Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 5 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Mexiko 2003 Chichén Itzá
PoslalPepik v Wednesday, 13. October 2004 @ 22:45:17 CEST
Přispěno Pepik

Ráno autobusem asi za 40 minut do Chichén Itzá, největšího a nejslavnějšího komplexu pyramid na poloostrově Yucatan. Naleziště, které UNESCO zařadilo na seznam světového kulturního dědictví, je dokonale zachováno a upraveno. Původně mayské sídlo bylo založené a budované asi od roku 400 n. let. Přibližně po šest století prožívalo období hospodářského a kulturního rozkvětu. Potom sem pronikly cizí kmeny, jejichž vůdce, toltécký král Quetzalcoatl, který se v mayském jazyce nazývá Kukulcán, se Chichén Itzá zmocnil. Toltécká kultura splynula s mayskou, bojovní Toltékové, kteří město dobyli pravděpodobně na konci 10. století, přispěli Mayům více než jen svými architektonickými dovednostmi. Zavedli zde své ohavné rituály – barbarské krvavé lidské oběti. Kolem roku 1250 obyvatelé Chichén Itzá opustili a kdysi vzkvétající sídlo na staletí zahalila tropická vegetace. Když archeologové roku 1941 areál pod záplavou zeleně opustili, okouzlil amerického konzula, který území o čtrnáct let později koupil jako soukromou haciendu, aby tam mohl provádět na vlastní náklady, výkopy a výzkum.

Nejslavnější budovou v Chichén Itzá je Kukulkánův chrám, zvaný také El Castillo. Tato devítistupňová pyramida, jejíž strany měří 55 metrů a výška činí 30 metrů, názorně dokládá, jak dokonale ovládali Mayové kalendář. Na každé straně pyramidy vede 91 schodů k chrámu, který stojí nahoře. Když ke 364 schodům (91x 4 strany pyramidy) připočítáme schod před vchodem do chrámu, dostaneme počet dnů v roce. Dvaapadesát desek umístěných na bocích pyramidy představuje dvaapadesát týdnů v roce. A navíc během jarní a podzimní rovnodennosti vytváří světlo na straně severního schodiště řadu stínů, které napodobují plazení hada. V březnu had šplhá nahoru, v září dolů. Každý večer se prý iluze plazení hada vytváří uměle, vstupenky na naleziště platí i večer na tuto světelnou šou. My jsme se večer nezúčastnili, ale na pyramidu jsme samozřejmě vylezli. Po povinném fotografování jsme si všimli, že dole u paty stavby se tvoří minifrontička Francouzů. Od 11 hodin je totiž otevřen vnitřek pyramidy, kam se po zatuchlém a zavlhlém velmi příkrém schodišti s vysokými krkolomnými stupni můžete podívat. Příručky straší, že se jedná o klaustrofobický a nepříjemný zážitek. Přeháněli, i když do zpěvu nám ve vydýchaném vzduchu opravdu nebylo. A to jsme s šesti Francouzi před námi utvořili první dnešní skupinku. Návštěva stojí zato, uvnitř je k vidění Chac Mool, kamenná postava toltéckého původu, kterou jsme už viděli v Mexiku mnohokrát. Představuje muže v životní velikosti, který zpola leží na zádech, kolena má přitažená k tělu a tělo si opírá o lokty. Hlavu má otočenou doleva a pokrytou cylindrickou přilbou. Na břiše drží kamenný talíř. Do tohoto místa se prý ukládalo srdce vyrvané z těla živých lidských obětí. V zadní místnosti stojí červeně pomalovaný jaguáří trůn s vykládanýma očima a místy s nefrity, na kterém pravděpodobně sedával vládce a přijímal nabízenou oběť.

Velkým zážitkem pro nás bylo stanout na hřišti pro starobylou míčovou hru zvanou pelote. Hřiště, které je největší v Mexiku, je jedním ze zdejších osmi hřišť. Hrací plochu o rozměrech 85x35 metrů uzavírají po dvou stranách sedm metrů vysoké zdi, na nichž se na obou stranách nachází ve značné výšce velký kamenný kruh. Hrála proti sobě dvě družstva po sedmi hráčích. Zvítězilo to mužstvo, které jako první prohodilo těžký kaučukový míč kamenným kruhem. Nevypadá to jednoduše, ale úplně nemožné se nám to zdálo, když jsme si přečetli, že hráči nesměli při hře míč ani kopat, ani házet – nesměli používat ruce ani nohy – hráli pouze pomocí loktů, boků a kolen. Stísněni jsme byli i poté, co jsme na reliéfech na diváckých tribunách rozluštili: stojí zde proti sobě dvě družstva ve sportovním oblečení a poražené družstvo je jednoduše popraveno. Jedna osoba tam drží v ruce nůž a lidskou hlavu – proti ní klečí tělo bez hlavy a z jeho krku stříkají proudy krve. Zůstává malinká naděje, že sťali jenom kapitána. Ale kdo ví?

Kruté obřady Toltéků připomíná také čtvercová plošina, která se dle své funkce nazývá Zeď lebek. Toltékové tam napichovali na špičky kůlů hlavy lidí obětovaných bohům. Zeď je ozdobena reliéfy představující řady lebek a orly trhající hrudníky, aby lidským obětem mohli vyrvat srdce z těla.

Další zajímavostí je i první cenote, kterou jsme viděli a kterých je na Yucatánu bezpočet. Cenotes – studně jsou zásobárny pitné podzemní vody, vápencové propadliny naplněné vodou, jež vytvářejí fantastické útvary. Je možno se zde koupat, plavat, šnorchlovat i potápět. Nic z toho ovšem ve svaté cenotě v Chichén Itzá, která se nachází na konci vydlážděné cesty. Sem vodili Toltékové lidské oběti, které nejprve očistili ve zdejší sauně a potom je svázané a živé svrhli ze skály do vody. Během archeologických výzkumů se na dně studny objevily zlaté i nefritové šperky ze všech částí Mexika, ale i z Kolumbie a nejrůznější lidské kosti. Odborníci se tak domnívají, že obětovány byly všechny typy lidí: děti i staří, nemocní i zranění, stejně jako mladí, silní a zdraví. Kluci stáli na břehu a pokoušeli se představit si tu hrůzu, když vás svážou a shodí dolů. A jako už tolikrát i nyní nám přišlo na mysl, jak to tu muselo vypadat, když ve zdejším horku zabili tolik lidských obětí – prý i dvacet tisíc najednou. Údajně krev tekla z pyramid proudem, mrtvá těla se kutálela po schodištích dolů. Jak to bylo s utopenci v cenotě o průměru 60 metrů, to už se nikdy nedozvíme.

A ještě Observatoř, nejslavnější stavba naleziště, které se také přezdívá Šnek podle vnitřního točitého schodiště. Je to jedna z nejzajímavějších zdejších budov. Čtyři masky mayského boha deště Chaka nad vchody směřují do hlavních světových stran. Umístění oken v kopuli Observatoře zřejmě souvisí s pohybem hvězd na obloze v konkrétní dny během roku. Z kopule určovali kněží začátky konání rituálů – oslav, sázení kukuřice a sklizní. Tato stavba prý svědčí o velkých astronomických znalostech tehdejších obyvatel Chichén Itzá. Nějaká observatoř se nachází prakticky ve všech starých městech. Pepík skepticky poznamenal, že jakmile nějaká stavba stojí asymetricky a nevypadá jako pyramida, hned ji archeologové pojmenují observatoř.

Dalších budov, pyramid, sloupoví, trosek chrámů je ve zdejší lokalitě nespočet. Po třech hodinách se vám z horka, z kamení a z hrůzných představ začne motat hlava a člověk touží zase po normálním světě. Na rukou opasek, který nám zaručoval bezproblémový příchod a odchod během celého dne, jsme se vydali směrem na cenote Ik Kil, námi přezdívanou podle momentálního frčáku v kinech Kil Bill. Ale ouha, cesta je 3 km dlouhá a po asfaltu ve vedru za neustálého provozu - nebrat!!! Tedy zpět do areálu, projít ke vchodu a hledat taxíka.

Cenote Ik Kill je civilizovaná nádhera upravená pro turisty. Také se zde musí platit a to na zdejší poměry docela dost, ale vyplatí se. Ocitnete se v areálu krásy, klidu, a pohody. Cenote je skvostné místo pro koukání i pro koupání. Malé vodní kaskády se ženou z vápencové střechy obklopené zelení. Plavali jsme tam mezi liánami a vzdušnými kořeny v čisťounké teplounké vodě skoro sami, prostředí magické a inspirující. Samozřejmě jsme dostali hlad, a tak s radostí využíváme zdejší nabídky bufetu. Za 80 pesos švédský stůl, Pepíkovo žer, co žer. V luxusním prostředí opět skoro sami, na několika stolech připraveny fantastické kulinářské dobroty. Úžasná mňamka, asi nejlepší jídlo vůbec. Křehounké kuřecí, vepřové na mandlích, fantastické hovězí soté, jehněčí, malé křupavé řízečky, ryby.... K tomu spousta zeleniny, brambůrky, rýže, samozřejmě tortillas, fazole a jako vrchol pravý vánoční český bramborový salát. Ale opravdu stejný, jako dělá většina českých hospodyněk. Opravdu výborný. Poté ovoce, sladké zákusky..... Personál se na nás smál, jak nám chutná, úsměv jim netuhl, ani když Pepík dělal své šesté kolečko. Ovšem úsměv ztuhl trošku nám, když si za pití a za servis napočítali nekřesťanské peníze. Ale drobní škudlilové se chmuřili jen chvilinku. Nešlo litovat, kulinářský zážitek byl obrovský, i když některým členům výpravy bylo těžko ještě dva dny poté.

Spokojeni a zasyceni se kulíme a ven a teprve s nastávajícím soumrakem nám dochází, že nevíme, jak a odkud se dostaneme do našeho bezpečného přístavu - hotýlku Zací ve Valladolidu, ležícího asi tak 30 km odtud. U vchodu do areálu Ik Kill se na nás usmívá hlídač. Valladolid? Bleskově pochopí a ukáže na právě projíždějící autobus. Instinktivně zvedáme ruce a opilecky hulákáme. Jaké je naše překvapení, když slyšíme jekot brzd a vidíme stavící autobus. Přestože přejedení, běžíme. Cestovatelské štěstí nás opět neopustilo.



 
Příbuzné odkazy
· Více o Mexiko 2003
· Novinky od Pepik


Nejčtenější článek o Mexiko 2003:
Závěr - Mexiko 2003


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4
Hlasů: 6


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Mexiko 2003

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy