Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Praha - Vihorlat na kole 08 12. den: Trebišov
Poslalpepik v Tuesday, 08. July 2008 @ 13:18:21 CEST
Přispěno pepik

Moldava nad Bodvou – Trebišov

Snídáme na pokoji, Pepík přinesl bohatý nákup z Billy a čerstvé pečivo od nočních pekařek. Míříme na Košice – nuda, nuda. Blahořečíme si, že jsme to včera zabalili v příjemné Moldavě, protože rovná dlouhá a otravná cesta by se navečer stala jistě nestravitelnou. Většinu dne dnes objíždíme obrovité tykadlovité Košice. Nejprve musíme zdolat U.S. Steel, bývalé Východoslovenské železárny. Špína, smrad, smog, beznaděj a prach. Přijíždíme zezadu, o to je to horší. Zde vidíme i nejubožejší cikánskou vesnici. Přední nablýskané kancelářské budovy už první dojem nenapraví. Zvlášť když se najednou ocitáme v místech, odkud naším směrem vede jenom dálnice. Náhodný chodec nás informuje, že to tu nějak popletli a že fakt musíme asi 3 km po dálnici. Tak vzhůru do pedálů!! A rychle. Bojíme se, že nás chytnou poliši, a trneme hrůzou, že nás někdo srazí. Přežili jsme všichni.

V uctivém oblouku pak Košice míjíme. Dobrý oběd v městečku Čaňa. Tady zažíváme smutné okamžiky loučení s Jolanou. Ne že by už nemohla, fyzicky na tom je velmi dobře, ale touží za svými kluky a volají ji pracovní povinnosti. Dostává od nás rady jako vlastní dcera, v cíli se musí nahlásit. Pokud bude jakýkoli problém, ihned zavolá. Nevolala, psala: do Košic po cyklostezce za hodinku v pohodě, kolo na nádraží v úschově, lůžko na pražský vlak zakoupené. A ráno vyspinkaná posílá zprávu již z kanceláře. Tak jednoduché to je!!!

My mezitím zdoláváme pětikilometrový kopec na Slanec-blbec. Blbec proto, že po hlavní, a tedy hodně aut a hodně smogu. Krajina ale zvlněná, pohledná, Slanecký hrad vše pozoruje. Nahoře si ani moc nevydychneme, neb obloha se výhružně zatahuje a my prcháme před bouřkou. Sjezd si vychutnali hlavně chlapci. Pod kopcem přiznali svou touhu po policajtech – v městečku předepsanou čtyřicítku jsme totiž překročili všichni. Vácí o 23 km/hod., Pepík o 17 a já sice jen o pár, ale na pokutu by to jistě stačilo. Škoda, mohli jsme mít kuriózní doklad o občanské neposlušnosti.

Bouřce jsme ale neujeli, schováváme se u zavřené hospody. Jízdu umytou a voňavou krajinou si dneska zasloužíme. Ve vesnici Kuzmice nově otevřený penzion – moc příjemná majitelka si stěžuje, jak jí hosté kradou popelníky a sklenice. Nás zde zachvátila zcela bezdůvodně euforie. Radujeme se jako malí haranti z toho, že žijem, že jsme už tolik ušlapali, že je Jolana v pořádku, že jsme jeli tak rychle a že si tedy život musíme vychutnat. Pokud tři becherovky (každý) berete jako užívání, tak jsme si opravdu užili. A s pozvednutou náladou padá definitivní rozhodnutí, že když Jolana zpáteční cestu tak dobře zvládla, zvládneme to taky. A v Trebišově se zeptáme na vlak.

Dnešní náš anděl strážný se převlékl za pokladní na nádraží v Trebišově. Starší paní nás na první pohled odhadla na nemajetné cyklisty a vymyslela fintu: dá nám třem hromadnou jízdenku a když ji zakoupíme v předstihu (tedy hned), můžeme mít slevu. A navíc kupátko pro čtyři obydlíme ve třech. Nedá se samozřejmě odmítnout, zvlášť když před naším definitivním ano už rozjela tiskárnu, a tak kupujeme lístky z Michalovců a s konečnou platností určíme i den návratu. Lůžko i s kolem do Prahy nás tak každého přišlo na 724 Sk.

Spíme v hotelu Zemplin, díky Honzí za radu a kontakt, a narozeninová večeře s šampíčkem se koná v nejlepší zdejší restauraci Amadeus. Město nás příliš – tedy vůbec nenadchlo: široký bulvár lemovaný obchody, kancelářemi a restauracemi. Žádný duch města, žádná atmosféra, nic. A tak rychle do pokojíčku a spinkat. Ještě poděkujeme vedoucímu hotelu. Po „Odkial ?“ otevírá salonek a naše unavená kola jsou dnes ustájená jako nějaké vipky.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Praha - Vihorlat na kole 08
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Praha - Vihorlat na kole 08:
5. den: Záhorská Ves


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 3.5
Hlasů: 4


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Praha - Vihorlat na kole 08

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 1 komentář | Hledej diskusi
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Re: 12. den: Trebišov (Skóre: 1)
podle jessica1 v Wednesday, 03. July 2013 @ 05:04:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
You made some respectable factors there. I seemed on the web for the issue and located most people will go along with along with your website.




Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.18 Sekundy