Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Mexiko 2003 Valladolid
PoslalPepik v Wednesday, 13. October 2004 @ 22:50:32 CEST
Přispěno Pepik

Brzo ráno bez snídaně na nádraží, neboť nás čeká celodenní cestování až na poloostrov Yucatán, závěrečnou etapu naší mexické anabáze. Jedeme do Méridy, hlavního města státu Yucatán, kde dodnes žijí potomci Mayů. Jsou hrdí, že jsou Mexičané, ale ještě hrdější na to, že jsou Mayové. Přestože jsme byli upozorněni, že se zde samozřejmě nemluví anglicky, ale ani španělsky, pouze maysky, problémy s řečí jsme neměli. Pokaždé jsme mohli mluvit španělsky, dokonce Pepík se se svou chatrnou zásobou italských slovíček natolik rozmluvil, že se stal uznávaným spíkrem naší skupiny. V přímořských oblastech potom už můžeme bez problémů mluvit anglicky, tam zase vévodí Vašek. Po osmihodinovém cestování do Méridy jsme se impulzivně rozhodli, že „ty dvě hodiny do Valladolidu“ už to v autobuse také vydržíme. Dvouhodinovou přestávku na přestup jsem využili, abychom ve městě spořádali výborné kuře, a již za tmy jsme Méridu opouštěli. Bylo to pravděpodobně trochu ukvapené rozhodnutí, město určitě stojí za prohlídku, ale už jsme nějací znavení: denně vybalovat a zabalovat, hledat hotel, spát v různých blešárnách, které jsou si v podstatě podobné jako vejce vejci – nějak jsme toho měli plné zuby. A navíc Admirál měl neustále připraven bojový pokřik: Moře, moře, moře!

Ve Valladolidu opět stará známá písnička: hledání hotelu. Jsme unavení, ale tentokráte nehodláme jen tak podlehnout. Chceme tu strávit aspoň dvě noci, a tak vybíráme pečlivě. Městečko se nám zalíbí na první pohled: je na mexické poměry malinké, jen 53 000 obyvatel. Z nádraží jdeme do centra s bágly na zádech a na prsou pěšky. Odevzdaný a tolerantní Vašek čeká v recepci jednoho ubytovacího adepta a my mu předkládáme dvě varianty k rozhodnutí. Neváhá, volí skvěle. Drobní škudlilové pro tentokrát zvolili o něco dražší hotel Zací (dražší nakonec jen o 80 Kč na hlavu a noc), ale máme svůj první luxus! Velký pokoj, tři postele, klimatizace, velká koupelna, poličky, skříně, ramínka, v atriu krásného tichounkého hotelu bazén a považte! Přes ulici cervesárna – prodejna piva. To je v Mexiku absolutní špička. Pivo zde prodávají ve familly balení, což znamená 1,5 litru za cenu malé třetinky v hospodě. Láhve jsou vratné, takže ani nemusím dodávat, že cestička přes ulici byla brzo vyšlapaná a že pivo u bazénu chutnalo skvěle. A to jsme ještě nevěděli, že ráno u bazénu snídani podává krásná mladá mulatka s ještě krásnějším, v džínách obtaženým zadečkem, který zapříčinil, že se Vašek cpal k snídani vajíčky, i když už nám lezly krkem.

Ve Valladolidu definitivně odhazujeme džíny a dlouhé rukávy, je teplo, ba až vedro, které nás opustí až v letištní klimatizované hale v Cancúnu. Ve městě je velké čtvercové náměstí, tak podobné všem ostatním. Zdejší specialitou jsou lékárny. Je jich zde na deset krámků šest a prodávají v nich všechno možné, zvláště pití. Po krásných kalhotách ani vidu, zato hodně zapaterií – krámků s obuví. Tady už neváhám jako s kalhotami, na které bylo pořád dost času, a pro jistotu kupuju dvoje střevíčky, s kterými si pak v hotelu hraju na dámu. Hned večer v euforii ještě na pivo do hospůdky na rohu, která je plná a má typicky mexickou atmosféru. Sedíme na chodníku na křižovatce, po silnici neustále hlučící, troubící auta a motorky, v hospodě řve muzika. Pepík hlukem a smradem trpí, všichni místní včetně Vaška, jenž s rozkoší pozoruje mladíky producírující se na drahých a silných strojích, velmi spokojení.

Městečko Valladolid je relativně malé, velmi příjemné místo, kde není příliš turistů a kde vládne poklidná atmosféra. Připadalo nám, že lidé zde žijící jsou svým způsobem na své město hrdí, že jsou sebevědomí a pohodoví. Mimo jiné jsme na pomníku na radnici objevili vedle různých obrazů i nápis: Valladolid: město-hrdina, o hrdinském městě se dozvíte i ve zdejším kulturním domě nebo v muzeu. Jeho historie je velmi zajímavá a dokládá, z jakých kořenů se formovala mentalita zdejších obyvatel. Původně bylo město mayským obřadním centrem – Zací (odtud i jméno našeho hotelu). V 16. století jej dobyli Španělé, kteří zde vystavěli nové město podle obvyklého koloniálního projektu. Mayové této oblasti však poté trpěli krutým vykořisťováním, byli zotročeni nucenou prací pro velkostatkáře. V 19. století vládcové v Yucatánu, který byl poměrně bohatý, zatoužili po samostatnosti a nezávislosti na Mexiku. Proto vyzbrojili mayské zemědělce jako místní milice. Jakmile se však domorodci naučili zacházet s evropskými zbraněmi, obrátili je proti svým utlačovatelům a vypukla tzv. válka kast. Začala v r. 1847 právě ve Valladolidu, kde Mayové trpěli nejvíce. Mayští rebelové rychle získali nad městem kontrolu a povstání se bleskově rozšířilo na celý poloostrov. Během méně než jednoho roku vyhnali mayští revolucionáři své utiskovatele ze všech částí Yucatánu s výjimkou Méridy a opevněného města Campeche. Ve chvíli, kdy se už yucatánský guvernér chystal opustit Méridu, uviděli povstalci každoroční rojení okřídlených mravenců. V mayské mytologii se kukuřice (základ života) musí začít sázet, jakmile se objeví první okřídlení mravenci. Pokud by se setba odložila, urazil by se Chac, bůh deště, a odpověděl by suchy. A tak povstalci nechali války a šli domů sázet kukuřici. To dalo vládnoucí třídě čas na přeskupení sil a získání pomoci. Odplata byla velmi nelítostná. mezi lety 1848 až 1855 se indiánská populace Yucatánu zmenšila na polovinu.

Ve městě zůstáváme tři noci, důvěrně se obeznamujeme se zdejšími obchodníky, výbornou pekárnou i na ulici grilovanými kuřaty. Navštěvujeme také městskou cenotu, která je ovšem špinavá a za návštěvu ani nestojí, ale je umístěna v pěkném parku, kde je i malá ZOO.



 
Příbuzné odkazy
· Více o Mexiko 2003
· Novinky od Pepik


Nejčtenější článek o Mexiko 2003:
Závěr - Mexiko 2003


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.33
Hlasů: 3


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Mexiko 2003

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy