Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 3 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05 Punta Arenas, Ohňová země
Poslalpepik v Wednesday, 18. January 2006 @ 21:49:29 CET
Přispěno pepik

Pohodlným autobusem Fernadez (zdá se nám lepší než dosud užívaný Bus Sur, ale pozor, během cesty třikrát kontrolují lístky, takže nic nevyhazovat!!!) jsme za tři hodinky v nejjižnějším bodě našeho putování. Punta Arenas je příjemné městečko, kde strávíme tři dny, abychom se nadýchali patagonského vzduchu a užili si Magallanesova průplavu, na který se kluci-námořníci obzvláště těší. Vzhledem k tomu pečlivě vybíráme hotel. Tentokrát se strefuje Pepík, kterého zaujme velmi bohatě obdařená dáma: chlubí se jednak ženskými vnadami, ale i slušnou angličtinou. Nevím, co ho víc lákalo, každopádně nám nabídla celkem čisté a levné ubytování v Blue House – hostel za 5000 pesos na osobu i se solidní snídaní.

Punta Arenas s 121 000 obyvateli jsme vzali za své hned první den. Centrum díky širokým pravoúhlým ulicím je velmi přehledné a prostorné, snadně se zde zorientujete. Navíc tady jezdí collectivos, osobní auta s cedulí na střeše, která oznamuje, jakou trasu auto jezdí. Staví skoro všude, kde mávnete, je to velmi flexibilní a pohodlná, navíc levná (300 pesos) služba. Takže pěšky chodí po ulicích málo lidí. Srdce celého města tvoří veliký památník Magalhaesovi, prvnímu Evropanovi, který v roce 1520 tuto oblast navštívil a který také jako první prozkoumal průplav, jenž dodnes nese jeho jméno.

Opět jsme měli štěstí, většinu doby, kterou zde trávíme, je krásné slunečné počasí. Přesto lidé chodí v teplých bundách, tričko s krátkým rukávem lze spatřit pouze na mých společnících. Brzo jsem poznala proč. Počasí se dovede strašně rychle změnit, v tu ránu prší, fouká vítr. Jakmile jen na chvilku zajde sluníčko, je zima. Lidé jsou tedy navlečeni pořád stejně a nic je nemůže překvapit. Dle chytré knihy je město východiskem pro polární výpravy. Kniha nelže, jednu výpravu jsme tu potkali, a to zrovna česko-slovenskou. Několik stoprocentních chlapů tady čekalo na letadlo, které je má dovézt do Antarktidy. Našli jsme mezi nimi i Rudu Švaříčka (spíš si našel on nás), majitele cestovky Livingstone a velmi milého a příjemného společníka. Ještě teď držím palce, aby se kluci v pořádku vrátili domů.

Jeden den jsme se vydali na moře, konečně na kýžený Magallanes, a to malou kocábkou – motorovým člunem pro 10 lidí. Cestovce Solo expedition jsme zaplatili nekřesťanských 62 dolarů na osobu, aby nás s úsměvem ujistili, že pokud bude zítra špatné počasí – rozuměj vlny a vítr, nevyplujeme, nicméně část (!) peněz nám vrátí.... A ještě dáma s úsměvem prozradila, že na moři bude šílená zima, ať se teple oblékneme. Oblékli jsme se, byla. Foukalo naštěstí málo, vlny přijatelné, zážitek obrovský. A co jsme tedy zažili? Dostali jsme se na dva ostrůvky, přírodní rezervace. Na Isla Magdalenažije kolonie tučňáků, a to údajně 60 000. My je nepočítali, ale bylo jich opravdu hafo. Měli zrovna období kladení vajec, proto tam jezdí pouze jen ten jeden člun. Jakmile začne turistická sezona v prosinci, jezdí tam prý kde kdo. My tam byli sami a báječně si přítulná, milá a rozkošně nemotorná zvířátka užili. Byli jsme prý prima parta – kapitán člunu mluvil dobře anglicky, takže moji námořníci byli ve svém živlu. Dostali jsme navíc ještě prohlídku mořského miniakvaria. Na druhém ostrově, Isla Martha, žije zase kolonie lvounů. Zde nevystupujeme, jen s úžasem pozorujeme, jak velká a na pohled neohrabaná stvoření dokážou být ve vodě mrštná, rychlá a ladná. Hráli si jak děti, humor a optimismus z nich jen prýštil. Bylo mezi nimi i jedno velké bílé zvíře, průvodce z toho byl celý paf, to se tu prý běžně nevyskytuje, byla to údajně veliká náhoda. Nazýval ho capa de leopardo. Nejsme zoologové, tak jsme ho vyfotili a abychom potěšili kapitána, vyráželi obdivné zvuky – všichni: Australanka, Angličan, starší německý pár i dvě Skotky.

Další den jsme si na celý den najímáme taxíka. Máme jsme velké štěstí na sympatického sportovního čtyřicátníka. Mluvil sice jen španělsky, ale jeho přirozená inteligence naši chabou znalost tohoto krásného jazyka bez problémů dorovnala. Ukázal nám Puberto Hambre – Město hladu. Z města, které bylo jako první ve zdejších končinách založené španělskými kolonizátory v roce 1584, dnes už nezbylo nic, pouze památník a smutná historie. Zakladatel si totiž vybral moc špatné místo, a všechno obyvatelstvo pomřelo hlady. Druhý pokus obsadit tuto jižní oblast se již podařil, v roce 1843 byla vystavěna o kousek dál pevnost Fuerte Bulnes. Ani zde však kolonizátoři nevydrželi – poloha krásná, ale nechráněná, nedostatek pitné vody, kamenitá půda a nekvalitní pastviny je donutily, aby osídlení posunuli dále. Nicméně hlady nezemřeli, posléze si na nevlídné počasí a drsné životní podmínky zvykli. Dodnes jsou v pevnosti za plotem ze špičatých dřevěných sloupků k vidění pěkně udržované původní sruby, kaple, kasárna a ukázky lodiček a děl. Nejjižnějším bodem kontinentu je Mys Froward, 90 km jižně od Punta Arenas. Sem samozřejmě směřují naše myšlenky. Podle plánu brnkačka, podle našeho Hectora hrůza. Měl pravdu, autem se tam dojet nedalo, pouze pěšky, na to jsme však vůbec nebyli připraveni, ani vybaveni. A tak necháváme auto autem – nezamčené, jak je tu zvykem, a vydáváme se mysu kousek naproti. Prodírání se neprostupným lesem, houštinami, pralesem a močály, to bylo něco. To si nenechal ujít ani Hector. Zpočátku se mi jeho doprovod nelíbí: „Kdo se s ním bude pořád bavit?“ Ale nakonec jsme byli rádi. Byl milý, z nás nejmrštnější a nejsportovnější (nechci říkat nejmladší) a dělalo mu vyloženě potěšení, že si může protáhnout tělo. A navíc, abych to zkrátila, nebýt jeho, ještě tam možná bloudíme dodnes.....

Další den věnujeme návštěvě Ohňové země – Tiera del Fuego. Země ohňů se jí říká proto, že je tam pořád zima. Původní obyvatelé se pořád hřáli u otevřených ohňů, které údajně plály všude, měli je prý i na lodích. My ohně neměli, a velmi litovali. Pršelo, foukalo, byla zima. Nemáme čas na delší pobyt v této určitě zajímavé krajině, a tak volíme prozaicky trajekt. Collectivos dojedeme do přístavu a zjišťujeme, že nejsme zdaleka jediní turisté jedoucí do Ohňovky na otočku. Ve městě Porvenir žije přes 5 000 obyvatel a jsme šokováni, jaký je rozdíl mezi zdejšími lidmi a lidmi na chilské pevnině. Tam se oblékají střídmě, teple a účelně. Tady ještě střídměji, ještě účelněji a ještě tepleji. Domky nás zarazily svojí jednoduchostí a na první pohled malou izolační schopností – jako by byly všechny jen z lepenky. Auta většinou stará, ulice prázdné, opuštěné, autobusy a minibusy oprýskané. Každý se zná s každým, turisti jsou poznat na sto honů. Přesto nás tu nikdo neošidí, chovají se k nám velmi hezky. Největším zážitkem byla návštěva zdejšího muzea. Až tady jsme objevili, že nejvíce přistěhovalců se sem dostalo v roce 1879, kdy bylo nedaleko objeveno zlato. A světe, div se! Víte, jaká komunita tady byla největší? Chorvatská! Chorvati přijížděli za vidinou lepšího života, živili se lovem ryb a chovem ovcí. Dodnes je zde hodně nápisů slovanských, na hřbitovech spousta Miliců, Jankoviců, Simonoviců apod. Chorvati tady dokonce vydávali své noviny, starosta byl Chorvat, byly tu chorvatské školy. Dnes je prý většina zdejších obyvatel chorvatsko-chilského původu. V muzeu nás nejvíce vedle chorvatských reálií zaujaly fotografie původních obyvatel. Mezi jinými i kmen Ona, který zde v původním prostředí a ve svých primitivních, ale krásných životních podmínkách žil ještě v první polovině minulého století....

Jinak jsme v Punta Arenas odpočívali, hodně a dobře jedli (mimo jiné i bobra na několik způsobů) a bavili se levným internetem. Také navštěvujeme zdejší hřbitov, který se dost podobá bohatému hřbitovu v Buenos Aires – největší a nejkrásnější hrobky? S chorvatskými jmény. A zdejší muzeum je jedno z nejlepších, jaké jsme na svých cestách viděli. Lidé jsou velmi milí, přátelští, ale také velmi silní, spíše tlustí. A zvláště ti mladí. Kluci se domnívají, že je to dáno geneticky, aby se lépe bránili chladu, ale já si myslím, že spíš hodně mlsají. Bonbony se tu všude nabízejí zadarmo a ti původní domorodci, které jsme viděli na fotkách nahé na sněhu, tak ti tlustí vůbec nebyli!

Doporučení: Pokud hledáte čisté, levné a tiché ubytování kousek od centra, je možno vzít zavděk Blue Housem (5000 pesos za osobu – s příslušenstvím). Naháněči číhají na autobusovém nádraží u každého spoje, jinak vás tam odveze každý taxík. Pokud chcete po okolí taxíka, klidně zavolejte našeho Hectora – je moc milý, na celý den chtěl 20 000 pesos, věnoval se nám stoprocentně a to vůbec netušil, že mu kluci dají dost navíc. Jeho telefon: .... jeho telefon jsem bohužel někam založila, pokud ho ještě najdu, určitě doplním. Jestli se ale na něj doptáte (má jednoho syna), pozdravujte ho prosím od nás. Jestliže budete chtít jakékoli informace, moc se nám osvědčila kancelář Sernatour, kterou najdete na ulici Waldo Seguel. Nejlepší hospoda, kterou jsme našli, je La Luna na ulici O´Higgins. Tady mají mapu světa a při placení dostanete vlaječku, kterou můžete s datem či se vzkazem umístit tam, odkud pocházíte. Pravda, Evropa je tu jak ježek, ale my to vyřešili cílením na naši vlajku pod mapou. Najdete nás tam?


 
Příbuzné odkazy
· Více o Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05:
El Calafate, El Chalten


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.6
Hlasů: 5


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy