Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Cyklovýlety Francie 2006 - Provence
Poslalpepik v Thursday, 08. June 2006 @ 22:24:50 CEST
Přispěno pepik

Provence 2OO6

První květnový týden jsme letos strávili ve společnosti cestovní kanceláře Intertrans Plzeň. Hned v úvodu podotýkám, že mě Intertrans neplatí, ani mi nedává žádné bonusy či výhody. Upozorňuji na to předem, protože se vám možná bude zdát, že vystupuji jako jejich agent. A to tedy v žádném případě. S cestovkou jsme jeli poprvé, průvodkyni Nikol jsme vůbec neznali. Avšak týden, který jsme měli možnost strávit s ní a s celým jejím týmem, se stal jedním velkým zážitkem. Ale popořadě.

V září loňského roku se naše cykloparta rozhodla, že vyrazí na kole za hranice nejen všedních dnů, ale i fakticky. Volba padla na slunnou sladkou Francii, a protože po létě jsme byli rozježdění „mistři světa“, furiantsky jsme zvolili sice malebnou, ale také nádherně zvlněnou Provence. Hořkost našeho rozhodnutí jsme začali pociťovat většinou po pažravých Vánocích, kdy kila letěla nahoru a nepřímou úměrou pak naše podzimní forma dolů. Nejednomu z nás zhořkla novoroční předsevzetí, neboť jsme si naordinovali trénink, trénink a zase trénink. A že ho bylo potřeba! Nutno ale říct, že ať už spinning, nebo první cyklokilometry ještě na sněhu, vše jsme zúročili a připravili se perfektně.

Nikol pro nás měla připravený úžasný program, který vyhovoval jak natrénovaným jedincům-Jelínkům (naši partu doplnili mimo jiné i sportovci s dresem cyklosport Jelínek, kteří se stali symbolem nezdolných a vytrénovaných jedinců), tak i našemu středoevropskému cyklistickému průměru, stejně jako těm, kteří si novoroční předsevzetí jaksi zapomněli dát ))

Jeli jsme celkem pět etap, přičemž určitě nejzajímavější byla trasa na Mont Ventoux. Hora vysoká 1 909 metrů se stává občas cílem etapy Tour de France a své jméno přeložené jako „Větrná“ nedostala nadarmo. Pokud ji chcete zdolat, nejlépe je nastoupit z městečka Sault a stoupat a stoupat. Prvních 22,5 km jedete krásným borovicovým hájem sice do kopce, ale příjemného, voňavého. Hodina pravdy začíná až od restaurace Chalet Reynard, odkud se již stoupá opravdu, ale opravdu strmě nahoru. A do toho samozřejmě vítr, žádná borovice, jen ten čumící vrchol se vám neustále vysmívá a namlouvá vám, že už opravdu nemůžete, že musíte slézt a kolo potupně tlačit.

My jsme tušili, že bude zle, a tak jsme nic neošidili. Z kempu vyrážíme autobusem v půl šesté ráno, abychom se nahoru dostali ještě před pravidelným poledním větrem. Vytvořili jsme několik malých výkonnostních skupinek a s urputným výrazem jsme nahoru vyjeli všichni, kteří jsme si to předsevzali. Nutno pochválit větrné vrcholové družstvo, které se skládalo z věkového průměru cca 50 let (Marcelko, neboj, průměr neúměrně zvyšuje Pepík ), kterého provázeli Jirka, Marcelka, Květa a Šárka. Tohle družstvo opravdu překvapilo a mimo očekávání se nahoru propracovalo v čelních pozicích (před nimi pouze někteří z Jelínků a pár nadupané mládeže. Absolutní prvenství však patří Péťovi, který měl sice špatný úvod, hned v první etapě se ztratil, ale Mont Ventoux zdolal v úžasném tempu a jako první. Gratulujeme!!!!

Nahoru jsme dojeli tak brzo, že ani vrcholová hospoda nebyla ještě otevřena, o razítko jsme museli škemrat, když už někteří nevydrželi studené větry a spustili se dolů na chatu, kde jsme se oddávali zaslouženému odpočinku formou pivečka, kafíčka a někteří i vínečka.

Tam se také zformovala skupina vítězů-pokořitelů Větrné hory. A odtud vyrazil peleton domnívající se, že dnes už máme hotovo. Nikol slibovala cca 60 km pouze dolů či po rovině. Ano, to si teď už zasloužíme. Ale mysleli jsme si to jen my, nikoliv pánbůh. Spouštíme se, spouštíme až staneme nad kaňonem Nesque. Kocháme se vyhlídkou, těšíme se na romantický sjezd. Užili jsme ho však pouhé 4km (bohudíky že ne více). Poté se dozvídáme, že je na konci zavřený a zcela neprůchodný (pokud se tam letos chystáte, nepodceňujte značky ve městečku…., které tuto skutečnost nesměle avizují..). My se nechali nachytat, a tak musíme zařadit zpátečku, v mysli se přeorientovat na další a další stoupání místo sladkého sjezdu a makat a makat. Nutno přiznat, že Nikol nabízela autobus, který pro odpadlíky přijede, ale to by bylo hoooodně zbabělé. Místo toho zatínáme zuby (proklínání si necháváme každý pro sebe) a vydáváme se na cca 20km objížďku. Tady by měla vést Tour de France, aby ti hoši viděli, co to je stoupání!!!!!! Rveme kola nahoru skoro do pravého úhlu, pot z nás řine, nastoupané kilometry z rána na náladě a pohodě nepřidají…. Snad jen Míra s Marcelkou kopec údajně vyjeli-já je však neviděla… Spinning nespínink, takhle natrénováno nemůže mít nikdo! Konec dobrý, všechno dobré, pochvalovala si Nikol, která se přiznala, že měla obavy, co s námi tak brzo odpoledne bude dělat, když jsme Větrnou zdolali tak brzo. Faktem zůstává, že do autobusu se jí svalili zcela podle původního časového harmonogramu vyplivané trosky, unavené, ale šťastné. Jak by také ne, po celkem 94 km, z čehož většina bylo stoupání…

Odměnou byla návštěva výrobny vína, kde byla samozřejmě ochutnávka, jež nás tak naladila, že Frantíkům kšeft jen kvetl. Jediné negativum této etapy spočívalo ve skutečnosti, že po takovém výkonu nebylo v lidských silách zrealizovat původně plánovanou oslavu dobytí Větrné hory. A že se na oslavu v kempu už připravovali!! Podařilo se nám totiž předchozí večer husarský kousek: vypít francouzskou hospodu, vyrvat majiteli kytaru a za jeho souhlasného přitakávání hrát a zpívat české i mezinárodní odrhovačky až do rozednění. „Tak veselou partu jsme tu ještě neměli,“ pravil onen roztomilý Francouz. Holanďanů jsme se na jejich mínění ptát nemohli, ti byli ještě více zhulákaní než my  A tak další očekávaný mejdan se odehrál až ke konci pobytu.

Zatím ale ještě nekončíme. Máme před sebou výlet do Arles a do národního parku Camarque, kde obdivujeme spoustu bílých koní a plachých plameňáků. V moři se koupou jen otrlí jedinci, neboť přece jen začátek května letos přál spíše lásce než teplé slané vodě. Poznali jsme také Avignon, vesničku Oppede, hrad markýze de Sade Lacoste, okrově zbarvené skály v Rousillonu, stejně jak toto malebné městečko. Navštívili jsme na kole klášter Sénanque i Fontaine de Vaucluse. Úžasná byla etapa v oblasti Ardeche, stejně jako v pohoří les Alpilles. Do foťáků se nám vešel i poslední den navštívený Pont du Gard.

Nevím, zda mám popisovat, jak naše zdravé jádro vedené Pepíkem zabloudilo…. Z původně nešťastně zvolené cesty (po krásných chvílích v hospůdce) se stal jeden z vrcholů a nezapomenutelných zážitků. Jak by se také mohlo zapomenout na hodiny, kdy jsme rvali kola do strmého kopce, nikde ani noha, jen šutry, ticho a krásná příroda. Začalo to jednoduše a nenápadně: nikomu z nás se nechtělo jet nahoru k dalšímu ze zdejších četných hradů. Pokračovalo to zajímavě: na dotyčný hrad shlížíme sezhora a cesta v nenávratnu. My se ale nevzdáme!!! Tvrdohlavě razíme dopředu, aniž bychom měli jistotu, že se ještě někdy s Nikol setkáme. Optimismu nám nalili protijdoucí veselí důchodci, kteří se radostně usmívali v představě, že až se přehoupneme přes vrchol, nutně se musíme rozbít, protože na kole, to tady tudy tedy určitě nepůjde….My to samozřejmě zvládli, i když pěšmo. Orvaní od ostružin, klopýtáme po šutrech, nalháváme si, jak je to krásné. Pouze Jirka s Péťou a Romanem důchodce pokořili a přískokama tu hrůzu sjeli….. no, nevím, jestli se tomu dá říkat sjezd, spíše kaskadérský hazard. Když jsme pak dole po asi třech hodinách stanuli opět na asfaltu, málem jsme ho radostí zlíbali. A hned se oklepáme a pějeme ódy na úžasný a jedinečný zážitek….. Musíme poradit Nikol, aby sem nasměrovala další mlaskouny, ať si také užijí. Ale bez ironie, tahle etapa se nám fakt povedla.

A abych nezapomněla na ubytování: jednička s hvězdičkou!!!! Malebný kemp u městečka Gordes, kde v olivovém háji byly umístěny nové, sice jednoduché, ale čisťounké a prakticky a velmi pohodlně zařízené chatičky. V každé po dvou ložnicích, příslušenství a kuchyňce, nutno také připomenout terásku s úžasným výhledem na okolní krajinu. Odtud jsme dvakrát vyjížděli, jinak jsme nejprve popojeli autobusem a pak vyráželi na kole. Přívěs na kola super, naskládat je tam všechny nebyl problém. Dokonce se tam vešli i vysmívaní „košíkáři“, kteří však získali vážnost hned po zdolání Mont Ventoux. Výkřiky „vy snad nejedete na cyklovýlet, ale na nákup“, se po etapě pravdy už nikdy neopakovaly…. V kempu je k dispozici také bazén, i zde se však koupali jen ti otrlí, ostatní dávali přednost krásně horké sprše..

V ceně zájezdu bylo také pojištění, to však mělo vadu na kráse. Nikol upozorňovala, že se nevztahuje na osoby podnapilé. A tak hodně často se stávalo, že jsme jezdili nepojištění, někteří z nás se odpojistili již hned ráno  . Naštěstí stáli při nás všichni andělé strážní, a tak mimo několika defektů-přetržený řetěz a pár propíchlých gum, se nic nestalo. Štěstí totiž přeje připraveným a na nepojistitelné akce naše parta trénuje vlastně celý rok.

A co na závěr? V celkem pěti etapách jsme najeli cca 350 km, úžasné vzpomínky nám nikdo nevezme. Byla to jedna z našich nejkrásnějších společných dovolených. Nejlepším důkazem výše uvedených řádek je to, že hned na zpáteční cestě jsme začali plánovat další příští výlet. A s kým? No jasně, jedině s Intertransem a s naší Nikol.

Spontánně také vzniklo několik básní, které zcela jistě mohou soupeřit s poezií ruchovců či lumírovců, někde dokonce i romantiků či surrealistů. No, posuďte sami:

Tomáš Preisler:

Proč bych se do „Prováns“ vrátil?

Abych tu zem svým kolem hladil.

Prožili jsme tu nádherný čas - cyklostezky,

kamarádi a spoustu těžkých tras.

Našly se i zvlněné rovinky,

Pro mě to však byly těžké hodinky!

Šlapal jsem jak drak do pedálů,

přemýšlel jsem přitom o penálu.

Nikolka mně ale dala sílu,

Měl jsem v nohách dynamit i pilu.

Kolo jsem odhodil, šlapal pěšky,

řezal jsem všechno a bylo to těžký.

Kamarádi dobyli už cíle

a já vedu kolo - to není vůbec milé!

Byl to však nádherný týden

a chtěl bych říct všem lidem:

Tahle cestovka je fakt super,

s Kopaninou na všech zájezdech budem!

Ostatní se rádi přidají - z Plzně, Liberce i Vsetína,

budem jedna velká rodina!

Nastal čas, kdy jedem domu,

v autobusu nálada bez humoru.

Řidiči Karel, Martin dobří jsou,

bezpečně nás domů dovezou.

Teď už dělám tečku za svým rýmem,

potkáme se zase, před podzimem…

..........................................

Šárka Lyčková:

Zdolali jsme s Intertrans

všechno, co jsme chtěli

a v růžovém opojení

na starosti zapomněli.

Zdolali jsme s Intertrans

kus země jménem „Prováns“!

Stovku kilometrů v nohou,

to je něco pro nás!

Samé krásné zážitky,

zkušenost toť nová,

to vše pro nás připravila

Nikol Balounová!... levandulovááááá…

.............................................

Gábina Kamencová:

My jsme Valaši - jedna rodina,

na Provence a na Nikol

každý Valach vzpomíná!

Dokonce i Valašky mají Nikol rády!

Při vzpomínce na flašky a na kamarády.

Zaleskne se slza v oku

díky růžovému moku.

Právě padlo rozhodnutí:

Valaši se sem vrátí.

Příště ale místo vína

cyklistika nás schvátí!

.........................................

Irča a dětská chatka:

Je 1.máj, lásky čas…

A já poznávám Francii plnou krás…

Můj první pohled patřil „Prováns“ tobě

a já hned věděl, že budem patřit k sobě.

Teď ale odcházím s bolestí v srdci,

se slzami v očích, opouštím tě přeci.

Zůstáváš mou láskou

a musím ti řící sbohem.

Srdce mi to láme,

jsem sám se svým bolem…

..............................................

Luděk Tomášek : Báseň o „Prováns“ - made in Intertrans

Vědec jménem Nostradamus, to byl teda pěkný kus!

Předpověděl šibal jeden, velký žlutý autobus.

Ani z konstelace velkého vozíku

Nevytušil obsah toho busíku.

Už se valí z autobusu

lidé země Gambrinusu.

Východ, sever, Kopanina,

žádný kopec není dřina.

Ledy v řekách nevadí,

po pivu v nich dovádí.

Ventoux vzali jen tak bokem,

pak se zlili rosé mokem.

Pastis, víno - všechno v klusu,

už jsou zase v autobusu.

Pivo v Čechách už je volá:

Sbohem „Prováns“! Bylas skvělá!



 
Příbuzné odkazy
· Více o Cyklovýlety
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Cyklovýlety:
Naše oblíbená cyklotrasa - cca 70 km


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.85
Hlasů: 7


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Cyklovýlety

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.07 Sekundy