Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 9 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Kuba 2006 Jak cestovali Hanča s Vincim Novotní
Poslalpepik v Tuesday, 09. January 2007 @ 20:55:24 CET
Přispěno pepik

Vincent a Hanka Novotných na Kubě

Návštěva Kuby pro nás byla obrovským zážitkem. Při myšlence na Kubu se nám ihned vybaví stará auta, monumentální, i když rozpadlé havanské domy, přísný policejní dohled, při jakémkoli „obchodování“ abnormální snaha oklamat turistu, bouřlivá povaha Kubánců, teplé počasí, komunismus, jaký „východní Evropa“ nezná a v neposlední řadě kraťoučké sukně školních uniforem.

Během naší cesty jsme s překvapením zjistili, že každý cizinec vnímá Kubu zcela rozdílně. Někteří oceňují nekonečné písečné pláže, které lemuje nádherně modrý Atlantický oceán či Karibik, hudebníci se nemohou vyposlouchat rytmické kubánské hudby, na dobrodruhy čeká na každém rohu překvapení, svůj ráj zde najdou také potápěči a ten, kdo se rád dohaduje o cenách a smlouvá i při koupi vody nebude chtít z Kuby odjet. Nicméně nejvíce se pokochají oči a to bez rozdílu národnosti pohlaví či věku. Nádherná flora, která je bohatá po celém ostrově se opravdu nedá přehlédnout. A co více, s teplým počasím a častým sluníčkem se daří i místním obyvatelům. Muži neskrývají svá vypracovaná těla (nejspíše díky namáhavé práci na poli) a ženy své vnady dávají na obdiv výstředním oblečením, které ovšem díky silnému nedostatku zboží na Kubě není zrovna různorodé. Převládají krátké sukně, tílka, na které je potřeba polovička materiálu než na ta evropská, a tzv. „kabarety“, punčošky vhodné do kabaretu. Na Kubě jsme neviděli obézního člověka a to možná také díky tomu, že Kubánci prostě neumí vařit. Pěkně vypadající ryby, saláty, maso, špagety a dokonce ani rýže, nic není ochucené. Místní bonbóny a sladkosti bychom svým dětem nedaly snad ani za trest.

Po pátrání, jak a za jakých finančních podmínek poznat Kubu jsme překvapivě zjistili, že nejvýhodnější je využít nabídek cestovní kanceláře a rovnou se přihlásit do programu „all inclusive“. Cena zájezdu překročila cenu letenky přibližně o 200 EURO na jednoho. Navíc jsme s pomocí táty našli zájezd, ve kterém byla 4 dny Havana a zbytek turistické Varadero, což je kromě turistického nadstandardu také výhodná pozice pro další cestování. Jak jsem tedy strávili naše dny očekávané dovolené.

1. den

Let trval 11,5 hodin. Unaveným nám připadá, že vystupujeme na plovárně, kde zapomněli vypnout teplou sprchu. Jedeme autobusem a nevycházíme z údivu: lidé postávají na ulici, čekající, až je někdo sveze, stará auta, silnice ozdobená palmami a pestrými květy. Hotel vypadá levněji, ale postel a sprchu tam mají – hurá do sprchy a těším se pod veliké prostěradlo, které nahrazuje peřinu. To bych na Kubě nesměla být s Vincentem, který mě hned žene do města. Jako novomanželka poslouchám a už jsem před hotelem, kde ožívám nadšením poznat večerní Havanu. Po slavném Malecomu míříme do centra. Zklamání přišlo ihned, nesvítí světla (nebyla to porucha, prostě nejsou prostředky na pouliční osvětlení), obava z postranních uliček, kde se to jen černá vlnící se chůzí. Domy jako by na nás měly spadnout, jdeme pro pivo do prvního obchodu. Tam se anglicky se domlouváme, Kubánci lámavě odpovídají, než se ovšem dovíme, že prodavač studoval v Maďarsku. Vincent okamžitě přechází do Maďarštiny, prodavač milý a my jsme rádi, že na Kubě jsou lidé, kteří dobře poznají Evropu. Po prvním ochutnání místního piva Bukanera máme dobrou nálada a vydáváme se hlouběji do města. Neustále na nás někdo volá „hola, where are you from“? Nadšení atmosférou města a komunikativními lidmi hrdě kráčíme dál. Potkáváme mladý pár, jež nás láká na „salsa“…“my, friend, good price“…“party“. A už nás mají. Následujeme je a pak jsme si uvědomili, že vcházíme do tmavé uličky. První pivo vyprchalo, navzájem souhlasíme, že „tam už ne“. Přátelsky se s přáteli loučíme a před podáním ruky souhlasíme, že koupíme mléko pro jejich baby. V obchodě kupujeme mléko, které ihned předáváme a prcháme směrem k hotelu. Ještě jsem se stačili ohlédnout a prodavačka milému páru mění mléko za dobře vychlazené pivko. To pro dnešek stačilo a hurá do prostorné postele.

2. den

Konečně poznat Havanu. Snídaně, které pořad nejsme přejedení, kanapky (polsky sendvič) do ubrousku s sebou, nezapomenout Lonely Planet, nabyté foťáky a kamery, dobrou náladu, sraz v recepci s Arturem a Dorotkou a v bezpečnější čtyřce vyrážíme za dobrodružstvím. Ale kam, ptáme se a koukáme po sobě. Vinci se chopil slova a s pečlivě nastudovanou Lonely Planet nás přes Malecom vede do centra. Za světla je vše veselejší. Kluci zastavují u každého auta, holky je trpělivě fotí. Po hodině zjistíme, že jsme „dobyli“ cele skromné a poměrně zničené, i když plné života, centrum. Prošli jsme Malecom a Prado, viděli Capitolio, jakousi kopii washingtonského Bílého domu, víme kde jsou muzea. Cestou na vlakové nádraží (kam se poděly vlaky?) poznáváme skutečný trh. Kubánci hulákají jeden přes druhého, nerozumíme ani slovo, jednou rukou s křečovitě svíráme veškerou evropskou vymoženost, druhou rukou vyměněné peníze CUC(ky). Polští přátelé se zdráhají, ale nemají čas, protože Vincent už je v davu a sbíhají se mu sliny nad ananasem. S „tvrdou měnou“ CUC naštěstí nemáme problém ani s angličtinou. Když jsou peníze, řeč už je vedlejší, zjistili jsme. Za CUC jsme dostali místní Pesos, které ovšem během celého dalšího pobytu nedokážeme nikde udat. Malinkaté dva ananasy (cca 1 CUC) vypadaly pěkně, ale sladce nechutnali. Na trhu dále kupuje doutníky, které si vychutnává každý správný Kubánec. Konečně trh s masem, který jsme si málem spletli s královstvím much nás přesvědčil, že bychom měli pokračovat dál v poznávání města. Vydáváme se na klidnější prohlídku Partagos, slavné fabriky na doutníky (vstup 10 CUC/osoba) činné od roku 1845. Byla to jedna z nejzajímavějších návštěv naší dovolené. Kubánci jsou na své doutníky patřičně hrdí a opravdu si na nich nechávají záležet. Nakoupili jsme v místní značkové prodejně a ouhle. Plni dojmu vycházíme z fabriky a už nás má další. „Cigars“…“my friend“…“originál“…“good price“. Tak se na ně jdeme podívat. Ocitli jsme se v bytě s jednou skříni a židlí. Prohlížíme, čucháme, hrajeme si na odborníky a kupujeme. Již jsme věděli, že zaměstnanci každé fabriky doutníky kradou a pak je prodávají. Tihle profíci měli ukradené dokonce i paragony a razítka, aby chudák turista neměl přes hranice problém. Uff, to byl zážitek, každou chvíli jsem měla pocit, že nám dají nůž na krk a budeme se muset vzdát přinejmenším jednoho z našeho svatebního daru – kamery. Ale dobře to dopadlo, doutníky jsou opravdu jako z obchodu a s úsměvem vycházíme. Posilníme se kanapkami, vínkem a dnes v pořadí již čtvrtým Bukanérem. Odpoledne nás Vincent vede do další částí hlučné a smradlavé (co do těch svých amerik tankují?) Havany. Tato část je zapsaná v UNESCO. V oblíbeném baru Hemingwaye La Bodeguita del Medio se osvěžujeme mojitem, daiquiri a živou kubánskou hudbou. Následujeme všechny turisty a prohlížíme Plaza de la Catedral, Plaza de Armas, Plaza Vieja a Plaza de San Francisco. Opravy a dotace z UNESCO jsou znát, vše se zdá být fotogeničtější a lépe obyvatelné. Jako správní turisté nakupujeme suvenýry. Pěkný obraz v Košicích určitě vystaví Vinciho mamka i sestra Vikina. Za stmívání se ozývají žaludky a rychle hledáme restaurace. Je nám jasné, že za tmy nic nenajdeme. Hled jsme zažehnali v restauraci menší pizzou a langustou. Konečný účet nás ale překvapil, Artur se nedá a uhádal minus 7 CUC! Zase nás chtěli okrást, tentokrát jsme se ale nedali. Unavení, ale zcela naplnění (ovšem ani pizzou ani rybou) se vracíme do hotelu. Před hotelem s taxikářem domlouváme výlet na další den – Viñales a Piñal del Rio. Vlastní auto si půjčit zatím netroufáme a s místními autobusy bychom se mohli vrátit klidně i za týden. Vlaky jsme ještě neviděli.

3. den

Přidali se k nám kluci Brejchovi z Turska a v šesti nasedáme do klimatizovaného a prostorného Peugeota. Řidič mluví anglicky, máme štěstí. Za předem domluvenou cenu 150 CUC se vydáváme za dalším poznáním. Cestou z okénka sledujeme provoz, ale je minimální. Na Kubě jezdí strašně málo aut, každý Kubánec to zdůvodní jejich cenou – jsou drahá. Proto nemají zácpy, ale kolaps v dopravě záhy poznáváme. Linkové autobusy ani vlaky pořádně nefungují a tak se lidé přepravují, jak se dá. Na korbě náklaďáku, stopem, na koni! či pěšky. Vše pečlivě zachycujeme na kameru. Neunikne nám ani rozruch pod každým mostem. Tam totiž stojí policisté a usmyslují si, kdo jede rychle či nemá auto v pořádku. Radary na Kubě totiž nemají, zato z policistů a jejich bílých aut značky lada má každý strach. Kromě turisty. Stále usměvavý taxikář nám zastavuje u malinké chatičky, kde se prý suší tabák. Nenápadně do kabelky schovávám jeden usušený list. Místo je přeplněno turisty, proto než nám stačí vnutit pohledy či předraženou zmrzlinu, jsme pryč. Další zastávka je již ve Viñales, překrásně zeleném údolím, kde se pěstují listy pro nejkvalitnější kubánské doutníky. Náš taxikář, již nesvůj z naší zvídavosti, se nechce našim fotografováním přírody dlouho zdržovat a zastaví až u „Indian Cave“, další turistické pasti. Je to běžná přírodní jeskyně, kterých je na Slovensku nespočet. Poslušně sedáme do lodiček a pozdějí zvídaví kluci na býka. Povinně fotíme a jedeme dál. Další atrakce jsou slavné malby na skalách, které domorodci vytvořili ještě před Kolumbem. Další zastávka přes taxikářův nemilý údiv je Piñal del Rio. Prý jsme Piñal neměli domluvené. Zase nás někdo chce okrást. Piñal je malé provinční městečko, ale příjemná změna po hlučné Havaně. Jsme snad jediní turisté a hned máme spoustu kamarádů. „My friend“...“cigars“…„salsa“…“good price“ neustále slyšíme. Fotíme, kupujeme nezbytné CD s kubánskou hudbou a setkáváme se s opět usměvavým taxikářem. Po dalších 2,5 hodinách jízdy se hladoví ocitáme před hotelem, taxikář nedostane ani Cucek spropitného a utíkáme na večeři do sousední restaurace, kde jsme se překvapivě dobře najedli a nechtěli nás okrást! V dobré náladě a unavení končíme v oblíbené posteli. Musíme se dobře vyspat, čeká nás ještě jeden den v Havaně.

4. den

Na snídani se zkušeně vyhýbáme dobře vypadajícím, ale neochuceným potravinám. Balíme kanapky a vyrážíme na poslední havanskou štaci. Dnes nás čeká Malecom na druhou stranu, čtvrť Miramar, nákupní centrum Paseo, největší hřbitov, Fidelovo oblíbené Náměstí revoluce, muzeum rumu a snad i večerní zábava ve slavné „Cassa de la Musica“. Tak jdeme na to. Procházku po Malecomu nám znepříjemňuje silný vítr. Nevadí, posilníme se Bucanerem, které stále chutná dobře. Objevujeme další trh, tentokrát s dřevěnými „blbostmi“. Bezva, můžeme koupit magnet na lednici, který si mamka přála. Jdeme dál a nasáváme atmosféru nedělní Havany. Nákupní centrum Paseo nenabízí nic než šedé a pro nás již nudné kubánské zboží. Ale pozor, našli jsme potraviny, kde měli vše, co si Evropan v běžných potravinách může přát. Nicméně ceny jsou i pro nás příliš vysoké a tak se těšíme na své kanapky ze snídaně. Cestou na hřbitov míjíme přísně hlídanou americkou politickou sekci a vzápětí také americkou ambasádu. Ta nás upřímně rozesmála. Je to polorozpadlý malý domeček, na který Američané určitě nejsou pyšní. Jejich omluvou je evidentní nefunkčnost ambasády. Hřbitov je hřbitov, nic zvláštního, tak využíváme klidu a loupeme uvařená vajíčka ze snídaně. Náměstí revoluce je obrovské, ale nenabízí nic, co by zvlášť zaujalo naší pozornost. Je to místo, které slouží propagandě, přehlídkám a oslavování režimu. V naší paměti, taková větší Letná. Fotíme nenápadně, protože to se nesmí a sedáme do taxíku, který nás veze do muzea rumu, slavného Havana Club. Vstup je 5 CUC i s ochutnávkou  tak fajn, platíme a čekáme na oslňující prohlídku. Ale byla krátká a pro holky zcela nezajímavá. Kluci ocenili alespoň vláčkový model, který byl vypracovaný do posledního detailu. Ochutnávka fajn, rumík pošimral pomalu prázdný žaludek. Zpět do hotelu si nenecháme ujet klasickou ameriku, která měla nápis „taxi“. Za obrovského rámusu a královského pohodlí velikého vozu se zastavujeme před hotelem. Odpočinout, převléknout a otrkaní do noční Havany. Polští přátelé měli zpoždění a my objevujeme Bucanero maxi – ještě silnější Bucanero. Stačily nám každému čtyři a už bylo veselo. Mezi jednotlivými plechovkami jsme zjistili, že Cassa de la Musica večer nemá program. No nic. Jdeme na večeři, opět tam, kde neokrádají a dobře vaří a chceme najít salsa klub. Ale ouha, chtějí po nás ohromné vstupné, nechceme se nechat okrádat, tak jdeme stejně již unavení po zajedených Bucanérech do hotelu. Pomalu se chystáme na přesun do Varadera.

5. den

Ráno stíháme poslední procházku po Malecomu, snažíme si zapamatovat vlny bijící o pobřeží a svěží ranní vzduch. Odpoledne jsme již v klasickém turistickém hotelu na Varaderu, ale vyrážíme hned na pláž. Počasí na koupání moc není, ale dostali jsme bílé náramky, které jsme již nesundali, protože díky nim nám nalévali a dobře vařili. Rum a míchané nápoje první den chutnaly tak dobře, že nám při koupání se v oceánu ani zima nevadila. Hodně jsme se nasmáli, natrhali kokosy, za pomoci domorodců vypili kokosovou šťávu. Poznáváme také zaměstnance Georgie, kterému jsme slíbili návštěvu jeho zítřejší narozeninové oslavy. Po večeři jsme usnuli jako neviňátka. Až ráno Vinci zjišťuje, že někde ztratil plavky. Snad vypadly z balkonu a teď slouží šťastnému Kubánci, který je našel.

6. den

Ráno s ustupující bolestí hlavy hladoví pospícháme na snídani. Artur s Dorotkou se na nás již usmívají. Nabíráme vše, co se nabízí, ne vše ovšem sníme. Žaludky jsou příjemně naplněné, po kávičce o hlavě ani nevíme, jdeme shánět pronájem auta na další dva dny. Auto jsme našli, za dobrou cenu a nedaleko hotelu. To se musí oslavit. Veselí Kubánští zaměstnanci hotelu nás po včerejšku již znají a beze slova nalévají to, co nám chutná. Po vydatném obědu se vydáváme za narozeninovou párty nedaleko hotelu. Vítá nás pěkný domek, vůně pečeného masa, řev, smích, dobrá nálada. Mezi místními jsme jako pěst na oko, ale zároveň atrakce. Vinciho navedou ke stolu a už má v ruce kostky z domina. Naproti němu Artur, mají hrát jako spoluhráči. Řev, smích, prohra Evropanů. Nevadí, další partie..ale na ty, kteří domino hráli již v kolébce nemáme. Po další prohře chlapci zahlíží na maso. A opravdu, chutná výborně, je vynikající. Na obchod s masem bez ledniček a s nekonečným množstvím much jsme raději zapomněli. Tučné maso prolíváme chutným rumem. Mňam, ale stačilo, jdeme do zpět do hotelu, zítra nás čeká dlouhá cesta. Přebíráme auto a už se těšíme na další dobrodružství mimo turistické komplexy.

7. den

Na snídani s sebou balíme kromě vařených vajíček vše, co se dá. Ještě jsme totiž neviděli seriózní obchod s potravinami. Důkladně zásobeni vyrážíme na cestu. Volantu se chopí Artur, mapy Vinci. Oba svůj úkol plní na jedničku a nevzdají se ho až do odevzdání auta. My s Dorotkou plníme povinnosti pěkných a usměvavých manželek. Také se nám daří. Neznačené, často děravé cesty plné koňských potahů, chodců a stopařů zvládáme s přehledem. V nouzi se ptáme. První hodný Kubánec cestu vysvětluje s takovým nasazením a pečlivě, že mu to trvá rozhodně déle než minutu. Gracias, zavřeme okénko a propukneme ve smích. Nikdo mu nerozuměl. Přesto Vinci vyrozuměl „semaforo“ a z jeho rukou vyčetl, že máme odbočit do leva. Tak cestu hledáme celou dobu, funguje to. Zastavujeme až u krokodýlí farmy. Super podívaná, krokodýlu bylo nespočet, zkameněle se slunili i reagovali na naši provokaci házení kartonu. Jsme rádi, že jsme to viděli, je to zajímavé a už do žádné další farmy nemusíme. Po cestě vidíme první a poslední jedoucí vlak. Další zastávka Zátoka sviní, Karibik. Kluci vytahují neoprény, šnorchle, ploutve a návnadu ze snídaně. S překvapením stačí pár minut a již jsou zpátky na pláži. „To vše už jsme viděli v Egyptě“, nechají se slyšet. Artur řadí za jedna a vyrážíme do Cienfuegos, naší další zastávky. Malé městečko, turistu aby hledal lupou, dlážděná promenáda, pěkný přístav ovšem s pár kocábkami, které jsou prý pro rybolov. Takovou lodí by snad pohrdl i Forest Gump na začátku své krevetí kariéry. Ale na neblahobytné Kubě byly tyto lodě nadstandardem. Za strážení auta dostal dobrovolník 0,5 CUC(ků). Bezstarostně se tedy vracíme k hlídanému autu a jedeme dál, až do dnešního cíle –Trinidadu. Po hodině hledání a smlouvání najdeme útulné, čisté a cenově dostupné ubytování v soukromém penzionu. Ano, Kubánci mohou podnikat, platí ovšem vysoké daně. Nicméně se jim to vyplatí a ti, kteří podnikají, ať již s pronajímáním vlastních příbytků či s dřevěnými figurky, se mají lépe. Trinidad chráněný UNESCem si nás svými malými barevnými domečky a dlážděnými ulicemi ihned získává. Po pár fotkách již sedíme nad Bucanérem a vínkem. Hurá, číšník nás neokradl. Zhluboka dýcháme pusou, ušima a očima, nemůžeme se nabažit místní atmosféry. Spát jdeme s předsevzetím, že ráno brzy vstáváme, abychom zastihli probouzející se městečko.

8. den

Ranní Trinidad nezklamal, vidíme školáky utíkající do školy, pracující do práce (na Kubě je asi 5% nezaměstnanost) otevírají se obchody, stánky se zaplňují zbožím, rozbíhají se továrny a startují první auta. Naštěstí my do práce ještě nemusíme, tak sedáme do autíčka a ptáme se po Sancti Spritus. Auto nám zde hlídají za 1 CUC, je to další malé městečko. Už nám to splývá. Pěkná promenáda, náměstí, trh, krátké sukně, hluk. Tak kupujeme alespoň hrací suvenýry, pod stromečkem bude mít Vincent starší radost. V autě hledáme cestu z města. V městečku Santa Clara se nám nenabízí hlídač auta. Nevadí, stejně je to poslední zastávka. Ale Kubánci to nevědí a kradou nám znak Hyundai z kufru, jak zjišťujeme po návratu k autu. Santa Clara nás překvapila živým vystoupením mladých tanečníků a zpěváků na hlavním náměstí. Něco úžasného. Už víme, proč synonymum Kuby je tanec. Oni to opravdu umí. Tanec a hudba s podtextem sexu nikoho neuráží. Na chvíli se necháme unést uměním a vracíme se k autu bez znaku. Santa Clara je také slavná vystavenými vlaky, které prý vykolejil Che Guevara a dobyl tak Kubu. Náš těšící se „strojar“ je ale z vlaků zklamaný. Za prohlídku po nás chtějí peníze, přitom zrezivělé vagony toho vůbec nejsou hodné. Nic nedáme, rychle alespoň fotíme a jedeme zpět do Varadera. Hbitou jízdou a skvělou navigací jsme ve Varaderu v předstihu, jedeme alespoň na konec poloostrova. Hotely, hotely, golfové hřiště, hotely, marina, hotely. Varadero je proti pravé Kubě nuda. Stejně jsme rádi, že ukradeného znaku si majitel nevšiml, vracíme klíčky a už kmitáme mezi švédskými stoly. Přejedení a plní zážitků zapíjíme vínkem. Spokojení usínáme v bezpečných prostorách hotelu. Zítra nás čeká pláž, počasí se umoudřilo a konečně nám budou doma věřit, že jsme byli u moře.

9. den

Počasí tak moudré není, proto pospícháme na pláž, než začne pršet. Raději se ani nemažu, přese se musím opálit. Kluci jsou chvíli hodní, trpí naše čtení časopisů a klid. Potom ale přišli na šlapací lodičku a už jsou někde na moři, kde vidíme jenom konečky jejich šnorchlů. Z průzkumu se vrátili s předsevzetím. Není možné, že je kolem Kuby tak málo ryb, musíme hlouběji. Tak hledáme výhodné potápění. Nevadí ani to, že Vinci zapomněl potápěčský průkaz doma. Potápění domluveno s klukem, který slavil narozeniny společně s Georgem. Teď jsme si uvědomili, že George jsme již neviděli a až do konce pobytu jsme neměli to štěstí se potkat. Snad ho za velké přátelství s turisty z hotelu nevyhodili. Den zapíjíme rumem, kolou a vínkem.

10. den

Moře se bouří, potápění padá. Ach jo. Domlouváme se na další den, snad už to tentokrát vyjde. Je zamračeno, výborné podmínky pro procházku po Varaderu. Aspoň nám vytráví. Odpoledne na pláži, volejbal a zasloužený odpočinek.

11. den

Potápění opravdu vyšlo. Naše milé muže nám odvážejí autobusem do Zátoky sviní, tam je nejlepší potápění a klidné moře. Ve Varaderu se dnes potápět z bezpečnostních důvodů nedá. S Dorotkou vzorně máváme a než autobus zmizí za druhou zatáčkou, ležíme na pláži. Dorotka pečlivě odpočívá, já se raduji ze slané a teplé vody. Již pečlivě pokrývám pokožku nezbytnými faktory a pravidelně chodím pro tekutiny (nevadí, že jsou alkoholické). Další dvě hodiny hraji volejbal a vracím se k opálené Dorotce. Máme spoustu kamarádů, „I am married“ nezabírá, „no problem“, se smíchem odpovídají opálení Kubánci. My se ale těšíme na své dobrodruhy a jdeme na ně se zapadajícím sluníčkem čekat do hotelu. Konečně se vrací. Na rozzářeném Vincentovi poznám již ve dveřích, že se jednalo o nezapomenutelný zážitek. Hloubka 25 metrů je prý úžasná, ryby se neschovávaly, korály se vystavovaly a neutajily se jim ani podmořské jeskyně. Uff, jsou zdraví a ještě k tomu pyšní na svůj výkon. Jdeme na večeři a sledujeme pravidelný program pro turisty – kubánskou show, tentokrát přišel i kouzelník a za asistence hbitých Kubánek nám předváděl své zdařilé kousky. V přední řadě s uznáním oceňujeme jeho um potleskem. Něco šeptám Dorotce a při dalším pohledu na podium mi zamrzl úsměv na rtech. V pestře zelené košili se tam Vinci vlní s kouzelníkovou Kubánkou. Vybrali si ho. Kouzelník měl zrovna v ruce bič. Co s ním budou dělat? Najednou nebylo ani světlo, pouze zapálený papír v každé z Vincentových rukou. Mrsknutím biče už nebylo ani toho ohně. Ruce zůstaly celé. Uff. Ale to není konec, další papírek má v puse. Zatahuje břicho, mrsk a kouzelníkovi se podařilo oheň uhasit a to bez jakéhokoli zranění rozklepaného Vinciho. Teď už se opravdu vrátil vedle mne. S patřičným obdivem byl pak Vinci slavný mezi ostatními turisty.

12. – 14. den

Hrajeme volejbal, jíme to, co nám chutná, pijeme poměrně chutné vínko, rum již s mírou. Seznamujeme se s dalšími rekreanty a prostě dovolenkujeme přesně podle prospektu. Let a cesta domů proběhla bez problémů.

Vinciho poznámka na konec

Slnecna krajina s priemernou teplotou 28C, pravdepodobne s velkými loziskami ropy. To znamena pohodovy život na ulici plny tanca, spevu a a dobrej nalady. Komunisticky rezim, ktory umožňuje kubancom byvat, jest, vzdělávat sa a uzdravovat (zdravotna starostlivost je na vysokej urovni) sa za darmo.Sikovny su bohaty a ti nešikovný maju co jest a kde byvat.V porovnani s inymi krajinami v karibske oblasti a v inych statoch světa s tymto podnebím sa maju tito ludia dobře. Na druhej strane nesloboda a policajna kontrola na kazdom kroku nie je prijemna , ale zase na druhej strane nizka kriminalita je prijemna a clovek sa moze pohybovat medzi horkokrvnymi Kubancami aj vecer prip. v noci po 2milionovej Havane, bez obav.

Sme velmi radi ze sme zazili Kubu este za “fidela“, a dufame ze ked sa rezim bude menit ,tak sa bude menit s ohladom na ludi, ktory nepoznaju ozajstny hlad a biedu.

Doplňující informace:

Účastníci zájezdu:

Vincent a Hanka Novotných

Noví kamarádi: Artur a Dorotka Palicki

Datum:

7.-22. prosince, 2006 (výborný termín, předvánoční stres nám tak byli cizí) odlet z německého Leipzigu

Cestovní kancelář: Rudolf Reisen, Letecká společnost: LTU

Hotely:

V Havaně: Deuaville: na evropské poměry horší průměr hotelu, snídaně již druhý den nechutnala. Cena bez cestovní kanceláře: cca 70 CUC

Varadero: Sun Beach: jídlo – váha doma ukazuje o 5 kil více. Cena bez cestovní kanceláře: cca 80 CUC

Časový rozdíl:

Oproti Praze a Košicím +6 hodin

Jídlo: Kubánská kuchyně nás neoslovila. Neumí ochucovat. Převládají ryby, luštěniny, vepřové maso, výjimečně hovězí. Z ovoce banány, pomeranče. Hodně zelí a okurky. Váhová bilance: +4 kilo

Navštívená místa

Havana - Viñales - Piñal del Rio – Varadero –– Zátoka sviní –– Cienfuegos – Trinidad – Sancti Spiritus Sancta Clara. Kvůli velikým vzdálenostem jsme nestihli jsme Siantago de Cuba a Guantanamo. Z naší části ostrova jsme však poznali vše, co turistický průvodce doporučuje.

Finance:

POZOR, na Kubě platí jednotné ceny a to jak pro obchod, kiosek či draze vypadající restauraci. I když je tedy v jídelním lístku uvedena cena za pivo 2 CUC, může se turista hádat a cenu 0,90 se vyjednat  Ovšem, kdo na to má pořad nervy  Měna: 1 CUC = 0,90 EURO 1 CUC = 23 Pesos (kubánská měna)

Některé ceny:

Jídlo a pití • Pivo Bucanero: 0,90 CUC

• Voda 1,5l: 0,70 CUC

• Coca-cola: 1 CUC

• Stolové víno: 2,5 CUC

• Ananas na trhu: 10 Pesos

• Mojito v baru: 3 CUC

• Daiquiri v baru: 3 CUC

• Večeře v restauraci: cca 15 CUC pro oba

Cestování:

• Půjčení auta: 155 CUC na dva dny i s benzínem – ujetá vzdálenost autem 700 km

• Hlídání auta ve městě: stačí 1 CUC na 3-4 hodiny

• Výlet taxi do Viñales a Piñal del Rio: 150 CUC na celý den pro šest lidí (vzdálenost od Havany 150 km, celkem najeto 300 km)

• Ubytování v soukromí: 20 CUC za pokoj (bez snídaně)

Vstupy: • Fabrika na doutníky: 10 CUC/ osoba

• Muzeum rumu: 5 CUC/osoba

• Indian Cave ve Viñales: 5 CUC/osoba

• Krokodýlí farma: 5 CUC/osoba

Další náklady: • Jednoduchý hřeben: 1 CUC

• Potápění: 70 CUC

Cestovní průvodce: Lonely Planet, jak jinak 

Tip pro samotné pány:

Pozor na pěkné Kubánky. Výlety, popíjení, večeře či myšlenku na vášnivou noc Vám rychle překazí místní policie. Prostituce je na Kubě trestným činem. Vás po mírném výslechu pustí zpět do hotelového ráje. Kubánka však mnohdy končí za mřížemi. Odvážnější potom musí hledat dál.



 
Příbuzné odkazy
· Více o Kuba 2006
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Kuba 2006:
Zátoka sviní


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.8
Hlasů: 5


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Kuba 2006

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy