Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Mexiko 2003 Kaňon del Sumidero
PoslalPepik v Thursday, 14. October 2004 @ 18:56:37 CEST
Přispěno Pepik

Velmi příjemný noční autobus nás vezl do nejjižnějšího mexického státu, do Chiapasu. Cesta ubíhala rychle, byli jsme unavení, a tedy i oko zamhouřili. Ráno nás zastihlo v průmyslovém hlavním městě Tuxtla Gutiérres, kde jsme zaznamenali opravdu málo turistů. Už to pro nás nebylo takové překvapení. Do Mexika jezdí turisté většinou za pyramidami nebo ke Karibiku. Přírodní zajímavosti cizincům zde nic moc neříkají. Je pravda, že není sezona, třeba to později bude jiné. Jak vodopády, minerální prameny, tak hory nebo kaňon. Turistů pár a většinou jen z Mexika. To je pro nás samozřejmě velmi příjemné, pohybovat se v místním prostředí, kde nejsou zvyklí odírat cizince (i takové Mexiko jsme později poznali) a kde jsou milí a přátelští.

Ráno na autobusáku je rozpačité. Asi 20 km odsud je toužený Kaňon del Sumidero, který chceme projet. Ale nic víc zde už v plánu nemáme. Budeme tady přes noc? Koupíme lístky hned dále? A v kolik hodin? Nebo se ubytujeme přímo u kaňonu? Nakonec volíme kompromis. Bágly do úschovny, dobrá snídaně a pak se uvidí. Město není příliš historické, ani příliš průmyslové. Hlavní město státu Chiapas má necelých 500 000 obyvatel. Orientace nebyla příliš náročná, po jednom dotazu jsme byli na velkém zócalu s několika kostely. Měli jsme štěstí, po chvilce hledání jsme usedli v příjemné kavárničce na rohu s obvyklými huevos (vajíčky) a dobrým pivem i kávou. Pacholík nám posléze poradil, jak se minibusem colectivos dostaneme do Embarcadera, říčního přístavu a východiska pro plavbu v kaňonu. Taxikáři se o nás prali, ale chtěli s námi jen na vyhlídku. Tu nebrat. My si chceme kaňon pěkně prohlédnout z lavičky na loďce. A opět naše staré zlaté cestovatelské pravidlo: oni vědí nejlíp, kam my chceme jet. Po pár krocích na ulici u nás zastavuje minibus s křikem Kaňon Sumidero!!!! Než jsme se nadáli, už jsme město pozorovali z okýnek colectivos, které zde jezdí na plyn. Na plyn! Asi 20 km uteklo jako voda, za městem jsme obdivovali krásnou šedivou horu, do které se zakousla dálnice a ve které dravá voda řeky Río Grijalva vysoustruhovala hluboký kaňon. Městečko Chiapa de Corso, kde jsme nastupovali na loďku, žije čistě z turistů. Dorazili jsme tam poměrně brzy, krámky a obchůdky se teprve probouzely, prodavači suvenýrů vytahovali své cetky a před restauracemi zametali, uklízeli, jedna pečlivka drhla chodník saponátem. Pouze děti už byly čilé, plné ruce košíků a cetek a pořád nám něco vnucovaly.

Cesta po řece trvá asi 2 hodiny. Po celou dobu se nenudíte, je pořád co obdivovat. Rychlá motorová loď nás vezla po celé délce kaňonu mezi strmými skalními stěnami, které dosahovaly výšky až 1100 metrů. Byli jsme jednou z prvních loděk, a tak jsme měli kliku, mohli jsme pozorovat i jednoho z krokodýlů, kteří zde volně žijí. Byl dost líný, znuděný, u břehu se povaloval skoro jako na objednávku. Možná byl i v ceně jízdenky, kdo ví? Na řece v kaňonu Vašek fotil i několik druhů ptáků – rajky, volavky, ledňáčky i kormorány. Obdivovali jsme i několik jeskyní a zvláštní skalní útvary porostlé vegetací. Nejvíce jsme se těšili na tzv. vánoční stromeček – skalní vápencový útes porostlý hustými převislými mechy, který na první pohled připomíná vánoční stromek. Naše obava, že ho nepoznáme, byla lichá. Pouze kaskády vody, které prý v období dešťů z jeho „větví“ padají, jsme samozřejmě neviděli. Ale jinak Vánoce jako živé. Pořád jsme měli vyvrácenou hlavu a s obdivem pozorovali nebe v průrvě před námi a představovali si, že Grand Caňon v Americe je jen o kousek vyšší.

Šokováni jsme byli asi v polovině cesty, kdy člun najednou uvízl v bariéře nečistoty a odpadků. Pravda, již tam byla jedna větší loď, která se snažila zcela beznadějně na palubu vytahovat velké kmeny, větve a jiné předměty bránící toku řeky, avšak v těch několika desítkách metrů se zastavil proud vody i tok času. Pouze hromady plastu, papíru a všelijakých gum, kartonů a pet lahví nečinně trčelo na zelené a zapáchající hladině. To nám opravdu zatrnulo. Lidstvo na zničení přírodního prostředí na naší planetě pracuje opravdu rychle a efektivně! Kapitán vezoucí asi 10 lidí se nikterak nestresoval. Pomalinku vedl loďku, abychom bez úhony propluli. Kam až jsme to dopracovali? Prodírání se odpadky v turistickém centru a v nádherné přírodní scenérii je normou, která nikoho nevzruší. Kluci odpadkovou úzkost řešili po svém: snažili se přijít na to, proč zrovna v daném místě je takový špunt nečistoty. Padlo několik teorií, ale žádná konstruktivní. A tak na zpáteční cestě (loďka jede k přehradě, kde se otočí a pasažéři absolvují stejnou cestu zpět), kdy v odpadcích tonulo již více lodí, jsme pozorovali, jak čističi svoji práci nezrychlili, jak kapitáni s loďkami umně krouží a využívají brázdy předchozí lodi a bylo nám jen neskutečně smutno.

Nakonec naši spolucestující, hluční Mexikánci, od nás vybrali do klobouku pro velitele lodi a uháníme rychle pryč. I když na lodi to fouká a je docela zima, na břehu už se pěkně oteplovalo, za chvilku přijde pařák. Minibusy zpět do města jedou každou chvilinku, ani jsme nečekali. Takže asi kolem jedné hodiny jsme byli zpět na nádraží. Za hodinu a půl nám jede autobus na další štaci, zbývá tedy krátká procházka s osvěžením, vyzvednout bágly z úschovny a hurá dále!!! Tady bych měla vzpomenout, že poprvé se potkáváme s mexickou poloprohibicí. V poledním horku a po přestálých útrapách cesty nám pěkně vyschlo hrdlo. Taková situace se samozřejmě nejlépe řeší vychlazeným zrzkem. Půjdeme do kavárny, něco malého pojíme a přitom.... Ouha, v námi vyhlídnuté útulné restauraci pivo nevedou. Ani v té vedlejší. Koupíme si tedy plechovku a uvidíme. To se nám ale podařilo až ve třetím krámku. Hurá, rychle zpátky do kavárničky, dáme si sendvič, popijeme pivečka.... Houby, s plechovkami nás vyhnali jak prašivé psy a my si své pivko museli vypít na nějakém špinavém dvoře jako poslední houmlesáci.



 
Příbuzné odkazy
· Více o Mexiko 2003
· Novinky od Pepik


Nejčtenější článek o Mexiko 2003:
Závěr - Mexiko 2003


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 3


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Mexiko 2003

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.28 Sekundy