Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Indonésie 2007 Ostrov Jáva - Yogyakarta
Poslalpepik v Sunday, 20. January 2008 @ 21:55:35 CET
Přispěno pepik

Na Jávu se dostáváme letadlem z Lomboku – z Mataramu, samozřejmě přes Denpasar. Letíme se společností Gerudia, docela nás zklamala, máme hodně zpoždění. Letiště opravdu nejsou naše hobby…. Jediné plus našeho dnešního letištního konání je fakt, že Láďa v pokladně získal zpět peníze za „ztracenou“ letenku. Hurá!!!

Ale v Yogyakartě (čti džogdžakartě, nebo také zkráceně v jogdže) vše funguje dle plánu. Bereme taxíka (sympaťák, s kterým pak strávíme celou dobu – skoro tři dny) a vzhůru do hotelu, který jsme vybrali v knize. Hotel Duta (neplést s Duta Garden – ten je dražší!!!) je téměř poloprázdný, s krásným bazénem, skoro uprostřed města, internet zadarmo, čisto, příjemně. A navíc bohaté snídaně – to nás sem vlastně nalákalo.

Indonéské snídaně jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Na Floresu stejně jako na Lomboku turistům dávají pouze místní sladké omelety – vajíčka se zapečeným ovocem, většinou banánem. První v Moni chutnala výtečně, druhá v Bajawě také, třetí v Labuanbaju byla dobrá, čtvrtá taktak a od páté výše nám už lezly krkem….. V Dutě máme švédské stoly a to si pane dáváme!! A na Bali už si jako správní mazáci poroučíme snídaňový mix z indonéské a kontinentální snídaně.

Ale zpět do Duty. Opláchneme špínu, svlažíme hrdlo studeným Bintangem a do města! Hned před hotelem na nás číhají cyklodrožky - becaky. „Nenenenenene,“ nám vystačilo jen asi půl hodiny, pak podléháme a jako pašové se vezeme k sultánskému paláci, strachy celí upocení z velkého provozu. Jak jsme na tom šlapacím kole zranitelní! A jak jsme těžcí!! Chudáci drožkáři jen funí. Ale jsou milí, usměvaví, pořád něco brebentí a ukazují. Samozřejmě nás vezou nejprve za kšeftem. Do „akademie“, kde „studenti“ batikují textil a svá umělecká díla tady vystavují a prodávají. Šéf hned nabízí čaj, je přátelský, atmosféra příjemná, žádní otrapové nebo nadháněči. Láďa se rozhodl a pro Stáňu kupuje pěknou batiku - vázu s květinami. Rozhodnutí vítáme jednak kvůli Stáně a také proto, že z nucené návštěvy vyjdeme se ctí. Nutno říci, že měl Láďa kliku, protože na druhý podobný obchod jsme později už nenarazili.

A pak tedy do sultánského paláce, je ovšem už zavřeno. Nevadí, aspoň máme strýčka na zítra, lépe se budeme orientovat. Ještě se necháváme dovézt na hlavní třídu – bulvár Jalan Malioboro (dle Pepíka Malboro). Šlapací kluci by se nám rádi věnovali déle, ale chceme už být zase sami. Jsou smutní, ale nenaléhají. A tak se vrháme do víru velkoměsta (500 000 obyvatel), na bulvár po obou stranách lemovaný širokými chodníky, kde se ale stěží protáhnete. Na chodnících mají své krámy rozložené obchodníci a my procházíme vlastně středem krámků. Je to dost hrůza – jednak se v uzounké uličce musíte pohybovat pouze husím pochodem, jednak vás nízké pudy lákají neustále něco ošmatávat a okoukávat, ale hlavně: zboží stojí za pendrek! Repertoár se stále opakuje – boty, peněženky, opasky, tašky, trička, nejrůznější tretky…. Zboží se nám nezdá ani příliš vkusné. Po několika desítkách minut usuzujeme, že tedy už stačilo: a tak i když je zde levně, peněženky zůstávají zapnuté.

A tak jen tak bloumáme centrem. Překvapuje nás, že přestože ulice přeplněné auty i lidmi, panuje zde pořádek a čistota. To se ale netýká ovzduší. Samozřejmě: velký provoz=velký smog. Na silnici vládne bez pardonu zákon silnějšího – tedy motorizovaného. Po silnicích jezdí velké množství motorek a ty nás přesvědčují každou vteřinou, kdo je silnější a kdo je tady pánem. Chodec nemá skoro vůbec žádná práva.

Jakmile se snese soumrak, začnou malé postavičky na chodnících roztahovat koberce, na ně pokládají těsně u země prkna. U toho se přívětivě usmívají a lákají nás k sobě. Kam bychom to vstoupili? No přece do restaurace!!!! Na kraji každého koberce kouří kotel s jídlem. Hladový se posadí na zem (původně chodník, teď okobercovaná restaurace) před prkno – stůl a může se začít konzumovat. No, nezkusili jsme to. Přesto po chvílí naše břicha velí a směřují nás k nějakým stolům. Ale přesvědčili jsme je, že k těm prknům tedy ne.

Vaškovo kulinářské okénko V jakémsi velkém obchodním středisku si dáváme u stánku s japonskými jídly výborné jídlo - krevetky se sojovými klíčky ve sladkokyselé omáčce s rýží. Je to sice na umakartu, ale v naprosté čistotě. Večer ještě relaxace u hotelového bazénu, několik kořalek a klid na lůžku.

A co je ještě v Yogyakartě k vidění? Určitě sultánský palác, kam jsme zavítali třetí den. Rozlehlý komplex, kde za prohlídku stojí už jen jednotlivé místnosti – na prostorných nádvořích jsou umístěné sloupy s různými stříškami a přístřešky. Přestože vedro, povívá tu krásný větřík. Tady se musí bydlet ….. Jinak palác zaplněn nejroztodivnějšími a hlavně zaprášenými sbírkami užitných předmětů, fotografií, darů, artefaktů i obrazů ze života panovnického rodu. Zpočátku zajímavé, stejně jako návod a historie batikování, po chvíli nudné, ke konci skoro až směšné. Rychle pryč!!! Ještě nás na prvním nádvoří zdrží gamelanový soubor – hudebníci a zpěvačky oblečení do tradičních krojů, dodržující své rituály - každý se před zahájením produkce krátce ukloní a pomodlí, každý také dostane čaj či nějakou tekutinu, takže nástup mnohačetného orchestru trvá skoro déle než samotná produkce )) Gamelan je soubor perkusních nástrojů z bronzu, železa, mosazi, dřeva nebo bambusu většinou v dřevěném rámu. Hudba je to zvláštní, pro nás absolutně nezvyklá. Zpěvačky zpívaly táhlé a zasmušilé melodie, pánové bouchali různými kladívky do různých strun či na své rozmanité nástroje. Bylo to rozhodně neobvyklé, ale zároveň atraktivní. Kdo ale znáte Pepíka, který usne i při rockovém koncertě, umíte si představit, jak trpěl!!!! Takže konce jsme nedočkali…

Nejzajímavější je v Yogyakartě asi čtvrť Kraton, historické centrum města. Spletité a křivolaké uličky vůbec nedávají tušit, že za hranicemi této oázy klidu a míru pulsuje velkoměsto. Poprvé jsme tady jeli becaky a ani nás nenapadlo, že „to je ono“, přestože nás o tom pánové becakové přesvědčovali. Vytáhla (doslova) jsem sem kluky druhý den navečer a kouzlo tichých zákoutí jsme si parádně vychutnali. Z centra pěšky až domů. Pochvala.

Ještě jedno Vaškovo kulinářské Na jednom místě v Kratonu dělají takové zvláštní saté - grilované maso na špejli. Dáváme si s Láďou několik špejliček. Chutná to velmi zvláštně, až netradičně. Teprve druhý den potvrzuje taxikář naše podezření - byl to pravděpodobně pes - je to totiž velmi oblíbená pochoutka místní muslimské komunity.

Vašek byl asi zjištěním původu pokrmu dost otřesen, když ani nepřidal žádné ze svých oblíbených adjektiv. Jisté je, že maso bylo údajně nasládlé, paní kuchařka se při prodeji podezřele potutelně usmívala, (což nás s Pepíkem ihned odradilo), a druh a původ prvotní suroviny se stal tématem dlouhých diskusí …. Stáňa a Věrka prominou.



 
Příbuzné odkazy
· Více o Indonésie 2007
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Indonésie 2007:
Čísla a fakta o naší cestě


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Indonésie 2007

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy