Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Praha - Vihorlat na kole 08 9. den: Filakovo
Poslalpepik v Wednesday, 25. June 2008 @ 21:54:19 CEST
Přispěno pepik

Šahy – Filakovo

Dnes nás čeká město, o kterém pouze tušíme, že se zde vyráběly elektropřístroje – snad ledničky, nebo …. ?

Ráno absolvujeme blažený rozhovor s emigrantkou a jejím britským přítelem: „Odkial? Z Prahy? A na bicykle?“ Baví nás to čím dál tím víc a hlavně motivuje, i když šlapat se nám zatím pořád chce.

Vyjíždíme po silnici na Slovenské Darmoty a obědváme ve vesnici Želavce na terase zdejšího kulturního domu Fontána. Na tuhle terasu asi nikdy nezapomene Jolana, která tady od Jardy slyší: „No to snad už přeci dotáhneš!!“ A je tak definitivní konec jejím pochybám, zda se kvůli práci a dvěma svým chlapům vrátit dříve. Pepík a Vašek se radují. Já taky a Jolana taky.

Po obědě uhýbáme na menší silnici směr Bušince. A poprvé se setkáváme se zdejší cikánskou realitou. Recepční v Šahách: „Cikáni? Ty sú na východě všade!“ A má pravdu. Přijíždíme do vsi, kde mají všechna okna a dveře otevřená, odevšad zaznívá hlasitá muzika, všude pobíhá spousta malých dětí a na plotě visí prádlo. Tyto poznávací znaky nás pak nikdy nezklamaly. Druhá polovina vsi však zcela jinak: upravené zahrádky, nepřístupné domy a ticho. Nevím, která část je pro turistu a cyklistu zajímavější. Tipuji, že první, i když žít bych zcela jistě chtěla v té druhé. Hned ale musím dodat, že za celou cestu jsme neměli sebemenší problém, i když jsme natrefili vesnice zcela cikánské. Často jsme se ptali na cestu, na obchod, na hospodu nebo na ubytování a vždy lidé milí, příjemní a vůči cyklistům vstřícní. Všichni, bez rozdílu.

Za vesnicí Bušince ještě tlupa tlačící káru se železným sběrem. „Těm by se naše kola dost hodila,“ uvažujeme a každý z nás si dělá osobní rychlostní rekord. Při potkávání dalších podobných tlup se už zdaleka tak nenamáháme……

Pokračujeme na Rároš, kde se vydáme přes zelenou. „Musíte pres ten mostík, ktoremu cikáni ukradli zábradlí,“ vyslyšeli jsme radu a celí zelení strachy přelezli přes trosky mostu do Maďarska. Pak nějaká neudržovaná stráň, kde svačíme a nadáváme Pepíkovi, kam nás to dostal, a za chvíli už super maďarská silnička. Když dojíždíme do slovenské Kalondy, Pepíka chválíme za pěkných pár ušetřených kilometrů. Máme čas, a tak v Rapovcích kávička. I tady je tak silná a dobrá, jako všude ve slovensko.maďarském pohraničí.

V Rappovcích uhýbáme na malou zapomenutou silničku, kde skoro nic nejezdí. Vychutnáváme si tichou zelenou krajinu a najednou si uvědomíme, že nám cosi chybí: na polích ani na krajích lesů vůbec nevidíme srnky, zajíce ani bažanty. Zvěř, které je u nás všude mraky. Jednou nám na Moravě srnka vběhla přímo pod kola! A tady? Možná to je náhoda, ale spíš jsou zde příliš horliví myslivci. Nebo že by pytláci?

Už už budeme ve Filakovu, když se před námi noří velký kopec. Ach jo, po skoro stovce kilometrů…. Drápeme se nahoru neochotně, ale rozhled nám vyrazí dech: pod námi malé město, kterému dominuje nádherný starý hrad. Tak to stálo opravdu zato!! Ledničky a televizory jsou zapomenuty, od této první chvíle se nám Filakovo líbí.

Spíme v penzionu Pepito, mnoháč už ani neřešíme. Paní domácí je zamlklá korpulentní, ale příjemná dáma. I když chce za čtyřlůžkáč 1 000 Sk, připraví nám k snídani opravdové lukuly – snídáme vždy hodně, ale takto jsme se ještě nenaprali. „Odkial….“ Opět zafungovalo.

Večer na procházku. Čekáme průmyslové špinavé město a máme pravdu. Ale ušpiněná popelka se začíná probouzet: zřícenina hradu tyčící se nad paneláky je opravovaná, pěší zóna v podhradí se buduje, je tu zcela nový a moc pěkný penzion, informační středisko, vše z peněz Evropské unie. Fondy umějí na Slovensku opravdu využívat. Po cestě Slovenskem vidíme spoustu cedulí označujících, že silnice, most, kostel, domov důchodců, kulturní dům či hotel jsou financovány z evropských fondů. Kam se my na Slováky hrabeme!!!!!

Večeříme v rádoby luxusním hotelu Villa Anna (doporučení paní domácí). Nebýt kýčových trpaslíků v zahradě a korytnačky v jezírku, jsme tu sami. Halušky docela slušné, ale už nám pomalu lezou krkem ….


 
Příbuzné odkazy
· Více o Praha - Vihorlat na kole 08
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Praha - Vihorlat na kole 08:
5. den: Záhorská Ves


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 1


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Praha - Vihorlat na kole 08

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.09 Sekundy