, z výšky pozorujeme přijíždějící a zase bleskurychle odjíždějící auta. Nebudu přehánět, když prozradím, že skoro polovina turistů se vůbec neodvážila vystoupit. Naši objevitelskou a hrdinnou náladu však najednou kazí skupina Poláků. S pohledem vyvráceným směrem ke třem hrdinům, kteří spokojeně sestupují z výšin, se nás rozhodnou následovat. S nelibostí pozorujeme, jak fotí hraboše a jak se snaží drápat vzhůru k nám. Hm, tak to moc velcí hrdinové nejsme, když se do výstupu pustí i oni…. Ale najednou!!! Jeden klopýtne, druhý sotva popadá dechu, třetí zavrávorá. A jako jeden muž se za nesrozumitelného pokřikování po pár metrech všichni otáčejí a poraženecky nastupují do autobusu. Nijak to nekomentujeme, ale přiznám se, že alespoň mne jejich ústup moc potěšil )) Dnešní hrdinství tedy patří opravdu jen našemu turnovsko-pražskému triu.

Kapský mys
Když se v tomto místě octnete a budete mít dost času a hlavně lepší klimatické podmínky, můžete si najít značenou pěšinu a dojít až ke Kapskému mysu. Tuto eventualitu jsme zjistili právě až u Cape point, místa, odkud se dá Cape of Good de Hope krásně pozorovat. Ale jestli byl Mys Dobré naděje Matějská, tady je to už skoro Disneyland. Nahoru vede lanovka - samozřejmě jsme pokrokem pohrdli a stoupali po asfaltové cestičce občas proložené schůdky. Místo je krásné, ale naše sváteční dobyvatelská nálada vzala v davu turistů rychle za své. Aspoň mys obcházíme, což není nic dobrodružného, ale japonské dámy v malých lodičkách na podpatcích si sem netroufnou.

Ještě navštěvujeme mohylu mořeplavcům a malé muzeum, kde se dozvíme, že Mys Dobré naděje poprvé obeplul v roce 1488 portugalský mořeplavec Bartoloměj Dias, který hledal kolem Afriky cestu do Indie. Tehdy ovšem plavbu nedokončil. Podařilo se mu to až o pár let později a mys pojmenoval Mys bouří, neboť podvakrát se tady setkal s velmi špatným počasím. Mys byl přejmenován až později, prý aby neodradil další mořeplavce. Jedná se o nejvýznamnější africký mys, jenž hraje velkou roli v dějinách objevných cest i v historii osídlování Afriky. Dias a jeho druhové nemohli být žádné padavky, shodujeme se všichni.

Na zpáteční cestě do města natrefíme ne vesnici, kde si místní udělali atrakci z tučňáků. Tučňáci na cedulích, tučňáččí parkoviště, tučňácké suvenýry. Tak to bude asi tady, kde nám Iva vyprávěla, že se s tučňáky koupali a že je to děsná psina. No, my se s nimi koupat nebudeme, začalo totiž pro změnu studeně mrholit. Ale pozorovat a fotit můžeme. A tak platíme vstupné a po zdolání několika neodbytných trhovců se suvenýry jsme vpuštěni na plácek, kde se zimomřivě choulí několik zplihlých ptáků. Ty bláho, to je všechno? Otráveně a povinně uděláme pár fotek, které nakonec vyjdou tak dobře, že bych vám s klidem mohla nalhávat, že jsme se s tučňáky mazlili a proháněli se mezi nimi. Ale pokud by svítilo sluníčko, moře bylo teplé, turistů bylo méně a neplatilo se vstupné, pak by to mohlo být přesně tak, jak Iva vyprávěla….

Turnovské hody
Večer se Ivo nesměle zmínil, jestli bychom dnes nezůstali v našem útulném bytečku a nepojedli vídeňské párečky, které jsme si koupili v místním marketu k zítřejší snídani, protože Květa s Pepíkem také nikam nejdou. Tuto defétistickou myšlenku jsem okamžitě a se vší rozhodností zavrhl a přesvědčil toho nešťastníka, že v místní kolébce mořského kulinářství jsme ještě nic neochutnali. Restaurace Anker s belgickými a francouzským specialitami na přístavním molu Waterfrontu nezklamala. O kvalitě této restaurace také svědčil fakt, že tu s námi povečeřela jedna z posádek jachet Volvo Ocean Race a tito chlapíci by si jistě nevybrali nějakou závodku.
Menu :
Předkrm- startér: domácí paštika Paté Maison
Hlavní jídlo:
Ivo si dává „ Moules Marinieres : tedy 1 kg marinovaných mušlí – ne z Bruselu, ale z Langebaan, připravené po belgickém způsobu: klasika – česnek, olivový olej, snítka petržele, citron. Ivo v průběhu konzumace pochrochtává blahem.
Já si dávám: Casserole De Fruit de Mer - je to zatím to nejlepší, co jsem tady konzumoval. Bohužel jsem si z bezpečnostních důvodů nevzal foťák, musím tu dobrotu pouze popsat. Jedná se o plody moře v delikátní omáčce – v míse jsou velmi estetickým způsobem rozmístěny tygří krevetky, sépie, maso ze škeblí a mušle sv. Jakuba a rybí maso zalité ve výborné omáčce.
Po důkladné analýze a pozdější zkoušce již ve vlasti uvádím recept:

Cca 0,5 kg mořské ryby, může být i sladkovodní ale bez kostí (osvědčil se Paegas)
0,5 –1 kg plodů moře, je možno použít i mražené
1 velká cibule
kořenová zelenina , celer, petržel, mrkev asi 0,5 ve stejném poměru
česnek, bobkový list, 2 -3 rajčata,
250 ml smetany
2-3 dcl bílého vína
olivový olej, sůl, pepř, bazalka, mletá sladká paprika

Z ryby a plodů moře uvaříme rybí bujon –stačí cca 10 minut varu. Cibuli, česnek, kořenovou zeleninu nakrájíme na kostičky a společně s bobkovým listem a sladkou paprikou osmahneme na olivovém oleji, zalijeme vývarem, přidáme nakrájená rajčata a společně s bílým vínem povaříme cca 20 minut. Omáčku je možné přepasírovat nebo ji podávat s kousky zeleniny dle chuti. Na závěr přilijeme smetanu, ochutíme bazalkou, pepřem a citronem, popřípadě trochu zahustíme jíškou. Do mísy naklademe uvařené ryby, plody moře a zalijeme omáčkou a ozdobíme lístkem bazalky. Podáváme s opečenou bílou vekou namazanou máslem .

Tuto skvělou večeři uzavíráme desertem. Dopřáváme si: Chocolate Mousse – sametový krém z belgické čokolády ozdobený jahodou a lístky máty. Ivo nelitoval.




 
Příbuzné odkazy
· Více o Jihoafrická republika - 2008
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Jihoafrická republika - 2008:
První horké hodiny


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.33
Hlasů: 3


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Jihoafrická republika - 2008

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.10 Sekundy