Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Kuba 2006 Matanzas a okolí
Poslalpepik v Tuesday, 09. January 2007 @ 21:18:26 CET
Přispěno pepik

Třetí den, kdy máme k dispozici auto, plánujeme výlet na šnorchlování. Ale jako už skoro pokaždé během tohoto kubánského pobytu, vše je jinak. Vítr, vlny, nečas. Na pláži červená vlajka, do vody nelze ani vlézt, natož šnorchlovat.

Koupe se pouze německý Tomáš, a to se pokradmu plíží k moři, aby ho hlídači neviděli. Ti jsou stejně úžasní. Hlídají, aby nikdo nemohl na moře s loďkou (přece jen ta Amerika není tak daleko), ovšem oficiálně to jsou plavčíci. Že umějí plavat, o tom dost pochybuju. Když byly jednou velké vlny, Pepík s Tomášem to už nevydrželi a šup do moře. Jakmile je hlídač uviděl, už rudnul. Začal horlivě pískat a nekoordinovaně máchat rukama – čímž jim naznačoval, aby se okamžitě vrátili. Ve vlnách nebylo samozřejmě slyšet nic, nicméně jeho gestikulace byla jasná a výmluvná. Tomáš to vzdává a míří ke břehu. Pepík nic. Dál si za mohutnými vlnami plave, i když po chvíli už moc spokojeně nevypadá. Kubánec píská, bere si na pomoc uniformovaného příslušníka, po chvíli gestikulují oba. Pepík však plave, plave, proud ho ale unáší dál a dál. Oba jdou po břehu s ním, pískajíce a všemožně gestikulujíce. A najednou šlus! Pískot i gestikulace naráz ustaly, pánové se uklidněně vracejí. Že by Pepík byl už u břehu? Či že se ztišily vlny? Ale co vás nemá! To jen proud Pepíka zanesl za pomyslnou čáru jejich rajonu. Teď mají vystaráno, ten potencionální utopenec už není jejich. To, že Pepík by je byl býval rád poslechl, ale že proud ho nemohl pustit z vody, to je vůbec nezajímá. Plavec ještě několik dlouhých minut bojuje s živlem, než se mu podaří dosáhnout dna. Unaveně se pak zcela bez zájmu hlídačů vrátí. Tak takhle to taky na Kubě chodí.

Ale zpět. Dnes se tedy šnorchlovat nedá, vyrážíme směrem do vnitrozemí. Matanzas je velké moderní město, odkud většina varaderských zaměstnanců denně dojíždí za prací. Dostáváme se tam po dálnici, kde utrpíme menší šok. Dálnice protíná skoro celý ostrov, vždyť jsme se po ní najeli něco kilometrů, přesto tento jediný kousíček Varadereo - Matanzas, což je asi 35km, se platí. Je zde najednou klasická platička. Blížíme se k jednomu z turniketů, když tu na nás okolní auta zběsile troubí a blikají, i úředník-výběrčí z boudy mává. Jsme z toho dost vyjukaní, ale hned nám bleskne: musíme do pruhu pro cizince!!!! Ten je vypečený, tady se platí jenom cucy. Ostatní jsou pro místní, ti dávají pesos. Za 2 papírky nás pouštějí do města.

V Matanzas žije cca 127 000 obyvatel a jedná se o průmyslový přístav. Za normálních okolností se sem turisti moc nehrnou, a dobře vědí proč. Staré centrum je sice milounké, ale velmi malé – úzké uličky s miniaturními chodníky, brána, nábřeží a kostel. Přístav je plný nákladních lodí, kde převažují tankery s ropou. Když se dostanete na vyvýšenou městskou část, uvidíte prstenec čoudících komínů, který město svírá. Pravda, na předměstí rostou nové pláže a jakoby náznak kolonády, ale bylo zima, nikde se nikdo samozřejmě nekoupal, tak náš dojem z města je dost ponurý.

Po krátké procházce míříme z města ven, do údolí Valle del Yumurí. Proč zrovna sem? Jednak nevíme co s časem, jednak se chceme podívat na venkov, kam nejezdí turisti, jednak se nám líbí zvukomalebný název a v neposlední řadě jsme si přečetli smutnou pověst. Mluví o krásné dívce, kterou chtěl otec skrývat před světem. Proroctví pravilo, že vesnici postihne pohroma, pokud se jeho dcera zamiluje do neznámého cizince. Jak jistě tušíte, stalo se. Avšak láska netrvala dlouho. Země se otřásla v základech, pohoří Matanzas se rozevřelo a nově vzniklou soutěskou začala proudit divoká voda, která s sebou vzala celou vesnici včetně obou mladých milenců. Poslední, co dívka zvolala, než se nad ní zavřela voda, bylo Yu muri - zemřu…..

A tak projíždíme smutným údolím, které je však moc pěkné, krásně zelené a samozřejmě absolutně neznačené. Silničky se zužují, zužují, až najednou jsme na polní cestě, nikde nikdo. Popojedeme ještě kousek a tu nějaká jakoby náves s nudícími se dvěma strejdy. Apaticky nám ukážou, že jsme zbloudili - kolikrát už), a my otáčíme. Začínáme mít všichni dost žízeň, přece jenom nejsme na objevování venkova příliš vybaveni. A tak s jazykem na vestě si představujeme, že narazíme na hospodu či nějaké občerstvení. A taky že jo!!!! Na jedné pusté křižovatce zcela absurdně stojí bouda s nápisem tienda – krámek. Hurá, koupíme nějakou vodu!! Nepřejte si vidět, jaký pohled se nám naskytl: špinavý pult, silná, zpocená a nerudná prodavačka, tři velké nádoby s nějakou tekutinou a kolem hejna much. Brrrrrrrr, to radši umřeme žízní. Zatím ale do smrti ještě daleko, a tak jedeme dál. Byla bych nespravedlivá, kdybych nepřiznala, že údolí je opravdu pěkné. Sem tam někdo na koni či vozejku. Hurá, hotel!! Ale jako už tolikrát: je zavřený, renovuje se, nikde však ani stopa po dělníkovi či nějaké lopatě. Hlídač nám naznačuje, že dál je nějaký krám. A má naštěstí pravdu.

Polodlouhý nízký barák se pro nás později stává synonymem obchodu na Kubě. Krám je rozdělen na dvě části: v jedné čtvrtině je místnůstka, kde vládne mladík v bílé košili a kravatě, zápolí s počítačem a za zády v zaprášených regálech vystavené zboží, co hrdlo ráčí: od Persilu až po jemně ovadlé dortíky. V rohu velká lednice s chladným pivem!! Není co řešit! Ale je, nebojte. Zde se pivo asi moc nenakupuje, neboť pro mladíka je obrovský problém najít otvírák. Nedočkaví kluci se už rozhodovali, že snad láhvi urazí hrdlo)) Ale dobrá věc se podařila a my si spokojeni můžeme v klidu prohlédnout zbytek nízké budovy. Ve zbylých třech čtvrtinách se rozkládá krám domorodý. Naskýtá se nám pohled, který už důvěrně známe, přesto v kontrastu s výše uvedeným působí dost hrozivě: za pultem chlapík v gumákách a velkých špinavých montérkách. Velí jedné velké pochroumané a různě prohýbané váze, na které váží snad jen vzduch, neboť v regálech má pouze úhledně naskládané cigarety a krabičky sirek, na pultě pak vajíčka. Je mi záhadou, komu vejce prodává, když slepice se tady peleší pravidelně u každého stavení. A nejen tady, za nohu přivázaného kohouta jsme viděli i v centru Havany. A ve zbytku krámu lelkují nějací strejdové, kteří si nás zvědavě prohlížejí, a dál už jen hvízdá průvan. Určitě nemusím dodávat, že u bílé košile se platí cucy, zatímco u gumáků musíte mít kubánské pesos. Tak na tenhle paradox snad nikdy nezapomeneme.

Posilněni chladným pivem pak odcházíme prozkoumat okolí. Cestou natrefíme na jakési družstvo, kde u cesty vystavují známá hesla podporující morálku pracujícího lidu: Vítězství bude naše, Jdeme pouze vpřed a podobné ptákoviny, které jsme u nás naštěstí hodně rychle zapomněli. Přátelíme se se zvířaty, například Pepíka láká prase na provázku, Libor zase objevuje koně, který přivázán u keřů se tak zamotal, že se nemůže ani pohnout. Řešíme dilema, jak smutného vězně osvobodit. Naštěstí jede kolem spřežení s asi čtyřmi mladíky. Hulákáme na ně, gestikulujeme, ukazujeme na koně. Smějí se, nereagují. Až po chvíli se dovtípí. Zastavují a jeden z nich běží k nám a za našeho napjatého pozorování a bezeslovného povzbuzování koně vyprostí. Hurá, máme dobrý skutek, vylepšili jsme si zase o trochu auru, jak říká Admirál.

A tak se couráme, couráme, až nám pomalu vyhladovělo. Nebudeme pokoušet osud nákupem ve zdejším shopu, a tak se tedy vracíme. Dobrodružství pomalu končí, pokud se nedá nazvat dobrodružstvím Liborova snaha spotřebovat úplně poslední kapičku benzínu. Pro Pepíka, který má rád ve všem pořádek a vše si raději jistí dvakrát, než aby zůstal na holičkách nepřipraven, to byl vskutku silný adrenalin. Ale nakonec jsme dojeli v pořádku, auto vrátili, zálohu dostali zpátky a slečna se s námi mile rozloučila.



 
Příbuzné odkazy
· Více o Kuba 2006
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Kuba 2006:
Zátoka sviní


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Kuba 2006

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy