Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05 Puerta Natales, Torres del Paine
Poslalpepik v Wednesday, 18. January 2006 @ 21:52:14 CET
Přispěno pepik

Pokud si chcete tento překrásný Národní park užít tak, jak se má, nečtěte dál, nebo spíše se podívejte rovnou na naše doporučení. My jsme si park sice také užili, ono to ani jinak v té nádheře nejde, ale s obtížemi a velmi dobrodružně.

Cesta z Argentiny pohodlným autobusem byla super, byť jsme se opět kodrcali na štěrku. Pozorujeme však spoustu zvěře – lamy huanaco, pštrosy, ovce, koně, krávy – všechno pobíhá ve velkém prázdném prostoru volně, nebo spíše organizovaně volně. Stromů málo a když nějaký, opravdu hodně větry ošlehaný a nahnutý. Hranice do Chile překračujeme v pohodě, byť s asi hodinovým čekáním, neb celníci pečlivě pátrají ve všech zavazadlech nejen pod drogách, ale i po potravinách. Mladé Američanky pak nutí potupně odhodit, či do sebe nasoukat mandarinky. Já svačinu v pohodě provezla, i když si jí samozřejmě všimli. Asi měli strach, abych jim tam neumřela hlady :))) Jedeme do Puerta Natales, městečka, které se považuje za výchozí bod do parku. Nás hned u autobusu nahání babka (dostává za nás pěknou provizi, o kterou se málem serve s kolegyní), abychom jeli autobusem – odjíždí za dvě hodiny. Ale na nás si nepřijde, zkusíme jiné společnosti. Avšak konstatujeme, že ceny jsou vyrovnané všude. A tak uspokojeně za chvíli drandíme vstříc dalším zážitkům.

Torres del Paine je jeden z nejkrásnějších národních parků světa. Rozkládá se na 181 000 ha. Charakteristické pro toto území jsou vysoké granitové věže, tyčící se kolmo nad stepí do výšky 2800 a 3050 metrů. Doprovázejí je Cuernos del Paine, které dle staré pověsti vznikly, když zlý had Cai Cai na Torres del Paine přivolal povodeň, aby vyhubil tamější nepřátelský bojovný kmen. Když voda opadla, nejsilnější místní válečníky proměnil v kamenné sloupy. Dneska se tu vody nikdo nebojí, spíše ohně. Park byl vyhlášen v roce 1978 biosférickou rezervací a toto označení si určitě zaslouží.

Do parku přijíždíme večer – je zde několik zastávek, autobus se pomalu prázdní. Nám ale poradili krajané, které jsme náhodou potkali na jedné autobusové zastávce, že máme jet až na konečnou – Administracion. „Tam vozí turisty mikrobusama, ještě se o vás poperou....“ Jsme trošku rozpačití, když v autobuse zbudou vedle nás již jen tři lidé. Znejistíme, když na konečné vezmou své saky paky a zmizí v padajícím soumraku. Stojíme tam jako blbci. Nikde nikdo, až na starého správce parku, který mluví sice jen španělsky, ale zato nesrozumitelně. O spaní tady nemůže být ani řeči. Aby se nás zbavil, ukazuje na nedaleký hotel, který je však celý obsazený či rezervovaný. Se skřípěním zubů dáme na radu recepčního a dáváme poskokovi 12 000 pesos (cca 600 Kč), aby nás odvezl k dalšímu ubytování (asi 6 km). Horror končí v kempu, kde nám zapůjčili stan a karimatky (spacáky máme svoje). Na konci dne zápasíme s únavou stejně jako s mnoha kolíky, tyčemi, špagáty a plachtami stanu, u kterého ani nevíme, jak má postavený vypadat. Jak jsme staří, tak jsme blbí. Ale nutno podotknout, že humor nám nechybí ani v takovýchto situacích. Naštěstí (?) má Pepík dnes narozeniny, a tak vytahujeme prozřetelně ráno zakoupenou láhev vína, přikusujeme dobroty, které někdo zapomněl v autobusu (ještě, že jsme tam zůstali poslední, jinak bychom byli o hladu) a nálada je opět tam, co vždycky. Hodně zdraví a dlouhá léta, Pepíku!!!! Stan, byť několikrát přestavovaný, stojí, a my v úžasu hledíme na jeden z nejkrásnějších západů slunce. Šplháme nad kemp k jezeru a opět fotíme jak blázni, když se slunce sune za hrdé zasněžené štíty.

Ráno luxusní (spíše cenou než kvalitou: 5000 pesos) snídaně v prosklené, zcela prázdné (není se co divit) restauraci. Zimu z noci zahání horká káva, nálada opět stoupla. Lezeme na krásný mirador (vyhlídka), odkud s údivem pozorujeme přírodu, která nás nikdy nemůže omrzet: zasněžené vrcholky, dole zelený koberec posázený květinovými vzory, ledově modrá jezírka, smaragdově zasmušilé laguny, blankytná obloha s někdy uhrančivými, jindy lehounkými a plachými obláčky. K tomu až posvátné ničím nerušené ticho a křišťálově čistá voda, kterou všichni včetně nás pijou. Mne nejvíc fascinuje červeně rozkvetlý keř, s nímž se potkáváme na celé cestě. Víte, jak se nádherně fotí s pozadím zasněženého velikána? Odpoledne strávíme cestou na vodopády a další vyhlídku, dáváme siestu u nádherného opuštěného jezera – nikde nikdo, je slyšet pouze to ticho... A navečer pak zpět do Puerta Natales. Abych nezapomněla, i cesta autobusem po parku je úžasná. Spousta zvěře, mezi nimiž vynikají lamy guanaco, jichž je tu opravdu požehnaně. Viděli jsme i stáda nandu – druh pštrosa, labuťo-kachny, se správným názvem koskoroba. Údajně je tu 106 druhů ptáků – no my jich viděli hodně, nepočítali jsme. Zaujali nás hrdě a nevšímavě kroužící kondoři nebo sliční plameňáci. Zajímavostí jsou zde i datlové, kteří si staví svá hnízda přímo na zemi, protože jim tady vysoké stromy chybí.

Pozdě večer ve městě bereme první hotel, který se nám namane, o půlnoci se necháme vmanipulovat do restaurace, kde nutno přiznat výborně vaří, a zcela zničení se svalíme do postele, která už nájemníka měla nejednoho.

Doporučení: Pokud si chcete parku užít, musíte mít předem rozmyšlenou trasu, kterou půjdete, a zajištěné ubytování. Nebo se nejprve ubytujte v Puerta Natales, každý hotel či penzion vám cestu do parku zajistí (autobusy večer dokonce turisty k jednotlivým hotelům rozvážely), můžete si tam nechat nepotřebné věci, potřebné věci na táboření vám zase půjčí oni. Nebo si vezměte rovnou nějakou cestovku, která vás parkem proveze, ukáže vám miradory, i nějaký malý trek si budete moci udělat. Rozhodně nedejte na nějaké doporučení, že to nějak dopadne. Dopadne, ale mohlo by být lépe. Nám se sice moc s ubytováním nepoštěstilo, ale přesto pobyt v parku patří bezesporu mezi naše nejsilnější zážitky.


 
Příbuzné odkazy
· Více o Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05:
El Calafate, El Chalten


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.09 Sekundy