Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Indonésie 2007 - Gilli Travangan
Poslalpepik v Sunday, 20. January 2008 @ 21:40:52 CET
Přispěno pepik

Jestli existuje ráj na zemi, má jméno Gilli Travangan. V mé soukromé anketě o nejbáječnější místo celé dovolené vyhrává na celé čáře.

Malý ostrůvek obklopený průzračným zářivě modrým teplounkým mořem. Podél pobřeží najdete korálové útesy, kde žije nespočetně druhů ryb. Na ostrově nikdo nespěchá, nikdo se za ničím nehoní a každý dává okázale najevo, že je na světě jen proto, aby si užíval, aby odpočíval, dobře papal a vůbec se nerozčiloval. Atmosféra ostrova je tak nakažlivá, že jakmile vystoupíte z přívozu, ihned zpomalíte krok, slastí přivíráte oči a vypínáte mozek. Je to tady takové pohodové, že ani nadháněči nenadhánějí, číšníci nekradou a prodavači vás nikam netahají a nic vám nenutí. Jen tak sedí a jemňounce, jen aby se neřeklo, vám své zboží nabízejí. Nejvíc mě dostaly krámky s cedulemi: tickets on the heaven – lístky do nebe. Jestlipak víte, jak se do nebe na Travanganu dostat? I to vám na tabuli napíší – pomocí houbiček - těch je zde k mání dosytosti. A vrchol všeho: nejsou tady žádná auta ani motorky!!!! K přesunu na malém ostrově stačí nohy, koňské vozíky nebo kola. Vždyť říkám: ráj na zemi.

Ale abych nepředbíhala. Ráj není zadarmo ani v Indonésii. Nejprve jsme si prošli martýriem přesunu. Z Mataramu taxíkem – pohoda. Milý, příjemný a spíkující taxíkář nám několikrát zastavuje, abychom si mohli vyfotit tlupy opic žebronících kolem silnice i pěkné pohledy na pobřeží. Příjemně si s ním povídáme (tedy zvláště Láďa), netuše, že na nás chystá past. V přístavu Bangsal, odkud odjíždějí lodě na tři malé ostrůvky – Gilli Meno, Gilli Air a náš Gilli Travangan, nás vykládá přímo ve zločineckém doupěti – na placeném(!) parkovišti. Zde se dostáváme do obrovské turistické mlejnice, která nás vyplivne až na tzv. public lodi, veřejném přívozu. Mezitím jsme ovšem natlačeni na koníky (koňské drožky) – pár metrů za 40 000 rp a vmanipulováni do kasy pro lístky na přívoz za dalších 40 000 pro každého. Během pár minut z nás za kousek cesty vymámili 250 000 rp, za což je na ostrově velmi pěkné ubytování na tři noci i se snídaní. Krutá turistická daň. Že jsou zde zločinci, to se v chytré knize píše. Jen kdybychom tomu věnovali více pozornosti ……

Vy se z našich zkušeností poučte! Žádné placené parkoviště, žádní koníci. Vydejte se do přístavu pěšky (když vás uvidí pochodovat, na koníky budou přemlouvat a vy máte možnost cenu usmlouvat – zpět jsme jeli už za 5 000 až do města). V pokladně přímo na pláži si kupte lístek na public za 8 000 rp, jezdí často, a my na něm stejně skončili.

Ničeho však nelitujeme, tedy popravdě litujeme jen do té doby, než naše nohy spočinou na zlatavém travanganském písku. Ubytovali jsme se v resortu Warna: rodinný podnik, několik prostorných bungalovů v udržované zeleni za 150 000 se snídaní. Pěkná předsíňka, luxusní koupelna. Vřele doporučujeme. Jakmile vystoupíte na ostrově z lodi, dejte se doprava, což je ta klidnější část ostrova. Orientace je boží – kolem dokola vede pouze jedna cesta: na jedné straně pláž, na druhé ubytování, restaurace a obchůdky.

Život na ostrově je jednoduše uklidňující: spánek, koupání, jídlo a lenošení. Víc se tady dělat nedá. Spánek je příjemný také tím, že zdejší meluzíni mají velmi slabé mikrofony, takže ráno nejsou skoro slyšet.

Koupání – to je kapitola sama pro sebe. Klidné teplounké moře, kam si jen tak lehnete a necháte se kolébat na vlnkách. Pokud vás to nebaví, máte dvě možnosti: buď se rozplácnout na liduprázdné, čisťounké a zlaté pláži a zahájit činnost lenošení, eventuálně spánek, nebo si vzít brýle a šnorchlovat. Tady je totiž ke šnorchlování velmi pádný důvod. Zdejší podmořský život snese srovnání s jižním Thajskem, přírodní rezervací Koh Kradan, což byl pro mne vždy absolutní vrchol. I tady si nasadíte brýle a tají se vám dech: barevné korále, barevné rybky, vše ve velkém množství. Jeden rozdíl tu ale je. Na Kradan musíte lodí, neb to je přírodní rezervace, tady si klidně šnorchlujete přímo před bungalovem. Jedinečným bonusem pak jsou mořské želvy, které si zde nerušeně plavou, turistů nedbaje. Byl to neskutečný zážitek vždy se ponořit a vyhlížet velké tmavé krunýře. Jakmile jste ji jednou nachytali, velmi těžko jste se s ní loučili. Bavilo mě pozorovat, jak jsou želvy ve vodě mrštné a rychlé, jak dravě trhají rostliny, jak dorážejí na korále nebo jak svou malinkou hlavičku vynoří na chvíli nad hladinu a nadechují se. Jednou jsem pozorovala jen tu hlavu nad hladinou a kdybych o ní nevěděla, opravdu bych ji přehlédla. Koupání s želvami, to byl pro mne jeden z vrcholů naší cesty.

Největší dřinou je tady však jídlo. Nabízejí se tu tolikeré dobroty, že se přistihnete, jak většinu dne přemýšlíte a zvažujete, cože večer do bříška……. My měli výhodu, my měli s sebou Vaška.

Vaškovo kulinářské okénko Jsme v oblasti mořských živočichů, a tak je musíme ochutnat. Objevujeme restauraci s dobrým výběrem a mírnými cenami. Sepie, Red Snapper, Groower a Baracuda připravené na grilu a opečená brambora nemají žádnou chybu. Delikatesy ještě završujeme místní specialitou, což je Attac Arak- arak, med a citronová šťáva s ledem.

Pozn. Arak attak je opravdu velmi progresivní pití. Jak jsem se dostala do postele, netuším. A to kluci ještě pokračovali …..

Na ostrově se nemusíte jenom válet. Půjčují se zde také kola. My s Pepíkem se těšíme, jak si dáme trochu do těla, kluky ovšem do pedálů nedostaneme - dávají přednost „dřině“ na pláži. Pepík pečlivě vybírá dva stroje, aby nás nenechaly někde ve štychu. Zbytečná obava. Ostrov je kol dokola opravdu maličký, v pohodě bychom ho za hodinu objeli i na koloběžce. My ještě v té hodině dali pauzu u coca coly, neboť jak je naším už „dobrým zvykem“, na cestu se vydáváme v pravé poledne, kdy sluníčko nejvíc pálí. Cesta příjemná, i když skoro z poloviny na písku – zlatý trénink z Mácháče!!!! Turisté na Pepíka obdivně hledí, když oni supíce svá kola tlačí a on suverénně v sedle. Největší šok však měl majitel půjčovny, když jsme se u něj za hodinu objevili. Nechtěl věřit, že jsme stačili udělat celý okruh a nevěřícně zíral, že jsme fakt přijeli z druhé strany. Jenom ze sebe dostal: A jak jste staří? Určitě přes padesát!!!! Pepíkův věk opravdu neskousnul …. To člověku zvedne sebevědomí - a ty endorfiny, jak lítaj :))) Ani nepotřebujeme houbičky….

Ostrůvek malý, ale pěkný. Na druhé straně od přístavu je daleko více restaurací i hotelů, už to není takový poklid jako u nás vpravo. Jak se ale vzdalujeme od centra, ubytování řídne, až se dostáváme na samotu, kde jen občas nějaký opuštěný resort. To nás zaskočilo. Na to, jaká je tu pohoda, neměl by být žádný bungalov prázdný, natož celé resorty. Čím to je? Vypadá to, že na vině není pouze nesezóna, ubytovací zařízení jsou opravdu opuštěná. Pravděpodobně pořád ještě důsledek bombového útoku v Kutě před pár lety.

Abych nezapomněla ještě na jednu činnost, která se na ostrově doporučuje. Zajděte si na východ slunce. A tady výtka, leniví byli tentokrát Kozáci. Pochvala patří Vaškovi a Láďovi, kteří se překonali a ráno vstali.

Vaškovo romantické okénko: Ráno vyrážíme s Láďou na východ slunce, který průvodce doporučuje. Chvíle čekání je korunována úspěchem. Sopka na Lomboku, za kterou se výjev nachází, chvíli vypadá, jako když vybuchuje. Samozřejmě filmuji a fotografuji.

Doporučení: V chytré knize jsou popsány všechny tři ostrovy: Meno je z nich nejmenší, není tam prý žádný společenský život a málo ubytovacích možností. Z jednoho cestopisu víme, že zde není ani elektřina. Gilli Air je nejblíže pobřeží, má dost ubytovacích kapacit, dost turistů. Náš Gilli Travangan je největší a je znám jako nejspolečenštější. Všechny ostrovy jsou prý na tom, co se týče šnorchlování a koupání, stejně. Tak můžete vybírat.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Indonésie 2007
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Indonésie 2007:
Čísla a fakta o naší cestě


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Indonésie 2007

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.06 Sekundy