Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Jihoafrická republika - 2008 Kapské Město II
Poslalpepik v Saturday, 07. February 2009 @ 14:46:25 CET
Přispěno Anonymní

Konečně jsme typičtí turisté
Ráno po výborné snídani v našem luxusním prostorném bytě vyrážíme dobýt město. Spěcháme na devátou na stanici červeného turistického autobusu, který s pasažéry ověšenými foťáky a kamerami objíždí všechna význačná místa. Pepík se cuká jako blázen: to jsme snad prašiví cestovkáři, aby nás všude vozili a my jen z busu fotili? Ne, ale za 120 randů projedeme celé město, všechno nám ukážou, holandsky a německy nám do sluchátek vše vysvětlí a pak si vystoupíme pod lanovkou na Stolovou horu, kam jsme stejně chtěli jet. A spočítej si to, Pepíku, samotná jízdenka k lanovce stojí jen o pár randů více než celý tento turistický balíček, zazněl nevyvratitelný argument, který ho samozřejmě přesvědčil. A tak si hovíme nahoře v prvním patře na vipáckých sedadlech, protože nespokojenec si aspoň prosadil, abychom na startu stepovali jako první. Vyvalujeme se v závětří zcela bez starostí kam, kdy, kde a jak. To by ale nebyl Pepík, kdyby nežmoulal v ruce mapu a aspoň neustále nekontroval šoféra, zda dodržuje stanovenou trasu. My ostatní fotíme, lenošíme, nic nemusíme a je nám blaze.

Samotné město upřímně řečeno za tak velkou ranní diskusi ani nestojí. Je to sice sídlo Parlamentu, ale centru vévodí unifikovaná moderní architektura. Nejživější a nejpřitažlivější se nám zdá náš Waterfront a další pobřežní části. Nejzajímavější je asi symbióza přímořského města a tabulovité hory, která nad ním ční do výšky 1 086 metrů.

Pod Stolovou horou
Po asi 40 minutách pod ní vystupujeme. Obsluha lanovky je v těžké pohodě: dnes kvůli silnému větru nejezdíme, zítra pravděpodobně také ne a pozítří? Zavolejte si, utrousí neochotně, a už nás neotravujte, otáčí se k nám zády. Vašek s Ivošem bleskově pár fotek a rychle do závětří autobusu, než šofér po povinné přestávce opět popojede. Pepík nesvůj – vždyť se ke Stolové hoře trmácíme půl světa, ona se nám neukáže a my ji ani nevyprovokujeme, ani nepoškádlíme? Po pár dohadech je rozhodnuto: Kozáci budou provokovat a škádlit a tím pádem pojedou autobusem dolů až s další rundou. A všichni se pak sejdeme v centru na zastávce autobusu. A tak pražská buňka ve vichru lozí, okouní, fotí a kupuje si alespoň pohled, když už se nám ta krasavice opravdu nehodlá ukázat. Další bus jede dolů kupodivu velice rychle, ovšem zase ne až tak rychle, abychom pěkně nezmrzali. Už toho mám právě tak akorát dost: jsme v Africe a já trpím zimou už třetí den!!

To by ale nemohla být naše parta, kdyby se nám do plánů nevloudila nějaká nestabilita. Autobusák staví poctivě na všech zastávkách, pouze tu, kde čekají Turnováci, ze zcela nepochopitelného důvodu projíždí. Ještě že Pepík stále žmoulá, a tak chybu hned objevil. Bleskově vystupujeme na další zastávce a rozhodujeme se: Admoš s Ivošem na zastávce nečekali, neviděli jsme je my, ani šofér, který právě proto nestavěl. Vrátíme se zpět, abychom se ujistili, že Turnováci na nás opravdu nečekali, nebo se se svým sirotčím stavem smíříme rovnou? To by nebylo fér, zazní jednohlasně. A tak se vracíme jednu stanici zpět na místo schůzky. Přestože Afričani běhají na všech městských maratónech jako laňky, tehdy jsme městem běželi zcela sami. A asi velmi dobře, když se na nás všichni otáčeli, divže nám netleskali. Spěcháme, spěcháme. Zastávky dobyto, kluci samozřejmě nikde. Tak se jim čekat nechtělo, připouštím zklamaně. A vtom okamžiku se k nám blíží dva rozesmátí a okafíčkovaní kamarádi. Hurá!!!

Africké Německo
Společně procházíme městským centrem, stavíme se i u de Beers, kde se prodávají diamanty a zároveň se tady i brousí. Předstírám zájem o koupi nějakého blejskavého sklíčka, ovšem nejsem tak oprsklá, abych si posloužila nabízeným a svým způsobem i zavazujícím šampíčkem. Přesto se nás ujímá milá mladá Ukrajinka, která je zjevně potěšena, že může na zákazníky mluvit svou mateřštinou. Po ostrém pohledu šéfové ale opět přechází na pro nás všechny méně schůdnou angličtinu. Tak se chvíli potěšíme pohledem na nabízené šperky a loučíme se plynnou ruštinou – zvláště Vašek se může pochlubit, že ve škole dával velký pozor. Na tržnici v centru kupujeme nějaké suvenýry a přesouváme se na oblíbený Waterfront, kde už na nás čeká Volvo ocean race. Myslím, že jachty by bez našeho každodenního obdivování snad ani usnout nemohly. Výběr restaurace je opět velmi složitý, a tak si k rozhodování necháváme na jedné zahrádce nalít. Nevěřili byste, kde jsme v Kapském městě popíjeli pivo: v pravé a nefalšované bavorské hospodě. Obsluhuje nás černoušek v kožených kalhotách s padacím mostem, pravého německého vajcáka přinese tmavá servírka s dirndlem. Cítíme se báječně: řízné pivo na lačno pracuje rychle a spolehlivě, bizardní obsluha, únava a konečně po několika dnech i sluníčko. Sice vychází zpod mraků a během chvíle zase zapadá, ale zdá se, že máme nazítří slunný příslib.

Večeře ve stejné restauraci jako první den
Večeře ve stejné restauraci jako první den:
startér krevetky se dvěma druhy tatarské omáčky, za zmínku stojí, že v omáčce byla nadrobno nastrouhaná mrkev. Další chod hovězí žebírka BBQ. Já 1 kilo, Pepek jen 0,5 kg - prohrál, protože se sázel, že to nikdy nemůžu sežrat. Ivo beef steak Shirloc, který byl o něco více krvavý, než si Ivo přál, Květuška rumpstek s pečeným brambůrkem. Inu standardní místní pokrmy, ale chuťově vysoce nadprůměrné.

A druhý den opravdu sluníčko svítí. Dočkáme se konečně i pohledu na Stolovou horu, která mrška poodkrývá svůj bílý ubrus. Okamžitě voláme nahoru k lanovce, ale obsluha stále spokojená: fouká, nejezdíme. A tak opravdu nezbývá nic jiného než zůstat u svého původního plánu a definitivně otočit volantem na sever.









 
Příbuzné odkazy
· Více o Jihoafrická republika - 2008
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Jihoafrická republika - 2008:
První horké hodiny


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.5
Hlasů: 2


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Jihoafrická republika - 2008

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy