Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Jihoafrická republika - 2008 Scenic route 62
Poslalpepik v Sunday, 08. February 2009 @ 21:35:49 CET
Přispěno Anonymní

Scenic route, takhle se v Jihoafrické republice nazývá malebná cesta, která vede z Kapského Města na východ. Cesta, po které toužím jet, neboť průvodce ji vychválil až do nebes. Neblázni, nemáme čas, krotí mě neustále kluci, když jim myšlenku vyhlídkové trasy občas podsunu. Nerada uznávám, že mají pravdu. Náš kilometrový budget je hodně napnutý, denně musíme spolykat haldy kilometrů a nějaké vyhlídky a obdivování krajiny by nás jen zdržovaly. Takže dálnice a počítat kilometry. Během pobytu se tak smiřuji s tím, že do Jihoafrické na Scenic route se budu muset vrátit ještě jednou. Člověk však míní, příroda mění.

Z Kapského Města vyjíždíme ráno, čeká nás téměř 1000km na sever do Kimberley. Vítr už tolik nefouká, déšť vystřídalo slunko. Dálnice opět poloprázdná, ještě zamávat obnažující se Stolové hoře a už se jen věnovat cestě. Pár kilometrů za městem stavíme na kraji dálnice, ocitli jsme se přímo v místě, kde hnízdí největší koncentrace plameňáků na světě. Bohužel cestu k rezervaci jsme nenašli, jestli vůbec nějaká je, a tak si krásné růžové ptáky prohlížíme pouze dalekohledy. A už valíme dále. Po cca 80km poloprázdnou dálnicí naše revoluční ostražitost a bdělost zcela umdlela, i když Vašek nás stále aktivuje neustálými informacemi, kde že je sever. Jako vzpomínku na Volvo ocean race si totiž v námořnické euforii koupil malý kompas a domnívá se, že je třeba jeho potenciálu bezezbytku využít. Téměř každou půlhodinku tak pociťuje nutkání se ubezpečit, že opravdu míříme na sever. A když už je náhodou v autě dlouhých 5 minut ticho, hned se ozve: a nechcete náhodou vědět, kde je sever?

Bláznivá objížďka
Nechceme. V JAR, kde je malý provoz a perfektní značení, se nedá zabloudit. Zabloudit zde mohou snad jen opravdoví pitomci - viz první kapitola )) Takže znuděně pokračujeme stále na sever, mapa mi vypadává z rukou, je úplně zbytečná. Najednou se však zjeví policajti a živí semafoři (páni či dámy s reflexní vestou, důležitým výrazem a výrazným praporkem, kterým buď naznačují červenou či zelenou. Oranžovku neumějí). Takových jsme po cestě viděli dost, a tak nás ani nepřekvapilo, že nás z dálnice odklonili na vedlejší cestu. V JAR se staví či opravuje hodně silnic, určitě víc než u nás, a tak nějaká objížďka je dost všední záležitost. Před námi i za námi se sune pomalá kolona aut, pěkná otrava. Co však otrava není je fakt, že objížďka není vůbec značena, nenatrefíme cestou dokonce ani žádný živý semafor. Neva, jedeme v koloně s ostatními. Ovšem zrovna se ocitáme v malém městečku, kde je několik ulic i několik zrádných křižovatek. Auto, za kterým jedeme, uhýbá doprava, náklaďáček před ním doleva, mikrobus za námi pokračuje rovně. A kudy my? Rozhodnout se musíme rychle, Vašek ani nemohl vytáhnout kompas, neboť měl zrovna službu u volantu. Nevadí, jedeme pořád po hlavní. Hlavní však časem pozvolna mizí, stejně jako se nenápadně rozmělnila a rozvolnila naše kolona. Najednou jsme na objížďce – dá se této cestě ještě pořád říkat objížďka? zcela sami. To už bdělost a ostražitost v autě naladěna na nejvyšší míru. Tady je něco špatně, situace vypadá na nějakou nestabilitu. Kompas někde v háji, a tak musí nastoupit nás orientační smysl. No jo, jenže každý z nás ho má postavený nějak jinak. Chvilka vzrušené debaty a vyhrává Pepík, který je nejpřesvědčivější: zahni doleva, jedem špatně!!

Jde po nás policajt
A jak už jsme si zvykli poslouchat Pepíkovu autoritu, Václav bez váhání volant stočí. Nestačil si všimnout pouze jedné maličkosti: na křižovatce mu zrovna naskočila červená. A co myslíte? Hned to místní policajt zaregistroval a nasadil houkačku. To jede za náma? Průser, odpoví si viník schlíple. A tady se musím pochválit já. Bez zaváhání nasazuji masku ubohé turistky, která má sice mapu, ale neumí moc anglicky, přesto musí navigovat a momentálně je zcela ztracená. Padají ze mne neuvěřitelná anglická slůvka, občas dokonce i složitější souvětí. Zmlkám pouze v okamžiku, kdy se sama sobě obdivuji :)) Ve chvílích ticha však nastupuje Vašek. Jsme zmatení, ztracení, co máme dělat, kudy jet, máme dalekou cestu atd. atp. Policajtovi strkáme před oči mapu, nutíme ho přistoupit na naši hru. Chudák byl z našeho divadelního představení tak zaskočen, že ani po šoférovi nechtěl řidičák, ani se nevzmohl na nějaké pokárání, o pokutě nemluvě. Naše komedie však měla, jak jste jistě pochopili, reálný základ. Fakt jsme nevěděli, kudy máme pokračovat. Jsme ještě na objížďce, nebo jsme zabloudili? Představte si, že ani jedno, ani druhé.

Záplavy
Z policajta se vyklubal milý chlapík, který nám vysvětlil, že jih země, kde se právě nacházíme, postihly obrovské záplavy. Proto ten vichr v minulých dnech, proto ten déšť, proto ta trucovitá Stolovka. Celá dálnice je uzavřená. Celá? No, to nevím, ale takových 150 km určitě, potvrzuje policajt. Musíte pokračovat touto cestou, vyznačuje prstem na mapě trasu a mně usedá srdce: tušíte správně, záplavy nás zavedly na Scenic route. Přes smutnou skutečnost živelné pohromy, později se dovídáme, že zahynulo několik lidí, se raduji.

Když už jsme opět zorientovaní, užívám si kouzlo navigace. Kombinujeme různé druhy silnic, protože i Garden route je v několika případech neprůjezdná. Nejedeme rychle, obdivujeme se krajině. Sluníčko střídají mraky, tráva krásně zelená, krajina nabízí úchvatné výjevy: rokle, hory, pastviny a samozřejmě vinice. Nacházíme se na údajně nejdelší vinařské trase na světě, a tak musíme navštívit i vinotéku. Odvážíme si starý dobrý a vyzkoušený Shiraz i lahodné portské. Navštěvujeme svůj první obchod se starožitnostmi, kde já hledám nějaký pěkný betlém a kluci se kochají spoustou zajímavých a krásně starých a použitých předmětů, jejichž cena není nikterak závratná. Pepík podléhá kouzlu situace a vítězně si odnáší v novinách zabalený starý mincíř.

Hlavní město pštrosů
Projíždíme malými malebnými městečky, nejzajímavější je pravděpodobně Ladysmith, které dostalo jméno po manželce kapského guvernéra. Největší proslulosti se město těšilo v době anglo-búrských válek, kdy jej obléhaly 118 dní búrské oddíly. Víte o tom, že existuje hlavní město pštrosů? Pokud byste na takový název narazili někde v kvízu, tak od této chvíle už budete vědět: Oudtshoorn. Velcí ptáci se na zdejších farmách chovají už od 70. let 19. století. A chovy se stále rozšiřovaly. Zatímco v roce 1865 bylo v Kapské kolonii pouhých 80 chovných pštrosů, o deset let později už více než 32 000, v roce 1885 přes 150 000 a o čtyřicet let později už přes čtvrt milionu. Na přelomu 19. a 20. století byl prodej pštrosích per natolik výnosný, že na něm zbohatlo celé město. A jak to, že se zrovna zde tolik pštrosům dařilo? Rozhodujícím faktorem se stala vojtěška. Moc mladým pštrosům totiž chutnala. Zdejším zbohatlíkům se pak říkalo péřoví baroni. I když pštrosí péra už dávno vyšla z módy, město stále dobře žije z chovu pštrosů na maso, kůži i vejce. A pštrosí péra tady všude u silnice pořád prodávají – i my je máme v cestovatelském koutku.

Cesta nás dál zavede do jednoho z kaňonů, kde je bohužel velká mlha, navíc se opět rozpršelo. Tady to musí být ale nádherné!! Od obdivování přírodních scenérií nás brzdí starost o silnici, neboť vedle cesty vede obvykle malý potůček, nyní se tu ale valí velká řeka.

Celá zajížďka nás stála cca 150 km. Trochu nás zbrzdila, ale na druhou stranu obohatila o spoustu zážitků a pohladila po duši. Stejně si vydychneme, když se ocitáme opět na naší dálnici. Jedem si pěkně rovně, napravo rovně, nalevo rovně, pořád rovně. Ufff, to by byla nuda, kdyby nás okolnosti nepřinutily změnit itinerář.

Spíme v Beaufort West
Jakmile se začíná smrákat, opět znervózníme starostí o to, kde složíme hlavu. Volba města nebyla těžká, koneckonců není jich na výběr tolik. A tak nezajímavé malé městečko Beaufort West má tu čest nás ubytovat. Moc si ale tohoto vyznamenání nepovažuje, neboť objíždíme asi pět možností, než jsme konečně s relací cena-kvalita spokojeni. Možností na přespání je zde mnoho, obyvatelé tu asi nic moc jiného než projíždějící pocestné na obživu nemají, navíc konkurence jiných měst je mizivá. Volíme hotel Oasis (299 randů za dvoulůžkový pokoj bez snídaně). Večeře s širokým a pestrým jídelním lístkem překvapivě výborná. Největší peklo je, že nemůžu všechno sežrat, dokonce ani ochutnat, hořekuje s nacpaným břichem Admirál. Přesto se pánům do odpočatých břich ráno ještě vtěsnala bohatá snídaně ze švédských stolů za 50 randů.

Biltong
V jednom z nácestných městeček nakupuji sušenou antilopu, pštrosa a bufalo. Je to biltong, místní nebo lépe národní pokrm dobyvatelů těchto končin, kteří neměli ledničky. A skutečně to funguje. Stačí požít několik malých kousků, žaludek se voblbne a člověk už nemá hlad a dokonce v tom jsou i nějaký kalorie. Moji spolucestující se však na tuto stravu dívají poněkud rozpačitě a hovoří něco o 500g steacich.

Večeře:
start: avokádo oloupané na salátu, uvnitř krevetky, vše polité omáčkou Tisíc ostrovů.
Dále využíváme jednu z posledních možností ochutnat místní steakové kombinace.
Steak s omáčkou ala Madagaskar je výrazným příspěvkem do naší kulinářské steakové skládanky. Omáčka má zvláštní chuť, kterou nedokážeme identifikovat, ale základem je určitě několik druhů pepřů. Příloha: rýže s papričkami a další zeleninou (okurky,čočka).




 
Příbuzné odkazy
· Více o Jihoafrická republika - 2008
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Jihoafrická republika - 2008:
První horké hodiny


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.33
Hlasů: 3


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.06 Sekundy