Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 6 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Praha - Vihorlat na kole 08 3. den: Vranov nad Dyjí
Poslalpepik v Monday, 26. May 2008 @ 22:36:46 CEST
Přispěno pepik

Slavonice - Vranov nad Dyjí

Slavonic jsem si užili až až. Ráno přišel poprvé Pepík s velikánskou taškou a omluvným úsměvem: „Asi jsem to trošku přehnal…“ Spíš víc než trošku. Máme nejenom královskou snídani, ale i bohatou svačinu s sebou a ještě se domácí může těšit na nějaké naturálie. Děvčata byla hodně překvapená. Další dny se divit nepřestávala a na konci pobytu se z opulentních Pepíkových snídaní stala vcelku rutina - měli jsme se fakt báječně.

Ale zpět ke Slavonicím. Šárku pořád zlobí kolo, a tak na náměstí vyhledala servis. Pán velmi ochotný, milý a šikovný, ale právě proto ho neustále někdo vyrušuje. My čekáme na poloprázdném slavonickém náměstí, využíváme času a fotíme se u nádherně rozkvetlých sakur, které náměstí lemují. Ve městě jsou náměstí dvě, obě moc pěkná. Opravené a zrekonstruované renesanční domy září svými fasádami, je zde hodně restaurací a vzhledem k muzeu, kulturnímu středisku, galerii, několika výstavním síním, typické mařížské keramice a historii Sklepáků tušíme i bohatý kulturní život. Avšak sobotní ráno je krapet ospalé. Z nudy pak procházíme místní krámky, a přestože sobota, jen na dolním náměstí jich otevřených napočítáme sedm. A všechny vietnamské. Z opravy se nakonec stává téměř dvouhodinová záležitost; ve finále se pak všichni shodnou - řetěz se vymění a vyrážíme.

Jako první nás na trase zaujme vesnice Písečná. Nad okolím ční krásná tvrz obklopená parkem. Pravda vše je dost omšelé a volá po rekonstrukci. Ale majestátnost a půvabná dispozice je i přes vetchý a zanedbaný šat patrná. Objevili to i čápi, kterým se na zdejším komíně dobře daří. A propos čápi: po celé trase nás doprovázejí - v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Nejsou již takovým zjevením jako dříve. Okupují stožáry, vysoké komíny i evidentně uměle pro ně připravená hnízda. Takže ten český baby boom je fakt skutečný, nikoliv jen stále v novinách avizovaný…

K obědu jen dobrou polévku ve vesnici Vratěnín, kterou nám doporučil ochotný domorodec. Hospoda nic moc, obsluha ale milá a polévka jedlá. Po dvou dlouhých etapách nám to dnes moc nešlape. Pod průhlednými záminkami smrkání, pití či fotografování neustále zastavujeme a zpomalujeme. Obdivujeme malebnou zvlněnou krajinu a mimo jiné filozoficky dumáme, proč je na polích tolik žlutého. Řepka olejka je skutečným fenoménem současné vesnické krajiny. Když žluté pole vidíte v krajině poprvé, je to nesmírně milé – k typické hnědé a zelené žlutá nádherně pasuje. Navíc v počátcích květu řepka příjemně aromaticky a trochu kořeněně voní – pastva pro všechny smysly. Ale jak jedeme dál a dál, žluté neubývá, naopak. Na mysl se dere otázka, proč tolik žluté, proč je skoro všude a zda je to dobře. Skoro všude, o tom svědčí čísla: letos bylo v Česku řepkou oseto 357 000 ha. Umíte si vůbec takovou plochu představit? My už dneska jo – prostě žlutá ovládla všechna pole. Údajně je zaseto o 7% řepky více než loni. A je vám stejně jako nám divné, proč se na lánech nežlutí obilí, ale řepka? Je to zcela prosté. Za vším jsou peníze. za 1 tunu pšenice dostane letos pěstitel 6 000 Kč, kdežto za totéž množství řepky 10 000 Kč. No, nevyužijte toho!! A proč se tak draze vykupuje? I na to má časopis Týden, z kterého jsem se toto vše dozvěděla, odpověď: z řepkového semene se vyrábí metylester neboli tzv. bionafta, která se od loňského září u nás povinně v dvouprocentním podílu míchá do běžného dieslu. Nejpikantnějším na všem ale je fakt, že nám stačí pouhá třetina produkce, ostatní se vyváží, a to většinou do Německa. Takže chytří Němci si pěstují obilí, a my jim dodáváme bionaftu …. Nechci zabředávat do úvah o hladovějícím světě a rozcapených Evropanech, ale zdá se mi, že něco je špatně…

Bohužel, my svět nenapravíme, a tak opět vzhůru do sedel. Ale nechce se, nechce. A tak je dobré každé rozptýlení. Za pár kilometrů je tu: zámek Uherčovice. Opět zpustlý, i když nesmělé opravy a opuštěné lešení tu a tam na nás vykukují. Ve velkém parku je posekaná voňavá tráva – a už to dál nejde vydržet!!!! Jako jeden muž se celý náš kvintet ležérně rozvalí po trávníku a nastává siesta. Sluníčko sice nemá ještě ty úplně stoprocentní grády, ale nám to neva. Vyvalujeme se, nastavujeme slunečním paprskům vše, co se nastavit dá, až nás vyruší Pepíkovo hlasité spaní. Rušilo asi i svatého Petra, neboť naráz se zatahuje. Bleskově se sbíráme, abychom hrozícímu dešti ujeli. Máme štěstí: čeká nás dlouhý sjezd až k řece. Užíváme si ho bohatě, i když tušíme, že nic není zadarmo. Na hrázi u Dyjepak ještě jedna příjemná pauza (musíme sníst všechny nabalené svačinky) a už supíme zase nahoru Pepík, který zdejší malebnou krajinu obdivuje a právě proto nás sem přivedl, nám vyhrožoval dřinou. Bylo to těžké, ale stoupání jsme zvládli, zvlášť když nám během jízdy stále vykládal o Slávince ze zámeckého bufetu, která si prý loni naplánovala nová prsa. To mu údajně sdělila při jeho poslední návštěvě Vranova spolu s finanční rozvahou celé akce i s architektonickým návrhem. A on nás sem vleče, aby dílo plastických chirurgů osobně zkontroloval. Je vám asi jasné, jak jsme téma ze všech stran probrali a jak jsme se nasmáli….

Samotný zámek Vranov nad Dyjí na nás zapůsobil svou dominantní polohou nad městem. Navíc hrozící bouřka nás pomalu dohání, a tak nad rozlehlým zámeckým areálem je nádherně vykreslené pozadí. Unaveni, ale spokojeni procházíme nádvořími, fotíme jak diví a Pepík mezitím zkoumá bufet. Vrací se dost zklamaný a my se dohadujeme: buď se prsa nevyvedla, nebo zklamala finanční rozvaha, nebo že by se mu tentokrát Slávinka nesvěřila????

Bydlíme velmi příjemně: penzion Drops za 242 Kč. Horká sprcha, kuchyňka i společenská místnost – vše jen pro nás. Při pohledu na tachometr tentokrát moc hrdí být nemůžeme, dnešních 63 km jedeme tedy vylepšit aspoň výletem na přehradu. Ale prší, je zima, takže horké kafe v hotelu a za pozdního sluníčka pak nádrž v rychlosti částečně objedeme. Mimo sezonu působí přehrada smutně a opuštěně, ale množství diskoték, přístavů, zavřených krámků i restaurací dává tušit letní turistické peklo.

Večeře na doporučení tradičně dobrá, ještě jsme se stačili vyhnout podnikateli, který nabízel „kvalitní moravské“ rozlívané víno. Dáváme přednost šampaňskému od Šárky a večer rozvaleni v pohovce si užíváme pravou masňáckou dovolenou.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Praha - Vihorlat na kole 08
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Praha - Vihorlat na kole 08:
5. den: Záhorská Ves


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.66
Hlasů: 3


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Praha - Vihorlat na kole 08

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy