Můj účet (přihlásit / odhlásit) | Zaregistrovat se | Přihlásit se jako administrátor
Hledat


Hlavní menu
· Úvodní strana
· 01) Nově přidané články
· 02) Poslat článek
· 03) Archiv článků
· 04) Fotogalerie
· 05) Kniha návštěv
· 06) Ankety
· 07) Napište mi
· 08) Doporučte web
· 09) Statistiky webu

Kdo je právě on-line
Právě je 4 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Vyhledávání na webu



Anketa
Jak se ti líbí tato stránka?

Líbí, je inspirativní.
Mám některé výhrady - napíšu je do knihy návštěv.
Nelíbí se mi.
Nezajímá mě.



Výsledky
Ankety

Hlasů: 119
Komentářů 0

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde.

 
Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05 Národní park Lauca
Poslalpepik v Wednesday, 18. January 2006 @ 21:45:00 CET
Přispěno pepik

Nachází se v severní části Tarapacá na ploše 138 000 ha. Celá oblast je poseta činnými i nečinnými sopkami, z nichž nejvyšší je Parinacota s 6 350 metry. Celý park je ve výšce přes 4000m nad mořem, krásné a velké jezero Chungará je jedno z nejvýše položených jezer na světě. Doporučovali nám, abychom nekouřili, nepili alkohol, pohybovali se pomalu a hodně pili. Asi měl náš Fernando strach, že by musel vytáhnout ten kyslík, který možná ani neměl...... A tak přesvědčujeme Pepíka, ať omezí pivo. Samozřejmě marně, pivo přece není alkohol!!! No a spíše v konzumaci přitvrdil. Našel v Putre takovej malej šikovnej krámeček.... Ale že by měl nakonec pravdu? Jediný, koho totiž nebolela hlava a nebylo mu špatně, byl právě Pepík.

V Lauce jsme pozorovali nejen přírodní krásy, ale také zvířata. Pase se tu spousta vikuní, divokých a původně velmi plachých zvířat podobných našim srnkám. Jeden čas byly tyto ladné bytosti téměř na vyhubení (mají prý moc delikátní maso, jak tvrdil Fernando), a tak jsou teď chráněné a nesmějí se střílet (jak to s tím masem ví, to říct nechtěl.) Asi hodinu jsme strávili pozorováním skal, na kterých se vyhřívali viskoči – viskača je malý hlodavec, takové králíko-morče, příbuzné činčile. Původně také plaché, dnes se jich několik stovek v rezervaci usídlilo a jsou pěkně rozcapení. Pozorují nás snad více než my je, chvílemi jako by provokovali, jisti se tím, že z foťáků se nestřílí. Ale běda, jak je chcete pohladit. Frnk a už jsou pryč! Mají náramné mimikry, takže na pozadí skal jsou těžko rozeznatelní. Žije tu také velké množství ptáků, údajně 150 druhů, zaznamenali jsme plameňáky, kondory, lysky, racky a spoustu dalších, jež pojmenovat neumíme. Žijí zde aymarští pastevci lam a alpak, jež maso prodávají do obchodů a restaurací. Maso dobré, ovšem s růžovými měkkoučkými argentinskými biftečky srovnávat nemůžete.

Květena je zajímavá, ale vše takové nízké, ošlehané větry, chybí nám tu lesy a vysoké stromy vůbec. Moc se nám ovšem líbila llareta (čti jareta). Na první pohled mechově měkkoučký zelený porost na kameni, vybízející k odpočinku. Houby, je to tvrdé jako křemen. Místní llaretu dolují krumpáči, suší a topí s ní. Škoda, je to nádhera. Ještě teď cítím omamnou vůni, která se uvolňuje, když rostlinu několikrát intenzivně přejedete dlaní. Fernando nás upozorňuje také na tzv. bofedal, bažinaté sedimenty vnukající nám myšlenku na Krále Šumavy. I zde se totiž můžete propadnout do vlhkého a smrtícího neznáma.

Zastavujeme i u domorodé vesnice Parinacota, ale to je spíše jen pro turisty: suvenýry, suvenýry, suvenýry. Tam ani nemusíte. I když pravda, lze nakoupit levně, pokud pak nejedete do Bolivie. Příjemné zastavení bylo ale u termálních lázní, jak to Fernando vznešeně nazýval, spíše však u horkých pramenů. Vyvěraly ze země a tvořily malá bahenní jezírka. Jsou zde i dvě jezera umělá, tedy spíše bazény. Zprvu jsem se na to dívala s velkou nedůvěrou: špinavý oprýskaný velký lavor. Ale jak si kluci s Frantíkem lebedili, neodolala jsem. A udělala dobře. Jednak to vzpruží, jednak zahřeje. V parku nám totiž moc nesvítilo, byla tudíž zima. Pepíkovo „jsem na jižní polokouli, podle toho se oblíkám,“ moc úspěchů neslavilo. I on drkotal zuby a vzal teplou lázní zavděk.

A to je asi tak všechno. Po lázni zase „jedenáctkou“ dolů a na autobusák. Tady se trošku s nostalgií loučíme s tátou Fernandem, který se o nás dva dny staral jako máma. Teď už zase musíme vše vybojovat sami, čeká nás noční přejezd do Calamy.

 
Příbuzné odkazy
· Více o Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05
· Novinky od pepik


Nejčtenější článek o Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05:
El Calafate, El Chalten


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 2


Prosím, hlasujte pro tento článek, zabere Vám to jen vteřinu:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatné


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku

 Poslat tento článek známým Poslat tento článek známým


Podobná témata

Argentina,Chile,Patagonie,Velikonoční 05

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se

Stránky zprovoznil TomasHoly.com.
Web site engine code is Copyright © 2003 by PHP-Nuke. All Rights Reserved. PHP-Nuke is Free Software released under the GNU/GPL license.
Generace stránky: 0.08 Sekundy