Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Mexiko 2003 Palenque
PoslalPepik v Wednesday, 13. October 2004 @ 22:55:22 CEST
Přispěno Pepik

Po strastiplné cestě nás milé a příjemné městečko Palenque nepřivítalo zrovna přátelsky. Autobus nás vyplivl do tmy tmoucí unavené, zcela bez chuti do života a s děsnou touhou po sprše a nějaké potravě. Okamžitě nás ovanul horký vítr: „Už je to tady, ta hrozná prádelna!“ zaúpěl Pepík. „Hurá, konečně teplo!“ zajásal Vašek. Rychle do taxíku a rovnou k hotelu, který jsme si předem vytipovali. Aha, městečko je malé, už po pěti minutách stavíme před moc pěkně vypadajícím hotelem – poměrně nový, voňavý. Naštěstí jsme už zkušení cestovatelé. Jediný volný pokoj si necháme ukázat, pěkně se zde rozhlédneme.....a hele! Jedno okno vede přímo do letního kina. Těsně před námi sedí řady diváků a chvějou se hrůzou, protože na plátně, jak jinak, běží hlučný horror. Ani chvilku jsme neváhali a pryč. Naštěstí, protože nazítří horror vystřídala diskotéka. V dalším hotelu nás zase vedou do již obsazeného pokoje. Zakotvili jsme až ve čtvrtém. Pacholík v recepci moc milý a přátelský, přesto přišla moje velká krize. Pokoj malinký, skříň ani polička žádná, vedro jak v tanku (klimatizaci nesnáším ani já, ani Vašek), postel sdílená s Pepíkem mrňavá, voda teče jenom studená, v koupelně se ani neotočím. Po blešárně minulého dne zase další hrůza! Ale já jsem statečná holka!! Zavřít oči, podívat se na dno láhve koňaku přes odšroubované hrdlo, párkrát polknout a je to! Svět i pokojík byl najednou snesitelnější. Kluci nic nepoznali, jen se divili, proč se pořád tak chichotám a jsem tak veselá, když jsme všichni hladoví a utahaní jako koně.

Ráno v restauraci na rohu k snídani pořád ještě výborná huevos se šunkou, ovoce, máslíčko, marmeláda a kávy, co hrdlo ráčí. Taxík a vzhůru do turistické rachoty.

Ruiny Palenque, starobylého města založeného kolem roku 100 př.n.let., patří k nejzajímavějším v Mexiku. Přesně tak, jak o tom mluvili naši přátelé Freďáci. Uprostřed tropické džungle, asi 15 km od městečka Palenque se na rozloze cca 15 km² rozkládá asi 500 budov, z nichž valná většina leží pořád ještě v neprostupné džungli neodkryta. Dávné mayské náboženské středisko bylo opuštěné a v troskách už při příchodu Španělů, což jim ovšem nijak nevadilo zničit alespoň to, co zde zůstalo. Palenque nejvíce vzkvétalo mezi lety 600 až 700 n. let., město vyrostlo do slávy za vlády krále Pakala, který vládl od svých dětských let a dožil se věku 80 let. Během Pakalova kralování bylo v Palenque postaveno mnoho budov, včetně Templo de las Inscripciones – Chrám nápisů. Svůj název stavba dostala díky největšímu známému souboru hieroglyfických textů týkajících se lidí i bohů. Dodnes nejsou všechny nápisy ještě rozluštěny. Z celé stavby zbylo torzo vysoké asi 25 metrů v podobě pyramidy s obdélníkovým půdorysem. Na vrcholové plošině je chrámek, který kdysi možná sloužil k astronomickým pozorováním. Jeho střecha nese zbytky zvláštní mřížovité konstrukce, jež byla více než 10 metrů vysoká. Podobné chrámky se nacházejí i na dalších mayských stavbách a jejich smysl je neznámý. V roce 1949 si jeden mexický archeolog všiml, že jeden z kvádrů vrcholové plošiny je vlastně tajným vstupem do nitra pyramidy. Po jeho odstranění a uvolnění závalů v chodbě pod ním se vědci ocitli před trojúhelníkovitými dveřmi. Za nimi byl sarkofág krytý několikatunovým kamenným víkem a pod ním zbytky lidského těla. Z nápisů na stěnách se archeologové dozvěděli, že člověk v rakvi je právě Pakal. Obrovskou záhadu pak představuje víko rakve. Je na něm jemně vypracovaný reliéf znázorňující lidskou postavu obklopenou objekty, které si lze vykládat různými způsoby. Dokonce ani renomovaní archeologové nejsou ve výkladu zajedno. Zatímco podle jedněch zobrazený muž leží na obětním oltáři, podle druhých jde o boha kukuřice. Nám se však ze všeho nejvíce zdála pravděpodobná verze třetí, stejně jako většině expertů, – jedná se o samotného vládce Pakala zobrazeného při své posmrtné cestě na věčnost. Pokud vezmete za své tuto hypotézu, je to pouze začátek celé záhady. Při bližším zkoumání reliéfu totiž objevíte, že muž leží v něčem, co ze všeho nejvíce připomíná kokpit nějaké rakety, letadla či miniponorky. V přední části „kokpitu“ lze spatřit složité ornamenty velmi podobné přístrojům na palubní desce. Muž v ruce svírá cosi jako páku a nohou se opírá o pedál. Jeho poloha a výraz tváře přitom ze všeho nejvíc připomínají jezdce na silném motocyklu. Postava upřeně hledí do plochy, kterou má těsně před obličejem a kde by mohla něco vidět jen pomocí obrazovky či periskopu. Příď stroje více než nápadně připomíná ústí turbínového motoru moderních nadzvukových letounů, zatímco na zádi je znázorněno cosi velmi podobného tryskám....... Rozum skutečně zůstává stát, neboť polonahý Pakal v typickém mayském úboru jen stěží mohl spatřit nebo snad i řídit takovýto stroj. Ale co když vzpomínka na jakési létající stroje přetrvávala v myšlenkách starých Mayů a nakonec se vtělila do mayských představ o cestě na onen svět? Nespatřili snad kdysi obyvatelé Mexika podobné stroje, na kterých mimozemšťané či jiná vyspělá civilizace navštěvovala naši planetu? Bylo by to zcela logické vysvětlení. Zemřelý vládce pak odlétá na nebesa bájným strojem mystických bohů. Určitě nejsme sami, kdo podobnému vysvětlení věří, neboť celý prostor před Chrámem nápisů, stejně jako každý stánek se suvenýry, je zaplněn kresbami, rytinami či řezbami tajemného reliéfu z Pakalovy hrobky. A určitě nejsme sami, komu Pakal visí doma na zdi, aby připomínal, jak málo toho o historii a vývoji lidstva vlastně víme. Jisté však je, že okolo roku 900 Mayové z neznámých důvodů opustili svá města a zbytky jejich civilizace později ovládli krvelační Toltékové. Po příchodu Evropanů zkázu jejich odkazu definitivně dokončili křesťanští fanatikové.

Procházeli jsme se s davy turistů po udržovaných cestičkách, vylezli na jednu z pyramid a poté s několika málo zvědavci se vypravili dále do hlubin džungle. Pokud chcete vidět několikatunové kamenné víko z Pakalovy hrobky, zde ho nenajdete. Musíte se zastavit v Antropologickém muzeu v Mexiku. Stejně asi budete zklamaní, reliéf je díky zubu času dost nezřetelný, raději se spokojte s představami a s malbami na upomínkových předmětech. Dále od hlavního turistického ruchu je k vidění symbióza ruin a vegetace, rovnoměrně a pravidelně udržovaná. Ruiny sice zarůstají bující vegetací, ale zcela nenásilně je vždy někdo poloobnaží, opraví a zrestauruje. Tam, kde džungle nad ruinami vede, tam jsme se neodvážili, ani jsme nevěděli, kde hledat. Vstupenka do ruin platí také do místního muzea, nutno se jen zapsat de evidence návštěv.

A po krásně stráveném dopoledni – je vždy lepší na ruiny hned ráno, kvůli polednímu slunci a odpolednímu vedru – zpět do městečka Palenque. Ani nevíme, jak se ocitáme v minibusu, který staví na cestě od ruin do městečka všude, kde jdou nějací turisté. Na nádraží hledáme taxíka, aby nás odvezl na další zajímavosti ve zdejším kraji. Poprvé v Mexiku je hledání náročné. Tam, kde je větší koncentrace turistů, jsou taxikáři domluveni a ceny jsou vyšší, než je normálně v Mexiku zvykem. Pepík se samozřejmě nechtěl dát, ale asi po půl hodině jsme ho s Vaškem přemluvili, vzali předraženého a bohužel nikterak sympatického taxikáře a vyrazili za odpoledním poznáním.

Taxikář nás nejprve odvezl do asi 20 km vzdálené lokality, kde padá řeka Río z výšky 35 metrů. Vodopády Misol – Ha končí v širokém přírodním bazénu obklopeném bujnou tropickou vegetací. Po úzké kluzké stezce se lze dostat až do malé jeskyňky pod vodopád, takže jste sice navlhčení, ale získáte iluzi, že stojíte přímo ve vodopádu. Voda se s obrovským rachotem před vámi padá a v bazénku vře a točí se ve velkém víru. Na vodopády stejně jako na další přírodní zajímavosti se zde platí. Avšak co si navykly zdejší děti, to nemá obdoby. Přes silnice vedoucí k vodopádům natahují špagáty, leckde dost silné, nutí šoféry zastavovat a hned žebrají nebo nabízejí cosi ke koupi – banány, placky, oříšky, pomeranče, suvenýry. Jedná se o sport dost nebezpečný. Provazy drží v ruce a k šoférům jsou dost nesmlouvaví. Náš profík se však s nimi moc nepáral, provázky projížděl velkou rychlostí, až jsem strachy zavírala oči. Šofér se také neustále hlásil vysílačkou, každý náš pohyb byl sledován. Kdyby to bylo na začátku naší anabáze, byli bychom dost vyděšení, takhle jsme naopak byli rádi, že jsme pod kontrolou.

Asi 30 km od Palenque je další přírodní zajímavost, vodopády Agua Azul. Daleko větší turistická atrakce, kam jezdí rodiny s dětmi na víkend. Vodopády jsou obklopené džunglí a vytvářejí množství jezírek s teplou vodou. Ve stáncích lemujících cestičky se prodávají různí Pakalové, Indiáni, pohledy, pyramidy, šátky a množství dalších tretek. Mají tady i svou specialitu - sýrové, čerstvě uplácané sýrové placky pečené na grilu, které prodávají na každém kroku. Voní báječně a pokud sníte jednu, je to velký kulinářský zážitek. Jedna neublížila, neublíží ani další, řekl si Pepík. Těch šest, co snědl, mu skutečně neublížilo, ale pěkně mu zrychlily krok a břichabol na sebe dlouho čekat nenechal. Strávili jsem tam asi 2 hodiny, kluci si dokonce i zaplavali. Koupat se zde smí jen na doporučených místech, protože proud řeky je velmi silný a malé pomníčky, připomínající neopatrné nešťastníky, jsou výmluvnější než tabulky se zákazy koupání. I tady hodně prodávajících dětí. Že jsou stejné jako děti všude jinde jsme se přesvědčili, když malé dívčině s krásnýma velkýma tmavýma očima jsem dala peníz, ale ušmudlané pomeranče jsem nechtěla. Peníze sbalila, balíček zboží bleskově zahodila a hned k mámě. Měla prodáno, měla hotovo. Jestlipak si potom mohla jít hrát......

Večer na pokoji, s kterým už jsem dávno smířená, velmi zajímavý zážitek. Než se všichni vystřídáme v koupelně, pod záminkou výuky španělštiny si pouštíme televizi. Je neděle, na jednom z programů běží corrida. Už několikrát jsme si na ulici všimli, že pokud je fotbal nebo corrida, život běží zpomaleně, někde se zastaví vůbec, obchody jdou stranou. Ten večer jsme se nakazili i my. Fascinující podívaná, byť jen na obrazovce. Reportéři zápas komentují stejně jako u nás hokej či fotbal, toreadoři se předvádějí, publikum bouří. Atmosféra zabíjení strhla i nás, po chvilce sledování jsme měli pocit, že začínáme rozumět pravidlům a začali jsme hlavním aktérům „radit“ a různě kibicovat. Nejvyšší čas se zvednout a jít se podívat do večerního města. Ale corrida v reálu, to musí být opravdu velký zážitek. Předsevzali jsme si, že jakmile na našem putování na ni narazíme, váhat nebudeme. Bohužel, ač jsme se všude ptali, štěstí jsme neměli. Takže pokud budete mít možnost vy, a to zvláště v neděli a ve velkých městech, neváhejte.

Noční maloměsto má svůj půvab. Minimum turistů, ti jsou ubytováni většinou v hotelech přímo u ruin, poklidná a nevzrušivá atmosféra. Na zokalíčku tržnice s blbůstkama, později jsme často vzpomínali – byly zde vůbec nejlevnější a nejvkusnější suvenýry z celé země. V krámcích spoustu moderních krásných kalhot, krámky otevřené do noci. Gurmán Pepík už opět vyhládlý, zatáhl nás, jak už je jeho zvykem, do místní zcela plné restaurace. Starý cestovatelský trik – jez jen tam, kde je plno. I tentokrát se nám toto pravidlo osvědčilo. Jídelna se specializovala na tacos, který dělali na mnoho způsobů – se zeleninou, s ovocem, na sladko i na ostro, s různými druhy masa i zcela vegetariánské – bez masa. Opravdu skvostné, dokonce jsme si mohli i naproti v krámě koupit pivo a dopřávat si potěšení ze zde zakázaného alkoholu. Vašek tacos pojal jako překrm, večer jsme tedy zakončili v příjemné hospůdce na rohu, naproti poště.

Tady je nutno se zmínit o mexických poštách, což je jedna z nepříjemných mexických skutečností. Pošt – correos – je hodně málo, jsou státní a úředníci budou pravděpodobně málo placeni. Jinak by neměli tak málo otevřeno, nebyli tak laxní, tak pomalí a lhostejní. Najít poštu je unikum, najít otevřenou poštu je skoro nemožné. A proč jsme se o to pokoušeli, když pohledů se všude nabízelo mraky? Pohledů ano, ale známky většinou jenom na poště a poštovní schránka, to by se Wolker divil, na každém rohu ulice skutečně nebyla. Takže když schránka, určitě ne známka, a když náhodou někde známka, určitě ne schránka a pošta zavřená. Najít vše v jednom místě se podařilo pouze Vaškovi a pouze v San Cristobalu – neváhal a měl vystaráno. Pro mne nepoučitelnou se pohledy pro naše blízké staly velkým stresem. A tak zde před samozřejmě zavřenou poštou jsem s velkou úlevou narvala své užmoulané pohledy do rezavé a nevábně vyhlížející rádobyschránky a teprve později mi došlo, že sice jsem se trápení zbavila, ale schránka z pravidelného vybírání pošty moc opotřebovaná nebyla. A tak jsem trnula, zda se pohledů někdo dočká. Pozlobili mě, Mexikánci. Teprve po čtrnáctidenním pobytu doma mi známí postupně začali nahlašovat příchod pozdravů. Poslední přišel těsně před Vánoci – asi po čtyřech týdnech.



 
Příbuzné odkazy
· Více o Mexiko 2003
· Novinky od Pepik


Nejčtenější článek o Mexiko 2003:
Závěr - Mexiko 2003


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.6
Hlasů: 5


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Mexiko 2003

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.06 Sekundy