Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Indonésie 2007 Čína - Hong Kong
Poslalpepik v Sunday, 20. January 2008 @ 22:24:15 CET
Přispěno pepik

Naši indonéskou cestu zpestřujeme pobytem v Hong Kongu, kde stejně musíme přestupovat. Láďa na internetu objednal příjemný a poměrně levný hotel (ubytování je ve zdejší části Číny hodně drahé) a hned druhý den ráno se přesunul za obchodními záležitostmi do Číny. Naše základní buňka strávila ve městě dva dny.

Co říci o čínském Hong Kongu? Shodli jsme se, že je to město Bolehlav. Po klidné a usměvavé Indonésii nacházíme velkoměsto přecpané věžáky, auty, lidmi. Všudypřítomný hluk, spěch, stres a neustálé lidské kolotání. Nákupy, nákupy. Spousta zboží vyloženého na ulicích, tržnicích, v obchodech i nákupních centrech. Každý známý módní podnik tu má své zastoupení, čím známější značka, tím větší a luxusnější prodejní místo. Reklamy se na vás hrnou ze všech možných i nemožných stran, záplavy světel přehlušují den i noc. Jediné hobby zdejších je snad nakupování. Konzum je tak všudypřítomný, až se nám z toho dělalo mdlo. Ani jsem neměla chuť cokoli kupovat, i když ceny nejsou nijak vražedné.

Ale nesmím zapomenout na jídlo. V Hong Kongu se totiž nejí, tady se žere. Hodně, dobře, pořád a všude. První večer nás při procházce zaskočilo, že na ulici se prodávají a jedí pečené kachny i o půl druhé v noci. Uznáte, že to bylo něco pro ty moje dva pacholky. Neustále si vymýšleli, kde by co asi tak snědli.

Město je tvořené dvěma naprosto rozdílnými částmi. Jednak ostrovem, což je středisko bankovnictví a businessu. Na ulicích pobíhají kravaťáci a okostýmkové dámy v lodičkách. Sem se dostanete pomocí přívozu, nebo autem či autobusem v podmořském tunelu. Zkusili jsme obojí. Taxíkem je to rychlejší, lodí levnější, pomalejší a určitě zajímavější. Ne nadarmo se říká, že pohled na ostrov je nejlepší z paluby lodi. Když se přes vodu blížíte k hradbě věžáků vzpínajících se zpupně k obloze, když vidíte na většině z nich nestvůrně velkou reklamu a pokud se ještě stmívá nebo už je tma a oslňuje vás záplava světla, nutně si pomyslíte něco o neřestném plýtvání a o troufalé člověčí neomalenosti, s jakou si zemi hyzdíme. Netvrdím, že pohled není působivý, ale přesto mě zamrazilo.

Ještě bych neměla zapomenout na jednu příjemnou maličkost. Systém veřejné dopravy je nejen levný, ale i tak vychytaný, že z ostrova jede vlak přímo na letiště. Na tom není zase nic až tak divného, ovšem na nádraží tohoto vlaku se můžete klidně očekovat, podat zavazadla a v klidu si pak doprohlédnout město. Na letiště pak vlakem v pohodě jen s kabelkou. Bohužel jsme nemohli využít, bydleli jsme na pevnině.

Pevninská část je drobet lidštější, i když s evropskými poměry zdejší masu domů, zboží, provozu i pestrost ras těžko poměřovat. Ocenili jsme ale, že hromadná doprava je velmi levná, přívoz na ostrov stál na naše peníze 6 Kč, ještě o něco méně pak stará dvoupodlažní tramvaj, kterou se můžete po ostrově do libosti vozit tam a zpátky jako vyhlídkovým autobusem. Samozřejmě jsme ji hojně využívali. Doslova nás nadchlo, jak je postaráno o ostrovní chodce. Pěšáci zde mají své regulérní můstky a podchody, z nadchodů jsou někde dokonce i mimoúrovňové křižovatky s řádným směrovým označením. Několikrát jsme v údivu zastavili a nechali do sebe vrážet proud mladých, krásných, voňavých a okvádrovaných mužů a žen, kteří všichni někam spěchali.

Jednou jsme vyjeli až do 56. patra jednoho z věžáků s bláhovým nápadem, že ze shora bude pěkná vyhlídka. Houby. Na konečné výtahu najdete jen chodbičku s množstvím dveří. Do jedněch neomaleně nakukujeme a poté údivem nasucho polkneme. Scéna, jakou známe všichni z filmů, by nás neměla zaskočit, přesto na chvíli oněmíme. Štěrbinou dveří pozorujeme dlouhé kancelářské stoly s jedním úředníkem v kravatě a bílé košili vedle druhého, před každým dva velké monitory počítačů, do toho šumí klimatizace. Každý někam telefonuje, zírá na počítač, soustředěně pracuje. Pracovní dusno, ve kterém robotují desítky zaměstnanců, by se dalo krájet. Tak takhle žít by se nikomu z nás asi nechtělo …… Zpátky bezhlučně fičíme až do 20. patra, kde výtah začne brzdit. Dole na chodníku protřepáváme zalehlé ušní bubínky, když zkoprníme podruhé. Naši spolucestující z šestapadesátého najednou nikam nepospíchají. Utvoří malou skupinku a zcela jako před českou školou, jeden druhému připálí a labužnicky vdechují kouř ze zakázaných cigaret. Woody Alen by to mistrněji nenatočil.

Vyhlídku jsme si pak užili na kopci Peak. Tedy spíše měli užít. Město je zahalené do smogu, do takové vlhké špinavé mlhy, takže pár fotek uděláme během chvilky, kdy vítr opar rozežene. Na sluníčko můžeme během celého pobytu zapomenout. Vzduch je ve městě těžký, špatně se dýchá, potkáváme plno lidí s rouškami přes ústa.

Bohatství města se dá jednoduše a snadno vypozorovat na veřejně přístupných místech. Například levná a velmi propracovaná veřejná doprava, v některých kavárnách zadarmo k dispozici internet. Veřejné toalety, zejména v nákupních střediscích, jsou velmi luxusní, čisťounké, pojaté velmi moderně. Až tak, že mám kolikrát problém u kabinky najít vchod. Vše je v mramoru, nerezu, k dispozici spousta ubrousků a různých papírů. Dokonce je tu na fotobuňku i tekuté mýdlo. Banky jsou obrovské, vzdušné, stropy kosmicky daleko od vaší vyvrácené hlavy. Bohatství, plýtvání, plýtvání.

Václav se na konci pobytu perem neobvykle rozmáchl, navíc v Číně je to vzhledem k jídlu zvláště jeho parketa, a tak si na závěr užijte Vaškův Hong Kong: Přesun do Hong Kongu proběhl bez větších problémů. Dokonce i do hotelu Dorsset Olympic ve čtvrti Kowloon jsme se dostali. Je sice jedenáct hodin večer, přesto se vydáváme do města na první pozorování. Obcházíme blok, nahlížíme do různých restaurací. Chceme si dát něco malého před spaním. Před jednou jídelnou projevuji zájem o různé dobroty, které kuchař připravuje na chodníku. Na ochutnání mi nutí krevety v jakési neidentifikovatelné omáčce, dále pak kachní žaludky, sepii a nakonec kachnu. A už nás maj. Dáváme si obloženou mističku těmito dobrotami. Nakonec nám ještě rozveselený kuchař přináší jako welcome zákusek bramboráček naplněný ústřicemi a nějakou zeleninou. Namáčí se to v místní chilli omáčce a je to skutečná delikatesa. Všichni se usmívají a dívají se, jak nám to chutná.

Snídáme v hotelové restauraci. Pepa se konečně dočkal. Stolečky ve stylu "žer co žer" oplývají místními, ale i bělošskými dobrotami. Vyrovnávám deficit uzenin za poslední tři týdny a dávám si asi pět párků, plný talíř opečené anglické slaniny a další dobroty. Mňam.

Vyrážíme na průzkum metropole. Máme málo času, a tak volíme přesun taxíkem. Taxikář nám nerozumí vůbec nic a zřejmě vůbec nepochopil, kam chceme, a tak najednou projíždíme tunelem pod zálivem a zastavujeme před přístavištěm v místě, kam jsme chtěli dojet lodí. Nakonec se ukazuje, že toto nedorozumění nám spoří nějaký čas, kterého nemáme nazbyt.

Peak, nejvyšší vrchol Hong Kong Islandu zdoláváme pomocí jakési lanovky, procházíme centrem a pokoušíme se zdolat nějaký ten čtyřistametrový panelák. Bohužel bezvýsledně. Vypadá to tady jako bezútěšná sklobetonokamenonerezová pustina, ale mezi mrakodrapy pobíhá spousta lidí, jsou zde parky a poměrně hodně zeleně, takže celkový dojem není až zas tak špatný. Přívozní ferrou se necháváme dvakrát svézt přes záliv přesně v době, kdy zapadá slunce a jednotlivé paneláky se rozsvěcí. Vskutku úchvatné - až z toho jde trochu strach, jaké bohatství je zde na jednom místě nashromážděno.

Co se týče výrazných kulinářských zážitků dnešního dne: samozřejmě pekingská kachna, která na nás kouká z výkladních skříní na různé způsoby - podává se samotná s nudlemi, rýží se zeleninou a omáčkami. V každé hospodě je to trochu jinak, ale výsledný dojem je skvělý. Číňané jsou vůbec velmi kulturní národ, protože ve zdejší nabídce nechybí opečený bůček, ovarová kolena a hlavy a v neposlední řadě i různé druhy klobásek. Vzhledem k tomu, že zdejší civilizace je o mnoho starší než naše, nemohu se zbavit dojmu, že ty všechny vše uvedené dobroty vymysleli zdejší labužníci. K večeři ještě ochutnávám obdobu naší držkové polévky. Je to silný vývar z hovězího masa, který obsahuje pšeničné nudle, držky, slezinu, kousky masa a občas nějaké to střevo. Je to velmi chutné.

Ještě dolaďujeme zítřejší program a padáme únavou. Za okny našeho pokoje v 16. patře to ale dole ve městě teprve rozjížděj. Pepa vymyslel teorii o tom, jak se sem ty lidi všichni vejdou. Pravděpodobně bydlí vždy dvě rodiny v jednom bytě a zatímco jedna v ulicích nakupuje rolexky, zlato a brilianty, druhá odpočívá. Pak se vystřidaj.

Poslední den v Asii a taky poslední den našeho výletu začínáme na Flower Marketu - nakupujeme orchideje tak jako obvykle. Skoro bych zapomněl na snídani. Odehrávala se v režii Květy - pochvala. Dotáhla nás do místního stravovacího zařízení "Din Sun", což je řetězec snídáren, které navštěvuje v hojném počtu zdejší obyvatelstvo. Je možno se zde výborně nasnídat a snad i naobědvat. Večer už mají zavřeno. Prostředí je velice čisté, obsluha perfektní, i když tady narážíme jako obvykle na jazykovou barieru. Nakonec si ale objednáváme. Na talířích jsou různé závitky, místní spring rolls, smažené nebo zabalené v rýžovém těstě a vařené v páře. Masové kuličky a různé knedlíčky se podávají na pařácích z palmových listů. Vrcholem je ale rýžová polévka, která je v Číně součástí každé snídaně jako u nás káva. Jedná se o rozvařenou rýži s kousky vepřového a rybího masa a je to velmi chutné.

Řádně posilněni odjíždíme znovu na H.K Island, abychom si ještě trochu užili této katedrály konzumu. Zkušeně nastupujeme do místní tramvaje, která tu projíždí z jednoho konce města na druhý. Je to skvělá vyhlídková jízda za symbolických cca 6 CZK. Na oběd se vracíme do nákupního střediska Times Square, kde jsme včera objevili několik nádherných restaurací a prodejnu s grilovanými žebírky a jinými dobrotami. Za mírný obnos se zde dá koupit tác, který v mém případě obsahoval polévku - silný masový vývar s neidentifikovatelnou zavářkou, dále rýži s kuřecími řízečky a zeleninou doplněné výborným nakládaným zázvorem a mořskými řasami, marinovaným lososem s wasabi pastou a také salát ze zelených fazolek s kokosem. Na závěr neodolám a ještě se tak nějak s Pepíkem dojídáme vepřovými žebírky na grilu - lepší jsem nikdy nejedl. Nechápu, jak je možný, že jsou tu všichni štíhlí.

Ještě nějaké nákupy a už spěcháme zpět do hotelu. V přilehlé restauraci, kde čekáme na Láďu, který se vrací z Číny, si ještě objednáváme pro jistotu jen dvě jídla. Pork sweet and sauer a zeleninovou směs. Porce jsou neskutečně velké a jídlo opět výtečné.

Cesta na letiště, check in až na několik drobných nestabilit, vše proběhlo bez problémů. Zprávy z vlasti, co se týče počasí, nejsou moc pozitivní, což se potvrzuje při mezipřistání v Paříži. Už zase ta zima a tma.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Indonésie 2007
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Indonésie 2007:
Čísla a fakta o naší cestě


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Indonésie 2007

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.11 Sekundy