Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 8 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Praha - Vihorlat na kole 08 6. den: Gabčíkovo
Poslalpepik v Friday, 30. May 2008 @ 14:25:53 CEST
Přispěno pepik

Záhorská Ves - Gabčíkovo

Díky tomu, že v ubytovně není kuchyňka, nemůže se k snídani vařit kávička, a tak konečně nastupuje Pepíkův oblíbený prázdninový ranní rituál - snídáme pivo. Slovenské rožky mňam, kus sýra, jogurt a něco pořádného s sebou na cestu. Dneska sílu budeme potřebovat!

Ráno jako vymalované. Na obecním úřadě platíme ubytko a najít naši silničku v malé vsi není problém. Pokračujeme vesničkami po vedlejších silnicích až se napojíme na bývalé pohraniční cesty, dodnes vyasfaltované silničky podél řeky Moravy, kde samozřejmě není žádný provoz.

Svěží ráno, čerstvé sluníčko, naprostá pohoda, šlape nám to jako zamlada. Nic neavizuje blížící se katastrofu. A ta přišla zcela nenadále: „Jééééé, já padám,“ zaječela Jolana a už se pomalu sunula do měkkého blátíčka, které se na cestě zčistajasna objevilo. Zkušeně však nestabilitu vyrovnala a pokračuje dál.

Nicméně blátíčka neubývá, spíše naopak. Přehodíme na těžší převod, kola se však boří do bláta otáčejí čím dál tím hůře. A najednou stojíme. Doslova a do písmene uvězněni v blátě. Hnusná hnědá hmota zanesla všechny součástky našich kol. Kola se netočí, šlapat nejde, všude bláto, bláto, bláto. Ani jsme snad nekleli, jen tak zoufale čuměli jak telata na nová vrata. Avšak žádná vrata, žádná úniková cesta. Všude bláto, kam jen dohlídneš. Vrátit se nemůžeme, vždyť jsme na liduprázdné stezce už skoro dvě hodiny. Kam oko dohlédne, žádná civilizace. Kola ustrnula v jedné pozici, bicykl těžký jak náklaďák, vše ucpané blátem. Co to budu skrývat: nám holkám se chtělo brečet, neboť nepojízdné kolo jsme ani neuzvedly, natož abychom ho poponesly. Co teď? Jet nemůžeme, nést nemůžeme. Vypadá to, že uprostřed širých lánů bídně zhyneme.

Ale my se nevzdáváme!! Po delších problémech se dovlečeme k nějakému planému stromku a urvanýma větévkama chceme kola z nánosů bahna vysvobozovat. Zaujaty novátorskou myšlenkou ani nezpozorujeme, že nám kluci někam zmizeli. A zůstáváme samy jen s našimi blátivými koulemi. Nejlépe je na tom Šárka, neboť bez blatníků, nejhůře pak Jolana s klasickými blatníky. Jako tři sudičky se skláníme nad dopravními prostředky a přemýšlíme, jestli se naši zmizelí princové vydali pro záchranu, nebo naopak se poohlížet za novými společnicemi.

Ale jsou pryč, a tak my se musíme vzmužit. Asi po zoufalé půlhodině se nám podaří malinko kola rozhýbat…. A za chvilku už v dálce vidíme, že se Pepík vrací. Sice nám to v blátíčku pořád nejde, ale naděje svitla. A jak to dopadlo? Neuvěřitelně. Po několika desítkách metrů blátíčko ustupovalo, ustupovalo, až se ocitáme zpět na sice zablácené, ale přesto cestě. Sice radostně, ale hodně těžce šlapeme do pedálů, neboť vynaložená námaha je rychlosti zcela neadekvátní.

A jsme zcela zachráněni, když potkáváme auto policajtů. Ne že by nám pomohli, ale aspoň víme, že o nás vědí. „Odkial? Z Prahy? A na bickyle?“ poprvé slyšíme věty, které nás už dnes naplňují pýchou a které spolehlivě navazovaly přátelské vztahy. Policajti se na cestě otáčejí - při pohledu na naše kola nechtějí riskovat bahýnko. Bezva si s nimi popovídáme a zjišťujeme, že být polišem na Slovensku není zas až tak velký vopruz.

S policií v patách dorazíme do Devínské Nové Vsi a chystáme se na znovuvzkříšení našich kol. Nejraději bychom je celé ponořili do řeky. Pepík se o to pokouší, ale fakt to není proveditelné. A tak políváme, čistíme, šťouráme a klejeme. Po chvíli padá rozhodnutí: už vypadáme docela jako cyklisti, zkusíme zajet do vesnice, snad bude benzínka a tam umyjeme.

Benzínku jsme sice nenašli, zato dělníky na demolici starého baráku. Při bourání stříkají ruiny, aby bagr neprášil. Naštěstí stavbyvedoucí je cyklista a po „Odkial? Z Prahy? A na bicykle?“ nám dává všanc svou úžasnou hadici. Zurčící voda je na naše kola jako Vaniš na prádlo. Pepík pak pohotově vytahuje sprej na promazání řetězů a za půl hoďky už fakt opět vypadáme jako cyklisti. Díky, pane stavbyvedoucí!!!! Ještě obligátní otázka na dobrou hospodu a spokojeni se loučíme.

Plni euforie z přestálého problému dorážíme přímo pod hrad Děvín. Tyčí se na soutoku Moravy a Dunaje. A už jsme zase turisti, zase fotografujeme a zase obdivujeme. Hbitá romantická Morava se spojuje se silným a klidným Dunajem, z obou se stává suverénní veletok. Genius loci s hlídkujícím Devínem na nás silně působí. Ovšem hlad je silnější )))

Podle rady hledáme v Děvíne penzion U srnčíka. Podivný název, výborné papání. Sedíme na zahrádce, hlídáme svá znovuzrozená kola a hlavou nám vrtá, jak jsme se tak mohli zprasit. Odpověď je nabíledni: včerejší silný liják spláchl na silničku zeminu z polí, která jsou nad úrovní asfaltu. Ale ještě musím přiznat, že zapomenuté bahno jsem šťourali po celou dobu, dokonce i domů jsme si ho kousek mezi brzdami přivezli.

Ve výborné náladě projíždíme Bratislavou. Bezchybně nám poradil Ondra: „Najeďte na dálniční most, tam je podvěšená cyklostezka. Pak pokračujte po pravém břehu řeky.“ Učinili jsme tak a už se fotíme pod bratislavským hradem a chytá nás pýcha: teď bychom se klidně mohli vrátit. Vždyť dojet až do Bratislavy, to už je pěkný výkon!!! A tak radostně plkáme, neustále dokola rozebíráme bahýnko, jednou sice sjedeme z cesty, ale jen nepatrně. A najednou se za Bratislavou ocitáme na krásném sportovišti. Protipovodňová hráz využita jako nová a úžasná in line dráha, pod ní opuštěná a úžasná cyklostezka. Takový luxus jsme ještě nezažili. Bratislavští si možnosti sportovat považují, na bruslích se prohání i v pracovní den docela dost lidí. A každou chvíli milé občerstvení pro cyklisty i bruslaře. No fakt super!!!! Bufet při poldri posloužil i nám – pivíčko, kafíčko, tatranky….. To ale máme život! A za chvíli už je tu nádrž, máme za sebou 70 díky bahýnku perných kilometrů, a tak si zasloužíme teplou sprchu a měkkou postel. „Gabčíkovo? To je 35km po hrázi! Tady je Čunovo,“ dostává se nám velmi studené sprchy od místního zaměstnance. Ty jo, ještě 35 kiláků? A proti tomu větru? Vejráme jak zjara, ale co se dá dělat.

Na hrázi si připadáme jako na břehu moře. Voda, voda, voda. Šlapeme jak k smrti odsouzení, večer se blíží, nikde nic. Vítr zpočátku smrtící – proti nám se posléze několikrát obrátí. Ale dřinu 35 podvečerních kilometrů nám nikdo nevezme. Na konci hráze se kácíme na lavičky a odpolední pýcha narůstá: Gabčíkovo!!! Kdo z vás tady byl na kole?

Ráno telefonicky zamluvený penzion Hoštág zvenku i zevnitř vypadá slušně, nebylo však dost teplé vody a personál taky nic moc. Poprvé zjišťujeme, že maďarsky bychom se domluvili lépe než česky a asi i lépe než slovensky. Po 108km a několika pivech spíme jako mimina.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Praha - Vihorlat na kole 08
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Praha - Vihorlat na kole 08:
5. den: Záhorská Ves


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 2


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Praha - Vihorlat na kole 08

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.09 Sekundy