Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Indonésie 2007 Ostrovy Rinca a Komodo
Poslalpepik v Sunday, 06. January 2008 @ 22:23:33 CET
Přispěno pepik

Šestý den na cestách opět měníme dopravní prostředek. Tentokrát je to malá loďka, na které nás vítá rozesmátý kapitán se svým krásným - štíhlým, snědým, svalnatým, s úzkými boky, dlouhými vlnitými vlasy a bělostnými zuby, ale také s nevšímavým, ostýchavým, plachým a bohužel nespíkujícím bratrem a s dospívajícím synem. Takže moje pánská garda se rozrůstá o tři další členy.

Vydáváme se na dva dny pronajatou loďkou na malé ostrovy, kde dodnes žijí prehistoričtí ještěři varani, neboli také komodští draci či dragons, jak jim tady říkají.

Na loďce jsme nadšeni: brázdíme modré moře, okolo malebné ostrůvky s liduprázdnými žlutými plážemi, příjemný větřík vyvažuje horko, zakoupené pivo je v prvních chvílích ještě příjemně chladné a my ve stínu pod stříškou zažíváme chvilky nefalšovaného štěstí.

Asi po dvou hodinách zakotvíme u ostrova Rinca (čti rinča). Je součástí přírodního parku Komodo-Rinca a hned od mola nás navádějí ke kase. Platíme 15 dolarů vstupné a ještě 500 000 rupií jakousi taxu, ale pokud schováme lístek, platí prý ještě zítra i na Komodo. Dostáváme s sebou rangera, velmi příjemného staršího pána s příjemnou angličtinou a dlouhou vidlicí na obranu před ještěry. A jdeme na to!!!

Pochodujeme vyprahlou nehostinnou krajinou, která zůstala stejná jako před mnoha tisíci lety. Palmy, vyschlá půda, kaktusy, jen malé stezičky dokazují, že zde pochodují turisté. My jsme tu však téměř sami. Není se co divit!!! Ve své naivitě jsme zde přistáli přesně v pravé poledne. Poloha téměř na rovníku, teplotu odhadujeme na cca 450C. Jsme z horka hotoví, ale vzrušení z toho, že s námi na ostrově je spousta zvířat, která nemáte možnost vidět nikde jinde na světě, nám dává zapomenout na možné následky pobytu na poledním rovníkovém slunci. Chytáme se sebemenšího stínu, kterého je zde velmi málo. Ostrov trpí nedostatkem vody, a tak vegetace je velmi skoupá. Zeleň začíná až u řeky, kde se konečně dočkáme. Stahují se sem zvířata, aby se napila a schovala ve stínu. A tady to přišlo!!! Průvodce nás směruje k místu, kde dva varani porcují ráno uloveného buvola. Jak očarovaní zíráme na dravce, kteří svými tlamami rvou čerstvé maso z obrovského zvířete. Hodují zřejmě již delší dobu, břicho je celé pryč, za naší účasti se pouštějí do hlavy. Jsme více než zaražení: když dostali několikametrákového buvola, jak by si asi poradili s neduživými Evropany? Ale průvodce nám tvrdí, že varani běžně neútočí, pouze když vycítí nějaké nebezpečí. Většinou dávají přednost mršinám nebo zraněným tvorům (jejich dnešní oběd prý ještě ráno kulhal a byl evidentně nemocný). Živé tvory mrštný varan ostrými zuby kousne a pak již jen čeká. Varaní kousnutí je totiž vždy smrtelné, i když oběti neumírají ihned. Trvá často i mnoho hodin, než se jeho jedovaté bakterie dostanou do krevního oběhu. A tak varani často i mnoho kilometrů trpělivě sledují vyhlédnuté zvíře, dokud nezemře. Brrrrrrr, hrůzná představa. Varan mívá tak kolem dvou metrů a dvou metráků.

Po Rince pochodujeme asi dvě hodiny, v hrozném vedru urazíme tak 5 km. Chladné pivo v kiosku na konci cesty si tedy opravdu vychutnáme!!!

Vaškovo kulinářské okénko Po příchodu na loď nás čeká výtečný oběd: důkaz toho, jak jednoduše lze za nepatrných nákladů udělat skvělé jídlo. Polévka zeleninová - čínské zelí, česnek, fazolky, mrkev a vejce. Dále pak smažené nudle se zeleninou - sojové klíčky, fazolky, mrkev, česnek, vaječné placky obložené okurčičkami a skvěle udělaná sušená ryba se sojovou omáčkou, rajčátky a fazolkami a rýže. Jako desert banán. Vše velmi úhledně naservírováno. Cenu jídla v místních nákupních cenách odhaduji tak maximálně na 2 USD.

Zde nutně musím učinit malou poznámku: co se týče jídla, Vašek je opravdu expert. Jeho veliký apetit však občas přehluší objektivitu, proto buďme obezřelí: toto jídlo bylo dobré, ale hlavně kvůli tomu, že bylo pomalu půl čtvrté a my od rána nejedli….. úhledně naservírované znamená tentokrát plastový opotřebovaný talíř na otlučeném stole. Ale nechci být negativistická – opravdu nám chutnalo. Jídelníček se však časem ukázal dosti stereotypním: to samé jsme jedli večer i další den k obědu…..

Po obědě pokračujeme směr Komodo, kapitán nám na hodinku staví na šnorchlování. Láďa s Vaškem si to užívají, my máme špatné brýle. Navíc obrovský proud plavání velmi ztěžuje, takže se raději těšíme na zítra. Smráká se během chvilky, den utekl jako voda.

Najednou jsme v zátoce, kotva vyhozena a posádka něco (tedy to samé jako v poledne) kuchtí. A v tomto okamžiku přišla zcela nečekaně další nestabilita. Znenadání se kolem nás začaly rojit malé lodičky, spíše však vydlabané kmeny, ve kterých klečeli a pádlovali vždy dva muži. Beze slova přiráželi k lodi a za hrobového ticha se šplhali na palubu. Jeden, druhý, třetí ……. během tří minut byla paluba poseta zasmušilými piráty vlekoucími velké pytle. Krve by se v nás nedořezal. Zkonzumovaný alkohol nám kupodivu na kuráži moc nepřidal, ani Vašek ze sebe nedostal své oblíbené „tak už nás jdou vykostit“. Kapitán vzadu, paluba plná cizích chlapů……. Než jsme však stačili zapojit mozky, pytle se otvírají a naši piráti z nich začínají vytahovat ze dřeva vyřezané varany, gekony, korále a jiné cetky. Ufffffffffff, to bylo kamenů, co se nám odvalily. Pánové jsou pouze obchodníci! Tak dobrá, začíná business. Ale moc se nám do nákupů nechtělo: máme před sebou ještě tři týdny putování, přeci varany celou dobu nepotáhneme v báglu. Po malé chvilce však atmosféra nabyla grádů: vybíráme, přebíráme, domlouváme, smlouváme – už jsme v tom, už se nedá vycouvat. I kdybychom měli zboží nechat někde na hotelu, tahle chvíle se prostě musí užít do dna.

Vaškovo obchodní okénko Nedá se nic dělat, musíme koupit - po mírném smlouvání však ceny už připomínají pouze charitu. Při vědomí, že dřevěnou potvoru potáhneme ještě několik tisíc kilometrů, kupuju toho nejmenšího (poznámka pro Věru doma - je opravdu malinkej, Kozákovi a Láďa mají třikrát většího!!!). Ještě několik kořalek a klid na matracích na lodní palubě.

Jo, Vašek má pravdu. Spali jsme na hnusných špinavých matracích, které posádka vytáhla odkudsi z podpalubí. Bylo však krásně teplo, já se zavrtala do svých čistých povlaků, měsíček svítil, hvězdy zářily, kořalka hřála, a tak mi ani nevadilo, že kluci zavedli debatu o politice …… u zpackané privatizace jsem už spala ))

Druhý den po snídani rychle na Komodo! Nebudeme opakovat včerejší chybu, abychom se zde proháněli v největším horku. Ostrov Komodo je pojem, příroda je zde jedinečná. Pozorujeme prasata, jeleny, papoušky, spoustu dalších druhů ptáků, přes cestu se nám dokonce vloudila kobra. Fotíme orchideje rostoucí jako paraziti všude možně. Varany jsme ale viděli jen dva, a to líné mrchy přivázané za nohu špagátem u hospody. Po včerejším dobrodružství tedy trochu zklamání. Pokud máte čas jen na jeden ostrov, určitě doporučuji raději Rincu.

Obědváme na lodi opět to samé, ale čeká nás milé překvapení. Zakotvíme v liduprázdné zátoce se zlatavým pískem, klidným mořem a modrou hladinou. Celé odpoledne je nám tento ráj k dispozici. Ráj nejen nahoře, ale i pod hladinou. Zažíváme jedno z nejúchvatnějších šnorchlování: barevné živoucí korále, pestrobarevné rybičky – modré, žluté, zelené, proužkovaté, puntíkaté, strakaté…. malé, velké, prostřední. Prostě skoro vše, na co si pod hladinou pomyslíte. Jsme úplně odvaření: čumáky pořád ve vodě, záda spálená. Fakt, bezva. A navíc voda samozřejmě teplounká jako kafíčko, hladina klidná, konejšivá.

Návrat do Labuanbaja je skoro triumfální: co vše jsme viděli a zažili!!! Přesto přistáváme poměrně brzy, už jsme unavení. Ledva však odemkneme naše bungalovy, začíná se zatahovat obloha a zvedat vítr. Tropický liják na sebe nenechá dlouho čekat - opět jsme jednou měli štěstí.

Vaškovo kulinářské okénko Vyvrcholením dnešního dne je večeře v proslulé restauraci Gardena. Sepii na rozpálené plotýnce prokládáme ještě krevetkami. Jedná se o místní výtečnou úpravu - mořské potvory s rajčátky, cibulkou, papričkami a drceným česnekem restované pravděpodobně na palmovém oleji a ochucené místní chilli sladkokyselou omáčkou. Pokrm je tak výtečný, že ho není třeba nikterak dochucovat, což je tady obvykle zvykem.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Indonésie 2007
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Indonésie 2007:
Čísla a fakta o naší cestě


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.7
Hlasů: 10


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Indonésie 2007

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy