Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 6 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Indonésie 2007 Napříč ostrovem Flores
Poslalpepik v Wednesday, 12. December 2007 @ 22:58:53 CET
Přispěno pepik

Po deváté ráno slavnostně odjíždíme. Po prvních nedůvěřivých kilometrech poznáváme, že oba šoféři jsou fajn (zvlášť Gregory, jehož angličtina je super tak akorát pro nás tři, Láďa se mu musí občas přizpůsobit) a auto velmi přátelské. Užíváme si tedy putování místní džunglí. Jediná silnice vedoucí napříč ostrovem zůstává stále stejná: úzká, nepřehledná, často poničená. I Gregory troubí do každé začátky a že je jich zde požehnaně! Zvuk klaksonu už navždy bude patřit do našich vjemů při vzpomínce na Flores.

Cestou míjíme obrovské igelitové plachty se sušícími se kávovými boby, občas však se suší i cosi menšího…. Necháváme zastavit a do nosu nás praští omamná vůně hřebíčku. Kurňa, oni pěstují toto voňavé koření snad pro celý svět!!! Této naší teorii (hřebíček jen do rýže, omáček a svařáku) se Gregory od srdce zasměje. Žádné koření, ale hulení!!!! Ano, čtete dobře. V Indonésii se pěstuje a suší hřebíček, z kterého se pak dělají hřebíčkové cigarety. Kouří je zde kdekdo. Nutno říct, že v hospodách i u cest jsem hřebíčkovou vůni lačně fetovala, Pepík však šel dál: zakoupil cigarety a …. no, máme je ještě dneska. Pokud chcete ochutnat, můžete přijít.

Obdivujeme také vulkány, z nichž jeden je ještě činný – malý bílý klobouček nad ním se pěkně odráží od modré oblohy. Jmenuje se Inneria a naposledy zlobil v roce 2002. Hory a palmy, bambus a orchideje, občas lelkující opice. A všude pečlivě obdělaná políčka, zejména rýžová. Vinou se po úbočích ve svých pravidelných obrazcích, zářivě zelená, jako nalinkovaná osnova. Země však přesto působí jako divoká, nespoutaná a neustále pracující, kypící. Jednak vegetace roste přímo před očima, jednak jsou všude vidět následky lijáků – zborcené svahy, spadlá zemina, velké balvany pohozené evidentně tam, kde je nikdo nechce, nečekané díry a průrvy v jindy perfektním asfaltu silnice. Foťáky cvakají jako diví, přestože scenérie se opakuje s každou zatáčkou. Nabažit krajiny se ale nemůžeme. Kluci jsou fascinováni zvláště bambusem, který zde narůstá do obrovských rozměrů. Když u něj zapózujeme, připadáme si jako Guliverové mezi obry. Bambus jako stavební materiál nás ostatně provází celým letošním pobytem - dokonce i v Hong Kongu staví obrovské mrakodrapy pomocí bambusových lešení !!!

Zajímavá byla i část pobřeží, kterou Gregory avizoval jako blue stones – modré kameny. Netušili jsme, co si pod tím přestavit. Skutečnost byla milounká – na tmavém pobřeží různobarevné, nejčastěji modré, azurové a zelené mořem ohlazené oblázky. Jsou jich tam tuny. Černý vulkanický písek, bílý příboj, modré moře a barevné oblázky – co byste chtěli víc. Nikde nikdo, romantika jako blbec. Jen mám strach, že za pár let bude toto krásné místo obestavěné čtyřhvězdičkovými hotely……

Určitě by mělo ještě padnout slovo o zdejších benzínkách. Než jsme je objevili, dlouho jsme pátrali. A že jich tu je!!! Na zemi, na kůlech, na dřevěných posadách a poličkách – skoro všude. Naplněné a na slunci vystavené pet flašky. Trvalo nám dost dlouho, než jsme pochopili, že se nejedná o arak, ani o pitnou vodu, ale opravdu o benzín!!!!

Hodně se těšíme na zastávku v domorodé vesnici. Gregorymu se tam moc nechce, ale já mávám chytrou knihou a že tam teda musíme. Tak jo. Zaveze nás do vesnice Wogo, jež je v knize popsána jako jedna z nejzajímavějších. Starobylé, přes pět set let staré rituální stavby uprostřed vesnice připomínají ženské a mužské symboly …… a tak dál a tak dál. Prakticky: je to zase jedna z bejkáren na turisty. Do vesnice se platí vstupné (dobrovolné), kromě party domorodců (odpolední směna), kteří se povalují před domy, a kromě skupiny dětí bylo vymeteno – nikde nikdo, ani náznak nějakého života. Pryč odsud!!!! Daleko přitažlivější je pro nás za vesnicí ohrada s malými prasátky a obrovskými bambusy.

Poměrně zajímavější byla zastávka v palírně. Ve vesnici Aimere se pálí arak na každém kroku. Gregory nám v jedné takové palírně zastavuje. Pod palmovou střechou zde hoří mírný oheň, na něm baňka naplněná palmovým vínem a dlouhá bambusová tyč, která se chladí a na jejímž konci odkapává pálenka. Musí to být vrchol umění udržovat oheň pořád tak, aby měl určitou konstantní teplotu!! Kluci byli z fermentačního procesu jako u vytržení, v přítmí chatrče jsem musela fotit jak divá. Samozřejmě zakoupili i něco na košt, prý dobré, cca 50 – 60%. Mne však daleko více zajímala místní domácnost. Voda se dostávala ze studně okovy, nosila se na ramenou a polní kuchyň myčku ani mixér určitě neměla. Nejluxusnější z celé domácnosti byla hrobka. Ano, hrobka. Ve vesnicích totiž nemají hřbitovy, a tak si hroby staví přímo u stavení a není výjimkou, že hrobky jsou daleko nákladnější a výstavnější než samotný příbytek. Nespornou výhodu to jistě má. Na Dušičky určitě nezapomenou na hrob zajít ))

Vrcholem prvního dne pak byly hot springs – horké prameny. Po ubytování ve velmi příjemném městečku Bajawa (jeden z našich nejkrásnějších a nejpříjemnějších a zároveň nejlevnějších noclehů) se chceme jet vykoupat. Pepík samosebou koketuje s místníma holkama, pozve je na koupání a ty jsou celé divé. My tři jsme drobet zaraženi: kam se k nám holky vejdou? Pepík má jasno – přeci na klín! Fotícího Vaška popohání: „Pospěš si, sopka nám neuteče, ale děvčátka zestárnou !!!!" Šéf byl ale jiného názoru: zestárnou, ale bez vás, pánové!!! Tož jedeme naštěstí sami. Koupání sice super, ale jedná se o další z mnoha letošních nestabilit. K pramenům přijíždíme za hluboké tmy, osvětlení žádné. Jen díra v zemi obklopená stromy, opodál potůčky, potoky a různé stružky. Gregory nás žene do temné tůňky. Kluci naskáčou a rochní se, já hlídám svršky. Po chvíli střídáme. Voda je krásně teplá, jsou zde nějaká rašeliniště, jezírko plné domorodců – ti ani nemluví, jen se tak líně vynořují ze tmy a zase mizí ….. Chvíli lenošíme, potom pomalu vyvstává pot na čele, za chvíli ruce pálí, tělo žhne a srdce začíná být slyšet. I to sousedovo. A než se naděju, točí se se mnou celý svět, jen tak tak stačím vylézt. Kluci jsou hrdinové, ani neceknou, ale z vody také nějak podezřele rychle vyjedou. Venku samozřejmě pořád ještě vedro. Gregory se ledva smočil, my se rochnili dobrých dvacet minut. Jsem nějaká malátná, celá hořím, srdce buší. A najednou mi naskočí paralela s Piešťanama: také termální voda, také horko, jenže …. než tě tam pustí, udělají EKG, změří tlak a pak velmi přísně sledují hodiny a nesmlouvavě tě ženou ven už po 7 minutách. A my staří blázni, unavení, utrmácení, v dusivém horku se někam potmě ženem a nakonec nám všem buší srdce jako o závod. Myslím, že jsme všichni nebyli daleko od nějakého kolapsu. Ale přežili jsme a hurá na večeři!!!!

Vaškovo kulinářské okénko: večeře v restauraci Camelia. Připravujeme se na místní specialitu -"raerate" pes naložený v kokosovém mléku a uvařený ve vlastní krvi. Nevíme, zda ta krev je psí nebo strávníkova. Nakonec se však večeře sestávala z normálních asijských pokrmů, mezi nimiž vynikla rajčatová polévka - to není polévka, jakou známe z našich zeměpisných šířek. V silném vývaru s příměsí místního koření se nacházejí malá rajčátka, řapíkatý celer, mangold, snad i nějaké fazolky. Vše je velmi pikantní a chuťově vyvážené. K dalším nevšedním kulinářským zážitkům patřilo maso "sweet and source“ - jemně křupavá masíčka ve sladkokyselé omáčce. Po zaplacení účtu nám paní majitelka ještě přinesla vrátit nějaké peníze s tím, že se přepočítala. Chválíme - hospoda se jmenuje Camelia město Bajava ostrov Flores Indonesie.

V hospodě se jako zázrakem - na Floresu je jen jedna silnice napříč ostrovem)) potkáváme s Hruškovic skupinou. Mají smůlu, porouchal se jim mikrobus a oni viděli jen minimum toho, co my. Zato žízeň má zdravé jádro jejich skupiny skoro tak velkou jako moji kluci )))

Druhý den v pohodě dorážíme na západní část ostrova, do přístavu Labuanbadjo.

Vaškovo entomologické okénko k názvu obce Labuanbajo. Labuan znamená přístav. Tedy známá postava ze seriálu Sandokan: Marianna - Perla z Labuanu byla vlastně normální Mařena z přístavu.

Zde se ubytujeme v příjemném resortu Gardena – ve stráni nad přístavem v zeleni posazené bungalovy. A zdejší kuchyně je vyhlášená, ke stolu se večer stahují všichni gurmáni z města. My ale neotálíme, hned večer si nasmlouváme loď na další dva dny na ostrovy Rinca a Komodo. Užijeme si příjemný večer, rozloučíme se s Gregorym a Andym a na večeři!!

A co k tomu dodá Vašek? Těšíme se na rybu k večeři, ale bohužel dnes končí ramadan a rybáři měsíc nevyjeli na moře.Také slíbenou sepiii, která snad ještě zbyla, nám někdo sežral, než jsme se stačili rozkoukat. Nicméně nepřišli jsme úplně zkrátka. Sladkokyselá masíčka podávaná na rozpálené plotýnce byla velmi chutná.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Indonésie 2007
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Indonésie 2007:
Čísla a fakta o naší cestě


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 2


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Indonésie 2007

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy