Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Indonésie 2007 Ostrov Flores - Moni
Poslalpepik v Wednesday, 12. December 2007 @ 23:21:59 CET
Přispěno pepik

Dnes nás čeká první pravý dovolenkový den a čert tomu chtěl, že to byl den jeden z nejnáročnějších. Asi proto, abychom se zocelili a zjistili, jak pevná bude naše parta a co vše vydržíme. Řeknu to rovnou, obstáli jsme všichni, i když za těch dlouhých dvanáct hodin se vyskytlo několik hrubých nestabilit, jak mile naše problémy nazýval Vašek.

Nestabilita první: Láďa hned ráno zjišťuje, že nemá letenku. Po zběsilém a vysilujícím hledání ji skutečně nenalezl, byť jsme celý bungalov několikrát prošmejdili. Snad nebude tak zle, musejí mu přeci vystavit letenku novou. Nemusejí, nevystavili. Ale štěstí jsme přece jen měli. Letadlo nebylo vyprodané, a tak si mohl lístek koupit znovu. Ach jo, opět vytáhnout z peněženky skoro milion rupií. Na počítání milionů nejsme ještě zvyklí, i když letenka stojí ve skutečnosti cca 2000 Kč. Přesto s námi tato skutečnost zamávala, a to nejen kvůli dalšímu výdaji. Letenka byla údajně na stolku v pokoji, to znamená, že ji někdo ukradl. Zběsile od té doby hlídáme své věci, stejně jako Láďu, který má nekonformní zvyk-doklady si položí v restauraci na stůl (aby na ně dobře viděl), v lepším případě přiváže k židli, kterou pak samozřejmě bez osvobození přivázaného lehkomyslně opouští….

Druhá nestabilita přichází asi po hodině letu. Na palubě spořádaně sníme houstičku, vypijeme džus a už přistáváme. Hurá!!!! Při výstupu z letadla malý pohůnek na letištní ploše někomu nabízí lísteček, jinému ne. Cosi u toho mručí. Vzít, či nevzít? Lépe je vracet, než aby chyběla, rozhoduje Pepík, a tak se pro užmoulanou kartičku vracíme. V letištní hale je děsný mumraj, někdo pokřikuje, jiný se tlačí, taxíkáři nabízejí služby a místní ubytování. Kluci čekají na zavazadla, já navazuji první kontakt se šoféry. Jaké však je mé překvapení, když po vyslovení jména destinace Moni se mladík odvrací a přestává mít zájem. Navíc něco koutkem pusy utrousí a dál ho nezajímám. Zkouším to u druhého, to samé. Anglicky umí až ten třetí, který však ze sebe vyrazí pouhé „tranzit“. Když nechápavě hledím, chytí mě za rukáv a cpe do jakési místnosti. Nedám se, samozřejmě. Ale začínám být ostražitá. Něco se tady děje, něco není v pořádku. Lidi se dělí na dvě skupiny, jedni čeakjí na zavazadla, ti s užmoulaným lístečkem v ruce mizí za skleněnými dveřmi. Je zde vedro, hluk, bordel. Mezitím již kluci také vycítili nějaký problém, zvědavě se rozhlížíme. Kdepak, nikdo nám nic anglicky nevysvětlí, dokonce ani ne česky. Ani žádná bílá kůže s námi necestuje….. Ale pomalu začínáme dedukovat a po pozornějším zkoumání cedulky už jsme doma!!!! Nejsme na ostrově Flores, přistáli jsme jinde!!! Jsme na ostrově Sumba. O mezipřistání nás nikdo neinformoval, ale na základě cedulky („nikdy žádný papír nevyhazovat, zní naše odvěké cestovatelské pravidlo“) nás vpouští do „tranzitní haly“, malé narvané neklimatizované prostory, kde se tisíckrát ujistíme, zda budeme opravdu pokračovat na Flores. Uffff, bylo to o fous. Zůstat v Sumbě a navíc bez zavazadel ….. Ale malé pozitivum: vydělali jsme každý další jednu houstičku a jeden teplý sladký nápoj )) na palubě letadla. Druhá nestabilita ustáta.

Po skutečném konci našeho letu (nutno říct, že let byl velmi příjemný, stejně jako všechny naše další přelety) už bedlivě kontrolujeme ceduli na letišti a hlasitě se ujišťujeme, že teď už opravdu Flores, opravdu Maumere. Než však přijdou zavazadla, zůstáváme v hale sami. To je ostatně pro naše letošní putování dost typické, že se ocitáme na místech, kde žádné jiné bílé kůže nejsou. Ne že bychom byli první, kdo v ta místa vstoupí, ale vždy vzbudíme velké pozdvižení mezi místními. Stejně jako nyní. Stojíme v hale a během chvilky je kolem nás vřava. Desítka, spíš dvacítka šoférů a různých naháněčů se překřikuje, strká, předhání….. Aby ne, letadlo z Denpasaru přistává jen jedno denně a dnes vyplivlo jen čtyři vykulené Čechy. A kšeft by s námi chtěl udělat každý. Chceme si totiž najmout auto nejméně na tři dny a projet celý ostrov.

Pepík je ve svém živlu. Smlouvá, dohaduje, kalkuluje, kombinuje, vybírá. Láďa se hned chytá taky, vybírá nejlépe spíkujícího mladíka a Pepíkovi sekunduje. My s Admošem jsme klidní. Tady nemá cenu nic vymýšlet, to je parketa Pepíka, ten se ošidit nenechá …… Poprvé zazní letošní dovolenkové heslo, kterým nás Vašek postupně všechny nakazil: „Jak chcééééééš,“ a odpovědnost je tedy na Pepkovi. Po půlhodině dohadování vybírá dobře. Nejlepší cena, nejlepší vůz. Jen ten spíkující mladík uraženě a posměšně utrousí: po chvíli budete čenžovat vůz, dostanete starou nespolehlivou káru a až v noci uvíznete v džungli bez pomoci, tak si na mne vzpomenete….. Ne, nebyla to jen uražená ješitnost, byla to pravda!!! Po chvíli na mobil (fakt tady skoro všichni, kteří pracují s turisty, mají mobily) volá „boss“, že auto se musí ještě dnes vrátit, že není možné s ním jet na tři dny, že nám dá auto jiné. Prrrrrrrrrr, to nebylo domluvené, Pepík je nesmlouvavý: Chceme tohle auto. Boss ale údajně mele svou. A tak skončíme na kompromisu. Doveze nás tímto vozem za 350 000 rupií do horské vesnice Moni a pak se vrátí, jak chce šéf. Šofér je sice hodně naštvaný, ale naštěstí to akceptuje. Jsme už totiž za městem a pomalu se smráká … Jestli si myslíte, že tohle byla další nestabilita, jste na omylu. To byla normálka. Pravá nestabilita teprve přijde.

Cesta do Moni byla totiž velmi dobrodružná. Bohužel byla brzo tma, a tak jsme si užili dost strachu (já), nemohli jsme fotit (kluci) a bylo nám drobet zle (všem). Cesta tak úzká, že do každé zatáčky řidič troubí. Vegetace divoká, nespoutaná, často zasahuje přímo na cestu, která je plná výmolů a děr. Po období dešťů zde zůstaly na mnoha místech sesuté svahy, takže často se objíždějí hromady kamení či přímo velké balvany. Provoz sice malý, ale když se potkáme s autem, často se couvá nebo zastavuje. Stoupáme do hor, pak zase klesáme, ale jenom proto, abychom zase šplhali. Volant se neustále točí stejně jako naše dvě letecké sterilní houstičky ve stažených žaludcích. A skutečně, nikde nikdo. Pokud nám tady klekne auto …..

Asi po čtyřech hodinách jízdy na nás bliká pár nesmělých světýlek. Je deset večer, jsme zbití, unavení, hladoví, žízniví. Jakmile auto zastaví, hned jsme uprostřed hlasitého chumlu. A jak jinak, začínají se o nás rvát ubytovatelé. Máme však připravenou variantu losmenu – zdejší kamping. Jsme v klidu, těšíme se na pivo, jídlo, na postel. Ale losmen je plně obsazen. Po našem zoufalém „Co budeme teď dělat?“ se však ozve udiveně: „Co tady dělají Češi ?!?!?!?!“ Překvapení na všech stranách. Malá česká skupina pana Hrušky, který žije a podniká na Bali. Shodou okolností je to známý známého, na kterého jsme dostali kontakt už v Praze, ale kterého jsme nesehnali. Náhoda jak blbec nám však nepomůže. Losmen je fakt obsazený a my si musíme poradit sami. Strhává se opravdová bitka mezi místními – hádají se, fyzicky se napadají. Nakonec vítězí ten nejagresivnější. I přes odpor šoféra si sedá Pepíkovi na klín a diriguje nás do svého hotelu. Ale zde je ubytování nesmírně drahé, navíc nás tu nechtějí. Hotel totiž vůbec není drzého mladíka, jen byl tak oprsklý a počítal, že od majitele za nás dostane provizi. Vracíme se asi kilometr opět zpátky. Hodina pokročila, hlad ani žízeň neustávají, únava se stupňuje….. Šofér je velmi protivný, chce nás vyhodit do tmy a do neznáma. Není se co divit, čekají ho ještě čtyři hodiny jízdy zpátky. Nestabilita jako blázen. Držíme se auta jako klíšťata. Asi pochopíte, že rychle podléháme druhému nejagresivnějšímu mladíkovi a ubytováváme se v hnusném špinavém zařízení: špinavé mapy po stěnách, blikající žárovka u stropu, místo koupelny páchnoucí mísa a kapající sprcha, nedoléhající dveře a lepkavě zaprášená moskytiéra. Je zde pouze jedna jistota: pod tou smrdutou pokrývkou určitě nebudeme spát první ……… Bezvědomí, rychle - to bylo moje největší přání. Dostala jsem ale akorát pivo, které jsem za pobaveného pohledu místních (těch se tam najednou u nás v předsíni vyrojilo ….) do sebe obrátila. Ale se stoupající hladinou alkoholu v krvi se situace začala pozvolna uklidňovat. Nervózní šofér se usmívá, pokuřuje, kafíčko od domácích dostal. Pár kapek vody na obličej bodlo, Pepík žoviálně s lidem, Vašek v ruce fotoaparát, dokonce Láďa nachází v báglu ztracenou letenku … vše jak má být. Ještě domlouváme u domácího na zítra nové auto (vida, jak to najednou jde…) a odcházíme za Čechy do losmenu se najíst a nasbírat nějaké zkušenosti. Samozřejmě kuchyň už je zavřená, ale kvůli nám otvírají a já jím tak dobrou rajčatovou polévku, že na ni budu vzpomínat ještě v Praze.

Doporučujeme: losmen Arwanti s výbornou kuchyní.

Vaškovo kulinářské okénko: večeře lehká - zeleninová polévka nevšední chuti a špagety po místním způsobu - kuchaře jsme museli vzbudit. Končíme místní kořalkou arak.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Indonésie 2007
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Indonésie 2007:
Čísla a fakta o naší cestě


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.71
Hlasů: 7


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Indonésie 2007

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.06 Sekundy